Fabelmanovi

Mistrovsky natočená filmová a rodinná anamnéza, která střídá momenty neobyčejného citu, v nichž Spielberg dokáže do komorního měřítka promítnout velké věci, a trochu banální kompilace známých motivů a osvědčených mouder. Několikrát se mnou film dokázal pohnout, hlavně když šlo o skvostný duet Dano - Williams, nebo když chlapecké nadšení z amatérských filmů přeloží způsobem, kdy v divákovi vzbudí pocit, že sleduje něco bezmála zázračného. Film jako médium líčí Fabelmanovi coby dvousečnou zbraň, schopnou rány hojit i nemilosrdně zasazovat. Je v tom kus rozbolavělé, ale smířlivé melancholie, která nepůsobí nijak rozměkle - na to má Spielberg pořád příliš jistou ruku. Na všech těch hezkých obrazech je přesto něco banálně pomíjivého, příliš komfortního, což dokládá anekdotický konec. Nejsilnější dojem tak zanechá vztah Sama a jeho rodičů, v němž se zrcadlí bolest i osamělost Spielbergových dětských postav. Velký respekt, lehké dojetí, ale bohužel taky pochyby, zda ve mně tenhle film reálně zanechá víc než prchavé okouzlení. (21.11.2022)

Steven Spielberg je zpět u toho, co umí nejlépe - citlivě vyprávěné a na charakterech postavené rodinné drama o kouzlech objevování čehosi magického - zde zosobněného kinematografií samotnou. Dvouapůlhodinový film dokáže téměř dokonale strhnout a pohltit, přesto jsou v něm dvě tvůrčí rozhodnutí, nad kterými mi zůstává rozum stát. Jednak nechápu, z jakého důvodu musel mít hlavní herec celý film nasazené tmavé kontaktní čočky, kvůli nimž vypadají jeho oči stejně mrtvě jako oči žraloka z Čelistí. Pro mě to sabotovalo jinak velmi snaživý výkon mladého Gabriela LaBelle. A pak teda myšlenka (spoiler), že by namachrovaný antisemitský šikanátorský hovado na základě kouzla filmového média šlo za svou obětí a nejen se omluvilo, ale rovnou citově zhroutilo nad vlastní prázdnotou - nic naivnějšího a přitroublejšího jsem letos v kině nezažil. Tyhle dvě věci o to víc štvou, protože se jim dalo jednoduše předejít. Nicméně i přes připomínky u mě panuje spokojenost a zejména v krátkých scénách, kdy prostor a výborně napsané role dostanou veteráni Judd Hirsch a David Lynch, jsem měl spokojený úsměv na tváři. (07.12.2022)

Velkolepé záběry na niterné životní potíže i malé scénky, ve kterých se odehrává to nejdůležitější. Spielberg snad nikdy nepostavil svoje klasické rodinné kulisy takhle vysoko, aby je nasvítil všemi pomyslnými reflektory a soustředil pozornost jen na ně. Kamińského hravá kamera navíc miluje krajinu, architekturu i lidi tak upřímně, že ke mně Fabelmanovi mluví mnohem optimističtější řečí, než by se z děje a některých jeho zvratů mohlo na první pohled zdát. (21.02.2023)

Sammy Fabelman miluje film. Spolu s kamarády a celou rodinou točí malé amatérské snímky a sní o kariéře režiséra. Jenže pak díky svému koníčku odhalí ošklivé tajemství svých nejbližších, které ho donutí přemýšlet o všem, co až doposud znal. Steven Spielberg natočil částečně autobiografický příběh, který je dojemný, zábavný, vtipný a především uvěřitelný. A i když je i nostalgické a melancholický, nikdy nepůsobí vlezle. Poctivé a divácky vděčné drama od vypravěče, který svojí práci sakra dobře rozumí. (24.11.2022)

Jemně (skoro až starosvětsky) natočený snímeček, který nám sám hned v úvodu ukáže starou dobu, kdy diváky uhranul střet vlaku s automobilem. Právě tohle zachycení fascinace mladého chlapce a jeho pokus o rekonstrukci vlakové scény, přirovnání filmům ke snům a později objevení rodinného tajemství při střihání rodinného filmu na pásce u kotouče  za doprovodu klavíry pro mě určitě byly nejsilnější momenty, které si s tímto filmem budu nejvíce pojit. Ale líbilo se mi to celé a i v jiných momentech je krásná dobová atmosféra. Snad  jen trochu dlouhé, ale pokud bych Stevena Spielberga miloval, asi těžko bych mohl najít lepší film.  Je krásné, pokud někdo tahle miluje film a dokáže o tom takto natočit. A je krásné, že nešlo o žádný životopisný  blockbuster (dostal jsem ho s Elvisem) ale opravdu pro změnu skutečně obyčejný citlivý  film. (30.11.2022)