Fabelmanovi

Jestli někdo umí filmem vyprávět příběhy, tak je to Steven Spielberg. Jeho moc ovládnout diváka je už tolik let neměnná, že sledovat Fabelmanovi je pro fanouška filmu čirá radost. A to i přesto, že děj filmu je vlastně hodně klasický. Totiž, vypráví příběh kluka, do jehož postavy se nepřímo etabloval samotný Spielberg. Ten miluje filmy a rád by je natáčel. Film tak ukazuje dění v jeho rodině, jeho zážitky ze střední školy nebo pár klasických problémů typické americké rodiny dané doby. To všechno je podkresleno naprosto bezkonkurenčními hereckými výkony. Michelle Williams je tu třeba naprosto fantastická. Asi její nejlepší role vůbec. Pozadu ale není ani Paul Dano a Seth Rogen, kteří tu v obou případech zvládli roli, jakou jsem od nich ještě nezažil. Samozřejmě nemůžu vynechat ani samotného Gabriela LaBelle, kterému bych moc rád přál zářnou kariéru, protože tady to vlastně celé stálo na něm a on to s přehledem ustál. Dílčí pozornost si pak jednoznačně zaslouží Judd Hirsch a David Lynch jejichž epizodní role tu popravdě nemají konkurenci. Oba si svých pár minut ukradnou pro sebe a Vy si můžete být jisti, že na jejich moment nikdy už nezapomenete. Mám takové momenty moc rád a vlastně mě už ani nepřekvapuje, že je pod nimi, stejně jako pod celým filmem, opět podepsaný právě Steven Spielberg. (21.02.2023)

POZOR, kapající BOJLER!!! Štefane, Štefane, takhle bys o vlastní rodině mluvit neměl! Když už má někdo mámu sice peklotyčně odpornou, zato však totálně excentrickou piču, tátu sice kapku bezpáteřního latentního homoseksuála, avšak zato naprosto asociálního ufona, a k tomu všemu neštěstí je tátův nejlepší kámoš, strýček Itzak Poschoust, taky zvrácený zoofil jako táta, protože ani on se neštítí lačně vlézt na něco, z čeho zdravému heteroseksuálovi zalézají koule do břicha, má chuť raději okamžitě pověsit péro na hřebík a začít chlastat nebo rybařit, měl by se to v autobiografii snažit milosrdně xobě i k divákovi alespoň trochu vylepšit. A pokud jsi to už vylepšil, možná bys měl méně traumatické a estetičtější dětství v nějaké pěstounské péči nebo v děcáku. Štefan je bezesporu už teď nesmrtelný a rozhodně nejvýznamnější průkopník a inovátor novodobé filmařiny, čili po tom všem, co pro pohyblivé obrázky udělal a kolik zábavy a radosti světovému diváctvu přinesl, mu prostě nelze neodpustit, že věkem zesenilněl, a od doby, co pateticky vykydal podestýlku Válečnému koni, páchá už jen samé kýčovité cajdáky pro otylé chovatelky koček za zenitem a afektované bukanýry nebo narkolepticky užvaněné uspávačky hadů. Tedy mimo RP1, tam na geniální předloze prostě apriori nebylo co znudit. To ovšem neznamená, že je nutno se pietně posrat z každé jeho další hemoroidální kalvárie a hystericky ji přebušovat jen proto, že je to Štefan! Což je případ i této, samozřejmě filmařsky i herecky do posledního políčka vymazlené a zcela profesionální, samohany, jejíž scénář, natažený do dvouapůlhodinové hrací doby, by se dal lapidárně, avšak zcela výstižně shrnout do jediného souvětí „Chlapec z lehce, avšak nikterak dramaticky dysfunkční rodiny propadne kouzlu celuloidu, a tak s klukama ze skautu vcelku nezáživně točí amatérské porno, až jednou při stříhání zjistí, že mu tátův nejlepší kámoš prcá jeho otřesně hnusnou mámu, což však taky nijak zvlášť dramaticky nedopadne.“ A těchto časově řekněme 20 minut je dovatěno cajdákovitou melodramatickou retroplstí na úrovni libovolné hispánské telenovely, využívající komplexní škálu řádně omšelých nejlacinějších močopudných a emocedojných audiovizuálních berliček. Retroplstí, jakou mohou s čistým svědomím opětkovat snad jen arizonský žid, vyrůstající v 50. letech, kompulzivní žehlivka, flagelantní nudofil nebo sveřepý pánský kolonoskoper. Dobře, no, je to Štefan, tak tam k už dost odřenému jednomu vrazím ještě jeden nucený puchýř za celoživotní dílo, ale tím končím, a podruhé si pustím raději plyn. (08.01.2023)

Spielberg sa rozhodol, že je čas rozprávať aj o sebe, aj keď nie doslovne. Síce to robil už po minulé roky, keď vo viacerých svojich filmoch načrtol svoje biografické osudy, tu ale ide na ostro. A opäť to robí dokonalo. Steven nám proste dospel a obzerá sa za životom. Už to väčšinou nieje stále to večné dieťa a jeho filmografia aj tomu zodpovedá, ale nemôžme mu vyčítať, že sa v poslednej dobe sústreďuje menej na blockbasterové kúsky. On si to ako jeden z mála, za to všetko, zaslúži. (13.06.2023)

Abych ve zkratce vysvětlil svůj problém s tímhle filmem, popíšu závěr, takže mírný spoiler, byť se z něj moc konkrétního o ději nedozvíte. Sam se dostane před jednoho ze svých idolů, režiséra Forda, který mu řekne, že horizont má být buď nahoře, nebo dole, ale nikdy uprostřed. Takže vy okamžitě víte, co bude posledním záběrem filmu. A ten poslední záběr přichází HNED V NÁSLEDUJÍCÍ SCÉNĚ. Ten film v sobě nemá překvapení, nemá druhý plán, nemá nic než to, co všechny postavy zřetelně (a často neúměrně artikulovaně, zvlášť když jde o děti) nahlas říkají. Je to jako koncept filmu, kde je vše na svém místě, ale ničím to neožije. Je to film, kde je horizont neustále uprostřed, krom jediného momentu, kdy je změna ohlášena a vysvětlena dopředu. Natočeno samozřejmě pěkně. 65 % (21.11.2022)

Mistrovsky natočená filmová a rodinná anamnéza, která střídá momenty neobyčejného citu, v nichž Spielberg dokáže do komorního měřítka promítnout velké věci, a trochu banální kompilace známých motivů a osvědčených mouder. Několikrát se mnou film dokázal pohnout, hlavně když šlo o skvostný duet Dano - Williams, nebo když chlapecké nadšení z amatérských filmů přeloží způsobem, kdy v divákovi vzbudí pocit, že sleduje něco bezmála zázračného. Film jako médium líčí Fabelmanovi coby dvousečnou zbraň, schopnou rány hojit i nemilosrdně zasazovat. Je v tom kus rozbolavělé, ale smířlivé melancholie, která nepůsobí nijak rozměkle - na to má Spielberg pořád příliš jistou ruku. Na všech těch hezkých obrazech je přesto něco banálně pomíjivého, příliš komfortního, což dokládá anekdotický konec. Nejsilnější dojem tak zanechá vztah Sama a jeho rodičů, v němž se zrcadlí bolest i osamělost Spielbergových dětských postav. Velký respekt, lehké dojetí, ale bohužel taky pochyby, zda ve mně tenhle film reálně zanechá víc než prchavé okouzlení. (21.11.2022)