Přízračný svět

Film začíná poměrně "akční" rokenrolovou scénou, což je asi nejdramatičtější pasáž v jeho průběhu. Jinak je děj opravdu "nenápadný", ale na konci filmu s překvapivě silným dopadem. Steve Buscemi coby gramodeskový "maniak" a neúspěšný "balič" opět předvádí, jak dobrým a nedoceňovaným hercem je. Z obou hlavních protagonistek je rozhodně více "na koni" Thora Birch, nejen pro více zkušeností a větší prostor, ale i díky tomu, že se do role více vložila a její konání je věrohodnější, byť se může zdát místy pěkně "ujeté". Opravdu jde o film, jenž si na nic nehraje, neklade si žádné velké nároky a není plný očekávání mnoha filmových cen - o to je ale silnější a zajímavější. (28.05.2003)

Snad v každé z postav jsem našel něco ze sebe - berličkové výrazy ( "To prostě musíme", "Totální nářez", "To je frajer" ), outsider Steve Buscemi ( "Počkej, musím si rozmyslet, o čem se s ní budu bavit" ). Nejlépe to asi vystihla Cinema - Tenhle snímek by měl rezonovat se srdcem teenagera. Což se mu povedlo. Ne ve všech scénách, ale v hodně. A není to jen o sexu jako Prcičky. (03.08.2004)

Film je celkem o hovně, ale přesto vás ihned zaujme. Steve Buscemi v roli pošuka (která mu skvěle sedí) je jako obvykle dokonalý a Thora Birch a Scarlett Johansson mu více než zdatně sekundují. No herecké výkony jsou na tomto filmu asi vůbec to nejlepší. A malém bych zapomněl na to jak je přízračný svět vtipný! Sice to občas ztrácí tempo, ale přesto musím uznat že Zwigoff je velký talent a už se nemůžu dočkat na Bad Santu! (20.01.2004)

Takový milý malý americký nezávislý film o dospívání. A taky o tom, že má smysl jít pořád dál i někdy třeba jen tak trpělivě čekat. Nakonec totiž přijede i ten váš autobus, protože všechno jde pořád dál... :-) Čtyři a půl hvězdičky jen lehce zaokrouhlené dolů - a poslechněte si občas i nějaký to lehounký tichý starý blues... - - - P.S. A vlastně - teď to došlo po těch letech od prvního okuku i mně! Pro to blues nahoru. Za pět! (13.03.2006)

Mňam! To byla lahůdka! Celý ten přízračný svět mi byl nějak povědomý. Stačilo se trochu zavrtat do mé nedávné minulosti a hned jsem v ní objevil jeho střípky. A mám takový pocit, že se v budoucnu občas ozve znovu. Hledání místa ve "světě", hledání sebe sama a touha něco s tím vším udělat, i když nevíme co, skvěle symbolizuje závěrečná scéna s autobusem. Já už jsem do podobného před několika lety nastoupil. Myslím, že to nebylo poprvé (ani naposled). Opovrhování nad (ne)normálností a trademarky všedního života někdy chytí i mě, čili i po této stránce sympatizuji s hlavními aktérkami. Film pro mě byl jakousi terapií, jak pochopit věci minulé a zvládnout věci budoucí. Tak zase někdy ahoj, přízračný světe! (17.03.2006)