Přízračný svět

Jeden z těch filmů, kde se zrovna nic moc neděje - resp. se toho děje dost, ale tak nějak to postrádá smysl - a přesto hltáte každý 'bezvýznamný' moment..proč?! :) Protože je v tom skvělá hudba, výborní herci (tady bych asi nejvíc vyzdvihl Steva Buscemiho..) a vlastně to tak nesmyslné a bezvýznamné není..jenže to nevidíte, pouze cítíte. (01.04.2008)

Kdyby film pokračoval v takovém tempu, jakým začal, bylo by to jasně za pět. Ovšem režisérovým záměrem bylo ukázat dívky, jak pomalu dospívají. Škola je za nimi a není jednoduché se zažít do světa dospělých. Neuvěřitelně rebelná Thora Bitch i Scarlett Johansson. Díky svým vnadám zde hraje starší dívku, jinak to bývá naopak, a to dosti radikálně. Jen ať rostou ;-) Nesmím zapomenout na Steva Buscemiho, jeho Seymour je geniální ňouma! (15.10.2010)

Co k tomuhle filmu napsat... Souhlasím s Kassem a Pedrem - skvěle napsané postavy odehrané s naprostou uvěřitelností, vztahy mezi nimi budované jsou velmi skutečné a, opět musím použít to slovo, uvěřitelné. To je vlastně asi i to nejlepší, co můžu při popisu tohohle filmu použít - uvěřitelnost. Nic moc děj, ale přesto mám po shlédnutí pocit, že se na plátně stalo víc, než jsem viděla a dokázala si během filmu uvědomit (což zmiňuji jako klad!). (11.07.2006)

Velice zajímavý film, který mě podruhé pohltil ještě více, než při prvním shlédnutí. Ústřední herecký trojlístek Birch, Buscemi a Johansson je perfektní, ale hlavní zásluhu na působivosti snímku má bezpochyby Terry Zwigoff (mimo jiné spoluautor scénáře a několika písní). Jen ten komiks, podle kterého byl film natočen, si nějak nedokážu představit. (28.07.2004)

Zbytečně nadhodnocený film, který se nemůže rozhodnout, jestli bude komedií nebo dramatem a nakonec dopadá jako nahořklý příběh o klasickém hledání životních cest. Bohužel ale snad všechno, co je v něm k vidění, už tu nejméně jednou bylo. Zajímavý loser, znuděná a cynická dvojice holek, epizodní role jednoduché premiantky nebo třída plná divných existencí s uměleckým zaměřením. Jestli je něco prvotřídní, je to Steve Buscemi, kterému jsem věřil všechno, od neurotických záchvatů po lásku k deskám. Škoda trochu vypočítavě nedořečeného konce, zbytek je příjemný, ale rychle zapomenutelný. (19.01.2007)