Režie:
Jiří BělkaKamera:
Eduard LandischHudba:
Karel MarešHrají:
Josef Abrhám, Jaromír Hanzlík, Naďa Konvalinková, Libuše Šafránková, Stella Zázvorková, Zdena Hadrbolcová, Lubomír Kostelka, Svatopluk BenešObsahy(1)
Dva gentlemani Jack Worthing a Algernon Moncrieff měli skvělý plán! Aby si zpestřili svůj poklidný venkovský život a vnesli do něj trochu vzrušení, vymysleli si osobu, za kterou nutně musí cestovat. Jack si vytvořil imaginárního bratra Filipa, kterého používá jako výmluvu, aby mohl jezdit do Londýna za půvabnou Gvendolínou. Algernon zase měl imaginárního přítele Banburyho, který je neustále nemocný a on ho musí naléhavě navštěvovat u nemocničního lůžka. Vše se začne hroutit ve chvíli, kdy si Moncrieff začne říkat Filip poté, co navštíví Worthingovu mladou chráněnku Cecílii na venkovském sídle. Když se oba gentlemani společně ocitnou pod jednou střechou – nastane ten pravý čas odhalit, jak je důležité míti Filipa! Slavná komedie Oscara Wildea, patřící do klasického světového repertoáru, vám dovolí vychutnat duchaplné dialogy dvou mazaných kamarádů i jejich svérázné názory na ženění a vztah k ženám. Režisér Jiří Bělka ji natočil v roce 1979 s Josefem Abrhámem, Jaromírem Hanzlíkem, Libuší Šafránkovou a Naďou Konvalinkovou v hlavních rolích. (Česká televize)
(více)Recenze (76)
"U důležitých odpovědí je rozhodující věcí styl, ne upřímnost." Pokusím se zformulovat, proč této verzi Filipa straním před jinými, které jsem viděl. Operetní strojenost protagonistů na první pohled zapůsobí protivně, jako zastaralé přehrávání. Má ale svou platnost v režijní koncepci a později se bohatě zúročí. Herci tak totiž nehrají proto, že by jim snad secesní kostýmy a kostrbaté bonmoty nedovolily ztvárnit lidi z masa a krve, ale proto, že samy Wildeovy postavy se chovají strojeně. Hrají tedy někoho, kdo SI hraje NA někoho. Ve Wildeově světě jsou společenské konvence normativním evangeliem a zhřešit proti nim spontaneitou si nikdo nedovolí. Nakolik přesvědčivě jsou hrány jednotlivé společenské role, závisí na věku a protřelosti každé postavy. No a vtip je v tom, že když zápletka "vykolejí" z předpokládané dráhy, postavy se pokoušejí chovat stejně konvenčně i v situacích, na které je žádný obecně uznávaný řád nepřipravil. Zmítány emocemi, vypadávají ze svých rolí jako gramofonová jehla z drážky desky, včas si to uvědomí, zase se zkusí vrátit do té "společenské" verze sebe sama a vymýšlejí si stále absurdněji znějící vysvětlení pro to, co se děje a za jakých okolností je to přijatelné. Příkladně Stellu Zázvorkovou máme zafixovanou převážně z rolí až neomaleně spontánních žen z lidu; peskují své okolí, zatínají pěstičky, dovolávajíce se poslušnosti a nikdy nemají daleko ke křiku, kterým si zjednají kázeň. Lady Bracknellová jim nezůstává nic dlužna svým charakterem trhovkyně, ale ten rozeznáváme jen implicitně. Navenek je to kvazinoblesní dáma, která se nepotřebuje vnějškově prosazovat. Má ty své pompézní róby a šperky, které jsou výmluvné jako generálské distinkce, a proto se všemi jedná s blahosklonnou přezíravostí té, která si to může dovolit. Spodní tóny řeči ji ale usvědčují z potlačované agrese a popuzenosti z toho, že se věci vymykají její kontrole. Josef Abrhám, zahanbený jejím rutinovaným výslechem, cedí "zdvořilé" odpovědi skrz zaťaté zuby, Libuše Šafránková prokládá švitořivou koketerii hrdelním hlasem nelíčeného zklamání atd. atd. Zkrátka pod tou předstíranou nonšalancí a nedbalostí prosvítají sympaticky lidské vlastnosti. :-) Tato dvojí hra dodává beztak vtipným Wildeovým štychům ještě přidanou hodnotu, kterou v jiných zpracováních nenacházím. Tak proto 100% ()
Jedno z mnoha zpracování klasické WIldeovy látky, tentokrát ve skvostné sestavě tuzemské herecké špičky. Srovnám-li s verzí z roku 1952 (Anthony Asquith), je tato "naše" přeci jen málo britská, chybí uhlazenost, jakási anglická šlechtická odměřenost. Což ovšem nemusí být na škodu, nýbrž naopak výhodou. V diskurzu dobré znalosti všech zde zúčastněných herců a jejich dalšího hereckého působení se divákovi může zdát, že Michael Denison a Michael Redgrave se na své role "hodili" přeci jen o trochu víc než Jaromír Hanzlík a Josef Abrhám. Jejich Algernon a Jack jsou o něco veselejší, rošťáčtější, šibalštější. Ani Stela není taková "fuchtle", jako ve stejné pozici Edith Evans. Libuška i Naďa však naopak jistě budou divákovi bližší. Na rozdíl od kolegy Oskara však hodnotím zcela opačně, protože britská verze je mi o něco sympatičtější. Jiří Bělka by však nemusel smutnit, odvedl skvělou práci. ()
Milá konverzační televizní inscenace, která sice není tak úsměvná, že by se divák za břicho popadal, ale je plná jemného a příjemného humoru. Televizní inscenace trpí úsečností a zkratkovitostí, na druhou stranu herecké obsazení je třešničkou na dortu. Ano, mohlo to být ještě lepší, ale i tak to bylo velmi hezké. ()
To je ta nejbáječnější bemberiáda, jakou jsem kdy zažil! Wildeův ironický ostrovtip, s nímž karikoval úzkoprsou puritánskou morálku svého věku, neztratil na své přitažlivosti ani v tomto televizním provedení, v němž se s odzbrojující lehkostí a nadhledem zaskvěla tehdejší herecká extraliga. Nástupiště už nerozhoduje! ()
Geniální konverzačka, inteligentní humor, dokonalá inscenace, která svou divadelní dikcí jen posiluje vyznění jednotlivých replik, hlášek i celých slovních výměn. To vše samozřejmě i díky elitnímu hereckému obsazení. Jedna z nejlepších adaptací slavné hry, která pro mě navíc má osobní nostalgické kouzlo, neboť právě ona mi pomohla našprtat Wildea a jeho dílo k maturitě. ()
Reklama