Režie:
Luis BuñuelKamera:
Christian MatrasHudba:
Luis BuñuelHrají:
Paul Frankeur, Laurent Terzieff, Alain Cuny, Edith Scob, Bernard Verley, Michel Piccoli, Claudio Brook, Julien Guiomar, Delphine Seyrig, Michel Creton (více)Obsahy(1)
Neobvyklé zážitky dvou tuláků na cestě do poutního místa. Dva chudí poutníci se vydávají na cestu z Paříže do Španělska, kde chtějí navštívit slavné poutní místo Santiago de Compostela. Jejich pouť je provázena řadou podivných příhod: u silnice sedí dítě se stigmaty, vrchní číšník v restauraci zasvěceně diskutuje o Kristovi, venkovan oslovuje tuláky latinsky, prostitutka vyzývá zákazníky, aby s ní zplodili dítě... Udivení poutníci cestují i v čase – setkávají se s prvními křesťany, dvěma barokními šlechtici polemizujícími o Bohu, ale i se svými současníky. Mléčná dráha patří do skupiny filmů, ve kterých se Buňuel zaobírá otázkou náboženské víry – a ve kterých se často nenávistně pouští do církve a jejích zástupců (z ostatních Buňuelových filmů s touto tematikou připomeňme snímky Nazarin, Viridiana či Šimon na poušti). Hravý a výsměšný snímek nezapře režisérovy surrealistické kořeny. Spíše než podklad k diskuzi nad problematikou víry podává útržkovitý, záměrně nejasný a silně sarkastický obraz úlohy náboženské dogmatiky v evropských dějinách. Víra však v Buňuelově neuctivém pohledu získává i určité poeticky humorné kvality. Film s Paulem Frankeurem a Laurentem Terzieffem v hlavních rolích vznikl v roce 1969. Na scénáři s režisérem jako obvykle spolupracoval jeho francouzský kolega Jean-Claude Carriere. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (60)
S Luisem Buňuelem si rozumíme a téměř pravidelně u mě získává vysokou nadílku. Tentokrát nebude hvězdičková sprcha maximální, jakkoliv si myslím, že Mléčná dráha patří k jeho vůbec nejlepším snímkům, a je radost sledovat jeho surrealistické hříčky při putování dvou tuláků napříč Francií a Španělskem na poutní místo v Santiagu de Compostela. Paradoxně neudělím nejvyšší hodnocení proto, že Buňuel se tentokrát pro mě vznáší v příliš intelektuálních výšinách a jeho teologickým hříčkám zdaleka ne vždy rozumím. Tenhle film si nejspíš vychutná někdo, kdo teologii má v malíku, jenže ten zase může považovat některé Buňuelovy provokativní úvahy za kacířské. Takhle nějak by vypadalo Jméno růže, kdyby se režisér nevydal cestou středověké detektivky, ale sledoval ctihodného Viléma z Baskervillu při jeho teologických rozpravách a úvahách. Monty Pythoni ve svém Životě Briana si vzali na paškál to, co je všeobecně známé, a měli tudíž mnohem lehčí úlohu. Buňuel se vydal obtížnější cestou, která není zdaleka pro každého. Ale to platí pro jeho filmovou tvorbu obecně. Celkový dojem: 85 %. ()
Mléčná dráha je v pořadí třetí spoluprací Luise Buñuela se slavným francouzským scénáristou Jean-Claude Carriérem. Producentem pak byl Serge Silberman, který s Buñuelem spolupracoval na jeho posledních filmech. Samotné natáčení muselo být na několik měsíců přerušeno kvůli probíhající studentské revoltě roku 68' v Paříži, které se účastnil sám Buñuel. Přesto se dle mě jedná o jeden z nejlepších kousků v jeho bohaté filmografii. Dva poutníci s apoštolskými jmény Petr a Jan cestují odkudsi z Paříže do španělského Santiago de Compostella. Svým způsobem jde tedy o road movie, ale již po několika záběrech je jasné, že jde o dosti netradiční road movie. Buñuel, ovlivněný působením v surrealistické skupině Andrého Bretona, si pohrává s časem i prostorem a především s diváky. Ve snaze vyjádřit (ale nikoliv vnutit) svůj názor na náboženství, víru a především 6 církevních dogmat, na které míří nejvíce, míchá postavy z různých časových období na různých místech. Poutníci tak často působí spíše jako nějaká spojnice jednotlivých situací, ostatně ve většině scén působí spíše jen jako svědkové děje. Jakoby přirozeně a bez povšimnutí potkávají po cestě svérázné figurky, plynule přecházejí mezi staletími a nikomu z nich nepřijde nic podezřelé. I když se v citovaných náboženských a historických textech neorientuju, s každým dalším Buñuelovým filmem mám pocit, že jsme na tom se vztahem k církvi velmi podobně a skrze jeho filmy si to mé stanovisko jen upevňuju... ()
Bohužiaľ nemám prečítanú bibliu a o kresťanských dogmách viem to, čo zhruba všetci kresťanskí laici a ateisti. Takže som sa nemohol príliš baviť, ani intelektuálne rozplývať nad narážkami, respektíve parafrázami z knihy kníh, napriek tomu mi Mliečna dráha rýchlo ubiehala. Dôvodom je jej epizodická štruktúra, ktorá je navyše vystavaná šikovne tak, že sa v nej prelínajú časové pásma. Bunuel pobaví svojským humorom, prekvapivo sa oňho najviac zaslúži samotný syn Boží. Mliečna dráha je film, v ktorom sa non stop filozofuje, chcete si ho zastaviť, porozmýšlať o tom,čo ste práve počuli a videli, lenže už sa musíte sústrediť na ďalší dialóg a nové myšlienky. A to by ste mali byť vo veci doma. Ja som sa tak mohol vyžívať viac v odhaľovaní detailov, ktoré odkazovali skôr na veci povedané vo filme, ako napríklad prevtelenie diabla do vlka a neskôr návšteva pohostinstva u Vlka. Pokiaľ Buňuel predkladá svoju kritiku náboženskej dogmatiky a pokrytectva v klasickom príbehu, sedí mi to viac, ako keď ide priamo na vec, ako v tomto prípade. No a Mliečna dráha je len tak mimochodom naša galaxia, ktorá je plná hviezd a vákua, nebesá treba hľadať niekde úplne inde. ()
Ďalšia facka môjmu zámeru pozrieť si všetky filmy s hodnotením 80 % a vyšším. U Buñuela, rovnako ako u Felliniho, Antonioniho, Truffauta, Jakubiska a čiastočne i u Bergmana dochádza oproti stavu zo 60. rokov minulého storočia k výraznej zmene môjho postoja voči týmto ikonám svetovej kinematografie. Chápem, že mali nejaké fóbie z detstva, nejakých démonov, veď to sa stáva. Ale prečo hneď o tom nakrúcať filmy? Koľkí z divákov budú takí empatickí, že dokážu ich dielam rozumieť tak, ako to ich tvorcovia predpokladali? Ale nechcem kritizovať divákov, keď ide o film. Tento film som doslova pretrpel. Náboženská problematika ma nezaujíma a keď sa ešte podáva málo zrozumiteľne a rozporuplne, tak je to film pre niekoho iného, aj keby jeho filmárska kvalita bola bezchybná. ()
Bunuel z vas krestana rozhodne neudela, za to vas ale vtipnym zobrazenim absurdity nabozenstvi chytre pobavi a donuti zamyslet se, protoze veci zde nejsou podany az tak cernobile, ale spis formou velmi sofistikovanych metafor, na jejichz pochopeni a plne doceneni se docela hodi mit nejakou predchozi znalost otazek viry, cirkve, pripadne nactenou bibli. Kazdopadne moje vize je, ze Mlecna draha je jeden z filmu, ktery je promitan na kazdorocnich pedo-parties, ktere ve Vatikanu porada papez a jeho pratele. 7/10 ()
Galerie (45)
Photo © Medusa Produzione
Zajímavosti (4)
- Jednotlivé kapitoly a asociácie o heréze vo filme vychádzajú z autentických dokumentov. (Georgei)
- Exhumácia a verejné upálenie mŕtvoly arcibiskupa vo filme sa viaže v súvislosti s osobnosťou arcibiskupa Carranzu (1503-1576). Po jeho smrti sa údajne našli kacírske texty písané jeho vlastnou rukou. (Georgei)
Reklama