Good bye, Lenin!

Dost pravdivé, reálné a taky pochopitelné, jak lžou matce, tím to bylo místy dojemné a upřímné. Nějaké momenty mi přišly opravdu komické, na druhou stranu mi tam chybělo možná o něco víc emocí? Nevim... Nejlepší scéna byl ten řev na střeše s tím ohňostrojem :) Takže byl to fakt přirozenej film, ale i přesto mi to přišlo moc dlouhý a asi né tak zábavný... Ale musim dodat, že film doprovázela příjemná hudba... a něco mi připomínala :) (31.12.2008)

Přetrpí-li člověk poměrně nezáživný úvod, tak je velká šance, že si nadcházející část užije. Jakmile Daniel Brühl roztočí pro maminku to divadýlko, které by ji mělo po krůčcích usnadnit návrat do reality, tak je to místy opravdu kouzelné. Dost mi to hlavní myšlenkou připomínalo tento úžasný film, který touto cestou zároveň nejvřeleji doporučuji. Jinak Brühl je hrozně cool a pěkně se na něj kouká. Div, že mi z něj nenavlhlo spodní prádlo. Naštěstí žádné nenosím. Jeho maminka byla také dost fajn. Zbytek už byl fajn méně. Zejména jeho sestřička mě hrozně iritovala. Myšlenka je vážně moc pěkná. Takové věrné téma, které za žádných okolností nemůže dopadnout zle. Jen jsem od filmu prostě nedostal nic navíc. Prostě příjemně strávených 120 minut. Rád bych ocenil i soundtrack. Dost mi k atmosféře seděl. Viděno v rámci 5hvězdičkové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (30.09.2016)

Nezdá se mi příliš šťastný nápad, vydávat "Good bye, Lenin" za komedii. Je to spíše úsměvné psychologické drama, okořeněné lehkým humorem a nostalgií, nežli komedie (s předponou tragi, ale s převládající komedií) "Pelíšky" či "Pupendo". Film nejen že je nestranný a bez uzardění kritizuje jak předrevoluční, tak porevoluční období a ukazuje i světlé stránky obou etap - navíc v mystifikační podobě, coby uměle vytvořená zpravodajství pro nemocnou matku, zobrazuje ideální zřízení s lidkou tváří, takové, v jakém by si každý přál žít. Němci se nepyšní příliš kvalitní kinematografií. Ovšem když už se jim něco povede, stojí to za to. "Good bye, Lenin" je nádherný dojemný film, který mne svým závěrem dokázal rozplakat. A to se tak často nestává. 95%. (07.09.2008)

Geniální umělecká a sémantická parabola - signifikantní motiv hry, kterou musí sehrát rodina i blízké okolí pro svou matku a sousedku, je užasnou analogií k reálně žité hře, kterou hrála většina občanů donucena zvrhlým totalitním režimem...ano, takový byl reálný socialismus... Sám jsem prožíval útlé dětství v 70. letech a také jsem byl obklopen hrdiny dobývání kosmu, učil jsem se povinně rusky a sledoval monotónní televizní zpravodajství plné propagandistických úspěchů budování komunismu...a nerad bych se do této doby někdy vracel jinak, než s podobnými filmy... PS: Vynikající nostalgicky laděná hudební složka Yanna Tiersena (proslavivšího se komponováním k Amélii z Montmartru) dává filmu zvláštní punc...smířlivosti? (13.08.2008)

Film je skvělý hlavně díky střídání humorných a smutných scén. K těm nejhumornějším patří maminčiny narozeniny, popř. pirátské TV vysílání, k těm dojemnějším scéna s tatínkem. Fantastická je hudba, která má spíše blíže k náladě melancholické než humorné - je ovšem velmi podobná Amélii z Montmartru (stejný autor Yann Tiersen). Někdy šla dokonce skvěle "proti obrazu" - např. obrazově legrační představa nechutně tlustého otce v kombinaci se smutnou hudbou - přesně to vystihlo, že to v tu chvíli tak k popukání není. Mnozí jsou zklamáni, protože mylně očekávali taškařici z minulého režimu ve stylu Pelíšků, kde občas byly také smutnější momenty, ale jinak spousta gagů. Zde převládají právě spíše dojemnější scény. Ačkoli jinak moc nemusím vnitřní komentáře hrdinů, Alexův komentář dějinných i osobních událostí je skvěle ironický a vtipný. Někteří také vyčítají filmu, že opěvuje komunistický režim. No nevím, já jsem měl dojem přesně opačný - zmlácení studenti, režim, který rozdělil rodinu (mimochodem vedlejší linie otce emigranta mi vůbec nepřišla špatná)... Doufám, že film bude alespoň vybrán mezi pět zahraničních filmů nominovaných na Oscara. (18.01.2004)