Good bye, Lenin!

Základní moment filmu s nic netušící matkou je sice trošku násilný, ale slouží jen jako podpora pro nahlédnutí do národního vědomí a do vztahů ovlivněných dobou a přechodem k jinému režimu. A to funguje výborně. Mnohem více mi vadilo, že hudebně je to sprostá (někdy až doslovná) vykrádačka "Amelie z Monmarteru". Ale když je to funkční a od stejného skladatele, budiž. Pokud chcete poznat co je to Ost-algie a mentalitu bývalého Východního Německa, je to výborný studijní materiál. (28.09.2005)

Film je skvělý hlavně díky střídání humorných a smutných scén. K těm nejhumornějším patří maminčiny narozeniny, popř. pirátské TV vysílání, k těm dojemnějším scéna s tatínkem. Fantastická je hudba, která má spíše blíže k náladě melancholické než humorné - je ovšem velmi podobná Amélii z Montmartru (stejný autor Yann Tiersen). Někdy šla dokonce skvěle "proti obrazu" - např. obrazově legrační představa nechutně tlustého otce v kombinaci se smutnou hudbou - přesně to vystihlo, že to v tu chvíli tak k popukání není. Mnozí jsou zklamáni, protože mylně očekávali taškařici z minulého režimu ve stylu Pelíšků, kde občas byly také smutnější momenty, ale jinak spousta gagů. Zde převládají právě spíše dojemnější scény. Ačkoli jinak moc nemusím vnitřní komentáře hrdinů, Alexův komentář dějinných i osobních událostí je skvěle ironický a vtipný. Někteří také vyčítají filmu, že opěvuje komunistický režim. No nevím, já jsem měl dojem přesně opačný - zmlácení studenti, režim, který rozdělil rodinu (mimochodem vedlejší linie otce emigranta mi vůbec nepřišla špatná)... Doufám, že film bude alespoň vybrán mezi pět zahraničních filmů nominovaných na Oscara. (18.01.2004)

"Film o tom, jak pro někoho vzkřísit Východní Německo? Holky, neblbněte, jediný dobrý věci, co kdy přišly z Východního Německa, byly moje lezecký karabiny a Katarina Wittová," remcal můj otec, když jsme tenkrát s mými zploditeli a přítelem vyráželi na obvyklé dvojité rande do kina. V průběhu filmu na své námitky zapomněl tak dokonale, že dvakrát hmátl na koleno mně místo mé matce. Označení komedie udělalo odcházejícímu Leninovi službu ještě medvědovitější než berlínský znak. Podle mě jediné, co k patřičnému vychutnání si filmu potřebujete, je vědomí, že pojednává o té legrační, smutné a vysmívané věci zvané láska, o legračním, smutném a křehkém organismu zvaném rodina, o občasné nevyhnutelnosti lží, časté nemilosrdnosti pravdy a hrách, které spolu setrvale hrajeme ještě hodinu poté, co hvizd oznamující její ukončení slyšeli i ti se zacpanýma ušima. Že to občas působí naivně a nevěrohodně? Inu, když chcete zastavit krvácení a nemáte nic než ruce, tak tu ránu taky zkoušíte ucpat rukama, i když víte, že to působí naivně a nevěrohodně, nehledě na to, že je to celé jaksi k ničemu. Ale třeba z nějakého důvodu nechcete, aby ta krvácející osoba vykrvácela úplně. Když tohle všechno cítíte, tak je možné, že v případě loučícího se Vladimíra Iljiče Uljanova dostanete hodně okurek a minimum láku. (16.07.2008)

Jeden z tech slusnejsich a originalnich nemeckejch filmu, na kterej se da koukat opakovane. Po uvodnich zhruba 15 minutach, ktery precejen krapet nudi, se rozjede cca. hodinova komedie, kdy se hlavni hrdina snazi usetrit matku soku. To je zatim vse v naprostem poradku, film je podbarvenej hezkou hudbou, svizne a pohodove plyne, sem tam tu je nejakej dobrej vtip a obcas nejaka ta dramaticka scena a do toho slusne herectvi vsech nemcu, v cele s Danielem Bruhlem. Jenze pak nastoupi posledni pulhodina, ktera uz neni moc komicka, krapet nudi a je tak trochu navic. Nebejt toho, mozna bych dal i 5*, ale takle to sou slusny 4*. (05.10.2006)

Zajímavý německý snímek s dost originálním námětem. Nabízí nám docela netradiční pohled na přechod režimu v NDR a jak se s ním různí lidé srovnávali. Daniel Brühl tu hraje kluka, jehož matka během nepokojů dostane infarkt a upadne do kómatu. probudí se za osm měsíců, kdy už je nový režim a o ničem neví. Protože byla zapálená komunistka a jakýkoliv stres by mohl zhoršit její stav, rodina se rozhodne ji v tom nechat. Tím začne nekonečný kolotoč šíleností, kdy se matku snaží udržet v onom starém režimu, a to od nábytku, přes sousedy a přesypávání potravin až po natáčení falešného zpravodajství. Má to určité kouzlo a rozhodně stojí za to to vidět. Brühl tu má dost dobrou roli. "Máte okurky?" (23.04.2021)