Děti Nagana

Kdo zažil a sledoval OH 1998 a zmíněný hokejový turnaj v Naganu, tak si jistě při sledování tohoto filmu oživí svoje vzpomínky na tuto dobu. Já měla tehdy 14 let a stejně jako hrdinové ve filmu, jsme i my sledovali semifinálové drama s Kanadou ve školních lavicích s našimi učiteli. Krásný to zážitek. S filmem tak úplně OH v Naganu nesouvisí, v podstatě Nagano je zmíněno jen v pár úvodních minutách. Poté již sledujeme příběh chlapce, který se jako řada jiných, chce stát slavným hokejistou, v jeho případě Dominikem Haškem. Přidá se k němu parta různorodých děti a vytvoří tým, který na plácku začne hrát "hokej". Trenéra jim po nějakém čase začne dělat skvělý Hynek Čermák, jako otec jednoho z nich. Příběh je hodně podobný americkým rodinným filmům o různých partách dětí, co hrají nějakou hru či sport. Jednu hvězdu z plného počtu musím ubrat za rozmazleného hlavního hrdinu (fakt respekt k jeho matce, že mu jednu nevrazila), nedotažené a nadbytečné zápletky (Káťa a její otec, vztahy v partě, problémy hl. hrdiny ve škole a s nevlastním otcem...) a některé slabší herecké výkony. Ale celkově, čert vem všechna negativa, film objevuje staré vzpomínky, jak si řada z nás v roce 1998 koupila hokejky a šla si hrát na plácek za domem na Jágra, Šlégra, Růžičku, Haška..... A to je na tom to krásné :) (15.05.2023)

Je tu možná zbytečně moc odboček, které na jednu stranu trochu rozmělňují, ale na druhou stranu by pak film měl asi hodinu. A přitom z těch odboček se nedotáhla k nějakému závěru myslím ani jedna. Pro diváka, který Nagano (a pak zlatý hatrick) pamatuje, to je pořádná dávka nostalgie, která bude fungovat. Pro mladší diváky se obávám, že to bude jen nepříliš zábavná rodinná podívaná. (22.05.2023)

"Na Senators nikdy nesázej! Nemám je rád!" Senátorům fandím od roku 1993, kdy se vrátili do NHL, takže touto větou kleslo hodnocení o 20%. Nagano je něco, co nejde ani zopakovat (opravdu poprvé nejlepší hokejisté světa proti sobě a na neutrální půdě! Turnaj století, není něco, co jme si vymysleli my, měla to být přehlídka hráčů z NHL a finále bylo předurčeno pro USA-CAN, ale oběma jsme vystavili stopku my...), ani k ničemu jinému českému přirovnat (pravda, několik legendárních sportovců by se našlo, ale na Nagano to prostě nestačí)! Jak velká věc to byla, dokazuje o 20 let později dokument Pásky z Nagana a na nich zachycen všeříkající pohled z druhé strany. Film se veze na té nostalgické vlně a oblibě hokeje (tady přesněji hokejbalu) obecně a popisuje příběh jednoho, kterého Nagano inspirovalo. Je to fajn natočeno a v pohodě to utíká. I když je to na mnoha místech předvídatelné, nevadilo to. Ale fakt mě celou dobu skoro vytáčelo, že se Dom snaží chytat kšiltovkou! Tu blbou lapačku mu taky mohli z něčeho spíchnout. Je to dost důležitá součást výstroje golmana... Ale bylo to fajn. (23.09.2023)

Zamyslete se nad tím, kolik rodinných filmů jste za poslední roky zahlédli v nabídce českých kin. Správně, hodně málo, možná bychom je spočítali na prstech jedné ruky. Film scenáristy a režiséra Dana Pánka nám v tomhle ohledu docela napravuje reputaci. Je totiž oddechovou feel good podívanou s neokoukanými známými tvářemi (třeba takového Otakara Brouska mladšího jsem na velkém plátně snad ještě neviděla) i sympatickými dětskými herci. Celá zápletka je sice hodně přímočará a předvídatelná (partu nezkušených dětí čeká hokejový zápas proti obávaným starším klukům, jak to asi dopadne), ale zasazení příběhu do konce devadesátých let krásně brnká na nostalgickou notu. Takže za mě velký palec nahoru. (20.07.2023)

Nagano znie v českom pohľade majestátne, mám rád Hyneka Čermáka, oči puči Issovej už menej, ale príbehovo ma film vôbec nezaujal. A tie deti fakt nevedia hrať a príde mi to, ako keby u nás aj v ČR brali len nejakých potomkov známych ľudí alebo cez nejakú tlačenku. Nie je možné mať tak netalentované ksichty a medzi nimi ani jeden, čo by bol schopný. (05.06.2023)