Kamera:
Martin DoubaHudba:
Michal CábHrají:
Pavla Beretová, David Prachař, Taťjana Medvecká, Vladimír Javorský, Matyáš Řezníček, Filip Rajmont, Kateřina Císařová, Martina PreissováObsahy(1)
Divadlo ve filmu: Maryša Jana Mikuláška v režii Viktora Tauše je ryze současná filmová zpověď ženy, která se rozhodla nepoddat se tlaku svého okolí a nemůže-li naplnit svou lásku, způsobit raději smrt a sebezkázu. Balada o případu, kde zachování vnitřní důstojnosti je důležitější než život sám. (Film Naživo)
Recenze (10)
Tento způsob nasnímání divadelní inscenace má cosi do sebe. Dynamická kamera se sama zapojuje do děje, detailní záběry by divák v hledišti neměl nikdy šanci takto sledovat a vnímat. Inscenace je až ultraexpresivní a nervní kamera to ještě zesiluje. Je to samozřejmě věc vkusu, nicméně tentokrát "co je moc, to je moc...". Vůbec mi nevadí jevištní ztvárnění, kulis není třeba, dokonce i to expresivní hraní by se dalo přijmout, kdyby to ovšem nebylo až tolik za hranou. Stačilo by jen malinko ubrat, méně ječení a řevu by mohlo divácký prožitek podle mne spíš umocnit, posílit psychologii postav. Jakoby současní divadelní tvůrci považovali současné diváky za natolik zcyničtělé, nechápavé a otupělé (a třeba i právem), že se jim musí vše nalévat do hlavy nekompromisním násilím, aby jim to podstatné zkrátka neuniklo. Jenže pak unikají nuance a zůstává jen hrubá materie. Když sleduju něco takového, je mi herců až líto, že jsou k takovému extrému nuceni. Nevěřím totiž tomu, že by to sami tak opravdu chtěli, kdyby je k tomu nenutil režisér. Tahle vyhrocená expresivita je podle mne jen módní slepá divadelní ulička a těším se, až zase zákonitě vyšumí, protože už nebude zkrátka "in". Ne, že bych byl proti moderním inscenačním postupům, ale méně by bylo v podobných případech mnohem více. ()
Uff, já mám tedy podezření, že problém je i v samotné předloze, která dějově unese tak 15 minut s několika zapamatovatelnými dialogy a zbytek je jedna velká slabota. Přidaná hodnota od Tauše a Mikuláška šla totálně mimo mě. ___ Musel jsem si na youtube pustit scénku Lábuse, abych vyvážil těch předcházejících 90 minut. ()
Tak jsem si myslel, že už těm pseudo-uměleckým blábolům ve dvácátém prvním století odzvonilo, ale jak šeredně jsem se mýlil. Když si odmyslím základní kameny divadelních představení, ke kterým mám úplnou averzi: teatrální přehrávání, nepřirozeně hlasitá mluva (aby slyšeli i ti vzadu), dramatické pauzy, dupání na pódiu, tak u nějaké veselohry se to dá ještě snést, ale když se k tomu přidá ta "umělecká" poloha: ksichtění se, ještě dramatičtější pauzy, progresivní výjevy a metafory, tak je z toho totální mučeníčko. Ten Prachař prolézající a čumící pod pódiem... ze zajímavosti jsem nahlédnul na jiné představení a v pár desítkách vteřin se jednalo o podobnou torturu. Velice vážně uvažuju o tom, že nějaké takové "císařovy nové šaty" přinesu do našeho kamarádského Kina, kde si promítáme ty největší zhovadilosti a zkoušíme, kolik kdo vydrží. Myslím, že to bude slavit úspěch. ()
⚪Otras, pozérstvo, hra na scénickú modernosť a postmoderné divadlo, pritom to akurát znehodnocuje naštudovanú látku.⚪Viem, že v národnom divadle v Londýne sa hral aj Cyrano s prázdnym proscéniom a jednou stoličkou či Čajka s plastovými pohármi a tromi zelenými stoličkami, táto Maryša je dramaturgicky niekde na podobnej úrovni.⚪Každé podobné spracovanie ma len utvrdzuje v tom, že modernizácia klasiky je hnus a hlúposť, ktorá nie je potrebná a slúži len na potlapkávanie sa dramaturga a režiséra po pleciach, ,,ako to len dobre vymysleli." A kritika spieva ódy o štvrtých významových plánoch a podobne.⚪Je to k smiechu, scény s dialógom neustále narúšané divnou choreografiou či vyslovenou modernizáciou textu. Ešte, že existuje záznam s Hřebíčkovou, ktorý je predlohe verný a ukazuje, ako by mala naozaj vyzerať.⚪ ()
V titulcích pořadu uvedeno: režie Viktor Tauš; divadelní režie Jan Mikulášek; rok výroby 2022. ()
Inscenace bez jakýchkoli předmětů na prázdné scéně, kde jsou jen postavy symbolicky oblečené a přehrávající výraz. Další z Mikuláškových nikam nevedoucích excesů. (Hvězdičky dávám jen z úcty k předloze bratří Mrštíků). ()
Nové zpracování slavné předlohy na prknech Národního divadla. Text, kulisy a mnohdy i kostýmy očesány na nezbytné minimum. Hodně symboliky a silné emoce. Fascinoval mně projev všech hlavních postav. Díky kamerovým záběrům a střihu záznamu velice působivé. ()
Já uznávám, že Divadlo ve filmu je zajímavá věc, neobvyklá a originální, už jsem jich viděl několik. Ale nutno dodat, že tady už to tvůrci opravdu trochu přeťápli. Situovat klasiku do moderna je samo o sobě nezvyklé, ale aby postavy nosily moderní oděv a jako dekorace používali plastové kelímky, to je i na mě moc. A to nemluvím o jakémkoli náznaku snahy vytvořit alespoň základní kulisy. Kamera, která chvíli zabírá prostor a chvíli čumí herci přímo do tváře je mnohdy už nepříjemná. Herci sice s emocemi, ale do prázdného prostoru odříkávají text jako by nic a vše působí neuvěřitelně uměle a nepřirozeně. ()
Stále aktuální téma. Přijmout rozhodnutí,které se nám nelíbí a vyhovět. Popírat vlastní pocity a žít podle představ jiných. Nikdy to nedopadá dobře. Nemusí to být tak vyhrocené jako u Maryši,ale popírat své city a ubližovat sobě je taky tragédie. Je to tak živé,že není třeba dokonalých kulis. S kamerou jsou pak emoce ještě výraznější a bližší. ()
Měl jsem tu čest vidět včera v ND na vlastní oči. Myslel jsem, že po odchodu mimoně Špinara bude zase svět v ND normální. Není…. V Mikuláškovi má zdatného nástupce. Popravdě tu hru mohli odehrát ve vchodu do divadla nebo na tramvajové zastávce…. Jednu hvězdu dávám za Pavlu a její odvahu půlku hry odehrát v podprdě a spoďárech…. ()