Dlouhé loučení

S filmy Roberta Altmana obvykle nemívám problémy, i když nikam nespěchají a vyžadují trpělivost i cit pro detail. Svérázný Altmanův přístup k chandlerovské látce se ale z této zkušenosti vymyká. Nemám nic proti umístění příběhu do jiné časové roviny, dokonce by mi nevadilo, kdyby se děj odehrával v současnosti. Nic bych si nedělal ani z jistých úprav charakterů a děje - kdybych neměl pocit, že Altman román důkladně vykostil a Marlowovu postavu obrátil naruby. Z tvrdého cynického detektiva trousícího suché hlášky se stalo stvoření podobné postavám z dílny Woody Allena - ovšem narozdíl od nich vybavené výrazně menší mírou nadhledu. Okouzlení z atmosféry sedmdesátek nesdílím, Altman ke své aktualizaci používá povrchní odkazy a tomu, čím disponuje řekněme Skrytá vada od Paula Thomase Andersona, kde na vás 70. léta neřvou jen ženskými účesy a outfitem, ale všemi rozpory té doby, se ani nepřibližuje. Dlouhé loučení není žánrová parodie, ale není to ani film, kterému byste mohli věřit. Altmanovy filmy mě obvykle nenudí, u Dlouhého loučení jsem délku opravdu nepříjemně vnímal. Nemám problémy s motivacemi postav, ale způsob jejich naplňování je nefunkční a nedůvěryhodný. Celkový dojem: 45 %. (10.07.2019)

Dlouhé to bylo opravdu dost, asi to chtělo malý kousek z té délky ubrat (ačkoliv pomalé tempo s vymazlenou atmosférou jsem si zde vychutnával) a ústřední „femme fatale“ bych si přál určitě o něco charismatičtější, asi i ta absence alespoň jedné další sympatické postavy vedle hlavního hrdiny mi tu vedle přepálené délky brání k vyššímu hodnocení... ale jinak jsem si Dlouhé loučení užil hodně, sedlo mi to do noty. Elliota Goulda jsem si oblíbil již díky Tichému společníkovi a v zdejší roli klasického detektiva opět exceluje svým osobitým hereckým umem, silným charismatem a k tomu navíc s neodolatelným cynismem střílí jednu suchou hlášku za druhou. Krásná atmosféra protkaná melancholií, působivě dotvářena tklivou Williamsovou hudbou, rozptýlená uprostřed neustále pronikajícího kouře z cigaret osamělého detektiva tvoří vskutku též velmi chutnou ingredienci této komorní psychologické detektivky, v níž o ten banální případ vlastně zdaleka tolik nejde... [80%] (17.03.2022)

Hráč,M.A.S.H.,a Dlouhé loučení-svatá trojice Altmanova podivuhodně precizního filmového světa.- Nic proti Gouldovu herectví,ale já mám v hlavě Marlowa jinak (snad jen Bogart se tomu trošku přiblížil v Hlubokém spánku,holt to tak Altman chtěl a ikonu Noiru si vytvořil po svém,no proč ne),jedině až na Gouldovo hláškování,který je nádherně přirozený a tak jak to má být- jen jakoby mimochodem....--Zasazení do let sedmdesátých vůbec nebyl špatný nápad,-atmosféra vynikající,pro mě osobně srovnatelné s Čínskou čtvrtí. Byť tady na csfd neuvěřitelně podhodnocený ,tak jako spousta jiných vynikajících filmů bez přívlastku Kasurvoucí mediálně profláklé dílko. (30.04.2009)

Jedinečný film a dosť možno najlepší Altman. Long Goodbye je kaleidoskopickým obrazom rozorvaných 70tok a rovnako aj nadčasovým obrazom rozpadajúceho sa sveta, podvoľujúceho sa absurdite a absencii akéhokoľvek poriadku. K tomu si ešte prirátajte kameru ako na dojazde, ktorá len tak mimochodom pálkuje absurdné obrazy a vizuálne metafory len taký fukot. Altman pritom vo všetkej výstrednosti pôsobí stále veľmi civilne. Long Goodbye je síce adaptácia chandlerovky, ale vďaka Altmanovej autorskej solitérnosti pôsobí viac ako spojnica medzi poetikami Brueghela, Houellebecqua a P.T. Andersona. Senzitívne, ironické a prenikavé kino. (25.02.2023)

Pan Augustine si pohrál s ksichtem té svojí kurvy zatraceně pěkně. Na to jen tak nezapomenu. Ale jinak bylo Loučení s Lennoxem docela slabota. Tahle adaptace měla vzniknout už tak o pětadvacet let dřív. Bylo by to úplně jiný, ale myslim si, že mnohem lepší. Tenhle Marlowe let sedmdesátých mi prostě nesedí. A co měl znamenat ten kníratý Arnold? (19.12.2007)