Za mořem

Tento životopisný film jsem chtěl zhlédnout hlavně kvůli Kevinu Spaceyovi a dopředu uvádím,že o zpěvákovi Bobbu Darinovi jsem nic nevěděl,až tento snímek mě donutil si o něm přečíst a dozvěděl jsem se,že je to on kdo stvořil původní písně u nás známe jako Mackie Messer,Kdybych já byl kovářem a Clementine.Co se týče filmu samotného tak Kevin Spacey zahrál roli Bobbyho Darina opravdu věrohodně i když jak říkám nic jsem o tom zpěvákovi až na jméno samotné,které mi bylo jen povědomé nic nevěděl,ale Kevin působil jako by zpíval od mala a když k tomu vemete docela zajímavý osobní příběh Bobbyho tak vám vyjde film,který potěší nejen fanoušky Bobbyho,Kevina nebo této hudby samotné.Je vždy dobré když vzniknou filmy o lidech co něco dokázali.Za mě tedy 75 % a čtyři hvězdy. (25.04.2015)

Třeba mě za to ukamenujte, ale tohle je Spaceyho životní role. A aby taky ne, když si prakticky sám stvořil svůj vysněný film o jeho oblíbeném zpěvákovi. Pravda, je to takzvaný "žánrový guláš" a čert to vem, protože i díky tomu je tenhle film dokonalým dílem. Opravdu jeden z nejlepších a nejzajímavěji zrežírovaných snímků, co jsem kdy viděl. (09.02.2014)

"Look what he did with the time he had. He didn't waste his time." V roce 2004 vznikly dva velmi podobné filmy. Kevin Kline ztvárnil skladatele Cola Portera v De-Lovely a Kevin Spacey se zas pokusil vrátit do života zpěváka Bobbyho Darina. Oba filmy mají krom swingově-biografického námětu i téměř totožnou kostru; oba jsou natočeny stylem, kdy hlavní hrdina (Cole / Bobby) dohlíží na vznik svého divadelního / filmového životopisu a sám jednotlivé scény komentuje. A se vší úctou ke Kevinu Spaceymu je nutno říct, že De-Lovely je v této podobě silnější, protože trojkombinaci "hudba, osudová žena, vážná nemoc" poskládalo dohromady stylem, kdy jednotlivé scény působí jako celistvý příběh a ne jako dramatické ztvárnění Darinova životopisu. Vím, že Kevin usiloval o natočení příběhu o Bobbym dlouho, a nevadí mi ani tak, že hrál hlavní roli v době, kdy byl o nějakých dvacet let starší než Darin v době svých počátků a o osm let starší, než když Darin zemřel. (Otázku věku ostatně velmi hezky reflektuje film samotný, když hned v úvodu jedna z postav na poznámku: "Není na tuto roli příliš starý?" odpovídá slovy: "Pro tu roli se narodil.") O Kevinově přezrálosti to zkrátka není, Kevin je pro tuto postavu skutečně i přes svůj věk jako stvořený. Vzhledově je mu poměrně podobný, umí napodobit Darinovo vystupování a narozdíl od potenciálního zástupu mladších, věkově vyhovujících herců vládne i výborným hlasem, který je místy od toho Darinova téměř k nerozeznání. Problém vidím spíše ve zmateném scénáři, který pod touhou zaznamenat všechny dáležité události Darinova života (nemoc v dětství, první hit, smrt matky) skáče od jedné události k druhé a působí jako nesourodý slepenec scén proložený nějakou tou hudební vsuvkou. Stejně tak Spaceyho lehce inovativní režie na mě působila v některým momentech velmi sympaticky, většinou je ale na takovém zvláštním pomezí mezi lehkým amatérismem a uměleckou kreativitou, že jsem jí na chuť nepřišla. Pro tedy ty čtyři hvězdy? Možná prostě jen proto, že Bobbyho Darina mám celkem ráda. Že Kevin Spacey umí velmi dobře zpívat. (Doporučuju jeho duety s Deanem Martinem z alba Forever Cool.) Že si i přes mnoho výtek tento film časem jistě ještě několikrát pustím. Že dětský a dospělý Darin mají při svém tanečním závěru skvělou chemii. Že tenhle film, podobně jako De-Lovely, přinesl po baladickém konci ještě trochu toho nadšení, protože hudba přece s odchodem člověka neumírá. A hlavně že jsem si po závěrečných titulcích bez přemýšlení zapnula iTunes a pustila Bobbyho Darina. O což šlo v konečném důsledku Kevinu Spaceymu nejspíš více než o chválu kritiky a Oscarové nominace. (10.08.2011)

Bobby Darin. Narazil jsem na něj před x lety, když jsem hledal autora té úžasné písně hrající při prvním setkání Toppera a Ramady ve Žhavých výstřelech. Dream Lover od Bobbyho Darina. Odhalil jsem tak další věc k poslechu. Jeden z mála, který se vyhnul drogám, alkoholu a dalším pravidelným neřestem, když nepočítáme vdavky s osmnáctkou. Kevin Spacey, sám velký fanoušek, dostal práva, zprodukoval a zrežíroval. Dokonce i objel pár klubů, kde zpíval. A že mu to jde! Ztvárnění se mu povedlo opravdu dobře. Tančí a zpívá (totožný hlas) nad očekávání. Škoda, že film samotný je takový zvláštně poskládaný. Hlavně ze začátku, kdy se mísí realita a představy. Celý film pak není tolik životopisný (často se liší od skutečnosti, něco je vynecháno) spíše jako pocta a jeho znovupředstavení divákům. -"You can never go wrong with the truth." (27.05.2009)

Klobouk dolů před Kevinem Spaceym. Přiznám se, že jsem dodneška o Bobbym Darinovi nikdy neslyšel a jsem rád, že mi byl takto představen. Když jsem viděl především ty tanečně pěvecké scény, říkal jsem si, jak by to bylo fajn umět začarovat časem, protože mě napadlo, co by s takovou rolí dokázal Gene Kelly. Ale ten by zase třeba nezvládl ty scény, kdy je třeba hrát trochu víc dramaticky a psychologicky. No, to je ale jen "kdyby" a to v životě moc neplatí. Takže spokojenost s tímto filmem. (10.04.2009)