Manderlay

"Manderlay", druhá část plánované (bohužel dosud neuskutečněné) trilogie, doplácí právě na své pořadové číslo. Ani přes nesporně zajímavé téma "černoši vs. běloši ve 30. letech minulého století" se tomuto snímku nepodařilo překonat vysoce nastavenou laťku staršího bratříčka. A proč to? Narozdíl od mistrně rozehraného "Dogville" se dal pesimistický konec celkem snadno předvídat... (11.06.2010)

Co bylo řečeno o povedeném spojení filmu a divadla u Dogville, platí i zde, ovšem s menším rozdílem, že tady už to tolik není experiment, nýbrž více sázka na jistotu. Manderlay je seběvědomý a dobře promyšlený, resp. dobře vykonstruovaný film zpracovávající ožehavou tématiku rasismu výmluvným způsobem. Působí umělecký, ovšem zachycuje dobře i lidský rozměr jednotlivce, představuje intelektuální, soudržný a v závěru i šokující zážitek. Přesto si nemohu pomoct, ale Dogville mi přijde ve všech směrech, ať už více (hlavní herečka), či méně (atmosféra) lepší. 7/10 (26.05.2009)

Všichni o všem a nikdo o ničem - převýchova k demokracii podle Triera. Film, který dokáže být nad věcí, takže vyvolává současně smích i mrazení v zádech. Grace ani po zkušenostech z Dogvillu nezanevřela na snahu napravovat svět (anebo její snaha pramení právě z oněch zkušeností?) a když narazí na otrokářskou osadu, možná to v prvém okamžiku skutečně není vlastní prospěch, co ji přiměje zůstat. S kapitálem v podobě čtyř gangsterů a naivního úsměvu začíná bourat po staletí zažitý systém a prosazovat svou vlastní představu spravedlnosti. „Tohle je demokracie?“, ptá se nechápavě muž, jehož hlasitý smích byl „valnou hromadou“ shledán za závadný. Ano, takhle nějak vypadá demokracie ve své ryzí podobě, při prostomyslném (i když dobře míněném) dělení na věci dobré a špatné, na činy správné a nesprávné, na černé a bílé. Jak postupně vychází najevo pošetilost Graciina počínání a o paralele k americkému obsazení Iráku nemůže být pochyb, Trier začíná některý motivy zbytečně rozmělňovat a vše završí návodným vysvětlením principu „dobrého zla“. Nehledě na tuto atypickou vstřícnost (neřkuli podlézavost) k divákovi a trapně explicitní plivanec do tváře americké demokracie v závěrečných titulcích, Manderlay je chytrým a pro svou podvratnost také nebývale zábavným snímkem. Bryce Dallas Howard navíc dokázala úspěšně převzít štafetu po Nicole Kidman a ženu žijící v domnění, že má a může všechno (jenže moc není všechno), obohatila o několik nových tváří (její sexuální náruživost lze chápat jako sebestřednost západních a své zájmy hájících států). Budete mít nad čím přemýšlet. 85% Zajímavé komentáře: Eodeon, Morien, Radko, k212, Martyr (09.06.2010)

O Manderlay platí do bodky to čo som napísal o Dogville. Bryce Dallas Howard je dôstojnou nasledovníčkou Nicole Kidman, pribudol môj obľúbený William Dafoe a treťou známou tvárou je Danny Glover. Obsah, dialógy a celkový myšlienkový background je výborný, škoda len tej samoúčelnej formy, ktorá videná v druhom filme bezo zmien (ak nerátam jedny dvere, plot a živého somára) už nie je pre mňa experimentom ale onaniou. Takže o pol hviezdy menej. 5/10 (11.12.2005)

Už je to moc chtěné. Klepání na neviděné dveře nezaujme, hlasování i přes obrácené fungování příliš evokuje Dogville a přesto se von Trier pořád vyžívá ve formě. Navíc hlavní hrdinka je díky herecké rošádě mladší, což nejenže neodpovídá dějové posloupnosti, ale trpí kvůli tomu i herecká stránka. Má milovaná Bryce totiž funguje jako kouzelné stvoření pro většinu snímků, ve kterých se objeví, ale do artově-dramatické herečky jí zkrátka (obzvlášť v takhle specifické formě) něco chybí. O to víc jsem proto postrádal dokonalou Nicole Kidman a její absolutní herectví, tady by totiž kousavě mířenému příběhu výrazně pomohlo. Dogville totiž dusilo, zato Manderlay schválně roztírá nejrůznější problémy, staví Grace do nových a přesto podobných situací a ztrácí tak potenciální uvěřitelnost. Očekávaná dávka živočišné kontroverznosti nepomůže. (11.01.2008)