Bastard

Pro představu, jak píše své historické romány Ida Jessen, nám musí stačit jediný román, který vyšel česky - Nový čas (En ny tid, 2015), protože předloha Bastarden, tedy román Kaptajnen og Ann Barbara (2020), u nás k dispozici není. A skutečně se zdá, že pro Jessenovou představuje jutské vřesoviště cosi výjimečného a inspirativního a dokáže tam situovat příběh z 18. i 20. století bez problémů. Skutečný příběh Ludviga von Kahlena (1700-1774) se samozřejmě velmi liší od románové a posléze filmové fikce, ale to samozřejmě nijak nemusí rušit divácký zážitek. Zentropa (za vydatné podpory českých řemeslníků) poslala do kin líbivý film, jehož hlavní devízou je Mads Mikkelsen a jeho boj o přežití. To celé je zabaleno do dramatu jak vystřiženého z románů Diany Gabaldonové, padouch je pořádně negativní, šlechta zdegenerovaná, obyčejný lid má srdce na dlani. Královská aféra byla dobrá, tohle je také velmi vděčný divácký zážitek. #čsfdprojekce (19.01.2024)

Ano, drama zvedá z průměrnějšího scénáře Mikkelsen v roli pracovitého, šikovného a schopného člověka, to souhlasím. Také hodnotím výstižné popsání reality, věrohodnou ukázku smýšlení, (ne)morálního chování některých jedinců, kteří se zuby nehty drží koryt. V tomto je název Bastard skutečně  výstižným, slovo bastard je zároveň označením pro nemanželské dítě (kterým je Kahlen), rovněž tak může být synonymem pro zrůdu (což je ono šlechtické zvrácené individum a budižkničemu ztvárněné vlastníkem oblasti Frederikem, kterému privilegia spadla sama do klína). (13.01.2024)

Jednou za čas se objeví film, který vlastně není v ničem výjimečný, film s relativně šablonovitým příběhem a prvky, které jste už někde mohli vidět. Přesto se ale jednou za čas podaří, aby právě tento film dokázal být ve své jednoduchosti nesmírně působivý a silný. Ano, bez Madse Mikkelsena bychom si tyto řeči mohli odpustit, ale není to jen o jeho bravurním herectví. Bastard je neuvěřitelně "funkční" film v tom smyslu, že vše v něm funguje na jedničku. Z jednoduchých ingrediencí naprosté labůžo. Nesnažte se jej přechytračit, podařilo by se vám to, nesnažte se vzpírat jeho kouzlu a emocím, ochudili byste sami sebe. Tuhle syrovou jízdu si musíte užít... 9/10 (28.02.2024)

Mifune, Otevřená srdce, Bratři, Po svatbě, Adamova jablka, Druhá šance, Rytíři spravedlnosti. Příznivci lidských dramat musejí Anderse Thomase Jensena milovat. Teď si udělal exkurzi do dánské historie, kterak se zarputilý Mads Mikkelsen hodlal zakousnout do neúrodného vřesoviště a popsat prvních pár listů bramborové kuchařky. Jak už to tak bývá, jeho pouť za bramborovou sadbou je plná překážek a klacků pod nohy, protože v nehostinném území, na kterém hodlá vybudovat zemědělskou kolonii, má obří vliv jistý mladý šlechtic. Zatímco zchudlý armádní kapitán Ludvig se drží své zraněné ctižádosti a zejména toho, že má svou snahu posvěcenou králem, přerostlé dítě, alkoholik a pravidelný obskakovač služebných de Schinkel nechce riskovat ztrátu své dominance. Takže tu máme osvědčený souboj dvou mužů s poměrně jasně vymezenými charaktery. Emočně zdrženlivý Ludvig sice odolává, než si diváka pořádně pustí k tělu, nechce dělat ústupky (viz koza), věří v sílu vůle a upíná se k jedinému: uspět. Stupňující se nespravedlnosti ze strany de Schinkela ale mají své meze a na civilizovanou debatu to nevypadá. Scénář prakticky jen přikládá do ohně, diktuje další a další utrpení či překážky, v samotném závěru se pak zbytečně uchyluje ke zkratkovitému dovyprávění. Klidně bych dalších 10-15 minut přidal a naopak jednu závěrečnou červenoknihovní odbočku vynechal. Když nicméně arogantní sadista zpestří večírek pro bohaté mučením psance, čekal jsem, že se víc zostří hrany (nebo že do příběhu víc zasáhne nastávající choť) a že si z gradace sedneme na zadek. Nestalo se. Přesto suverénně natočené, syrově uchopené, skvěle zahrané (kdy rozhodně nezapomínejme na Simona Bennebjerga). (31.01.2024)

Bastard je zástupce velmi problematického žánru takřka kompletně fiktivních "filmů podle skutečného příběhu". Po jen malém popátrání po skutečném pozadí zdejšího příběhu zjistíte, že je prakticky celý vycucaný z prstu autorky předlohy Idy Jessen a to ve prospěch klasického robinhoodovského melodramatu. S tím by nemusela být nutně taková potíž, pokud by se tohoto zžánrovatění historického podkladu držel i film. Ten však dodržuje formu typickou pro zfilmovanou skutečnost se všemi berličkami, které jsme jí ochotni odpouštět právě kvůli tomu, že respektujeme její oporu v realitě. Když pak do pomalého důkladného sledování ústrků a strastí bývalého vojáka vlítne komicky záporný amalgám všech zlých aristokratů, které jsme kdy ve filmech viděli, postavy se začnou chovat nevěrohodně inkluzivně a příběh najednou přeskočí v emancipační revenge flick, veškerá poctivě budovaná snaha o vykreslení bezútěšného období dánské historie odchází umřít kamsi do vřesovišť. Míra toho nakolik budete chtít obhajovat klišé jako narativní atributy pak je postavená na vašem vztahu k mlžným vřesům a neúrodné tváři Madse Mikkelsena (21.04.2024)