Pozdrav z cesty do pekla

Zatraceně zábavný snímek evokující stylem filmy z 80.let. Zpracování pekla nemá prostě chybu a je naplněno takovou spoustou různých vtípků ( Hitler křičící, že je mu 19 a miluje Heavy Metal mě skutečně pobavil ), až se za tím poněkud ztrácí základní dějová linie kluka, co zachraňuje svou dívku a veškerý scény, které se pekla netýkají, tak nepůsobí příliš zajímavě a spíše nepříjemně ruší. Ale co, alespoň už konečně vím, co znamená zkratka AAA - Anarchie, Armagedon, Anihilace. (11.02.2008)

"Highway to Hell" se vine na půl cesty mezi scénograficky impozantním trashem Alberta Pyuna (Radioactive Dreams, Cyborg, Alien from L.A.) a jurodivě mytologickoými žánrovkami Gregoryho Widena (Highlander, Prophecy), přičemž zůstává hrdě v hájemství VHS braku. Zlatá éra videopůjčoven dala vedle ohromného množství žánrově čistých bijáků vzniknout také podivné podmnožině neuchopitelně bizarních filmů, které připomínaly žánrový ekvivalent dortu Pejska a Kočičky. Při nulové soudnosti, ale velikášské kreativitě se v nich mísily žánrové elementy s okázalou výpravou a epizodická vyprávění sloužila jako pole nezřízeného blbnutí pro řemeslníky z oddělení kostýmů a výpravy. Předzvěsti tohoto trendu najdeme již v polovině osmdesátek v ojedinělých počinech jako jsou zmiňované nízkorozpočtové "Radioactive Dreams" i studiově financované "Streets of Fire". Ale vyloženě se s nimi roztrhl pytel na přelomu dekád v sympaticky přeplácaných bijácích jako "Cherry 2000", "Rising Storm" (1990), "Mindwarp" (1992), "Split Second" (1992) i filmech Richarda Stanleyho. Všechny spojuje princip nezřízeného chrlení zlomkovitých prvků metodou střelby z brokovnice, kde sice výsledné dílo pouze vzácně drží pohromadě, ale namísto propracovanosti prostě po divácích pálí různorodé žánrové a formální atrakce. Přesně takovéto filmy svého času vyzdvihovaly nadšenecké magazíny jako Fangoria, jejíž zanícení pisatelé i čtenáři okoralí vyčerpanými žánrovými klišé se upínali buďto k explicitním extrémům či právě filmům s příslibem originálního uchopení žánrových prvků a alespoň základním množstvím videopůjčovnových teen atrakcí v čele se speciálními efekty a akčními scénami. "Highway to Hell" mísí prvky mýtu o Persefoně s estetikou westernů, rockabilly, hororů i motorkářských exploitation. Zdejší peklo inscenované v poušti a za pomoci malovaných optických efektů má podobu maškarního bálu, kde úkazy jako hrdinův pes vyzývavě močící před stop motion Kerberem či Hitler v podání Gilberta Gottfrieda tlachající s Attilou, Bičem Božím v podání Bena Stillera, nikterak nevyčnívají z celkové našňupané nahodilosti. (12.06.2021)

Mladý, zaľúbený párik (Charlie a Rachel) je na ceste do Las Vegas, aby tam uzavreli manželský zväzok. Odbočia z hlavnej štátnej dialnice a vydajú sa po zabudnutej vedľajšej ceste. Tam ich prepadne démonické stvorenie v podobe znetvoreného policajta. Unesie Rachel do inej dimenzie. Zavlečie ju rovno do pekla. Ak ju chce Charlie zachrániť, musí sa vydať za nimi. Na jej vyslobodenie má iba dvadsať štyri hodín inak i on prepadne peklu. *** (02.08.2016)

O tomhle jsem v dětských dobách videoboomu jen slyšel, ale viděl jsem to až teď, skoro po čtvrtstoletí. A to je možná ta chyba. Někdy ta postosmdesátková atmoška ztratí na lesku a tohle je zrovna ten případ. Je tu spousta skvělých věcí (živéá pouta jsou super), ale nakonec z toho v paměti moc nezůstane, spíše jen epizodické útržky, než něco souvislejšího. Některé maskérské kousky jsou ale výborné. (08.01.2015)

Ako vážny thriller alebo nebodaj horor nula bodov a "pekelný policajt" pôsobí skôr ako prehnaná Cordellovská paródia, než aby skutočne desil. Ako zábavné ultrabéčko so všetkým čo k tomu patrí, je to ale zábavné dosť a viditeľne to tak bolo aj myslené. Nebál by som sa Highway to Hell nazývať hororovou komédiou. Tých odkazov a vtipov a narážok je proste tak moc, že ubíjajú hororovú stránku hlboko do zeme. To by ani tak nevadilo, keby bola kvalita humoru vyrovnaná a keby to všetko bolo vtipné a logicky že neni. Môžem ale toto mať priznanému béčku naozaj za zlé?? Na moje prekvapenie, aj cez to všetko Satan celkom budí rešpekt a niektoré nápady a príšery sú skoro béčkovo dokonalé, a niekoľkokrát som sa dokonca nahlas zasmial. Dnes už by od Helgelanda nikto nič podobné nečakal, ale že začínal pokleslým žánrom som vedel a tak jediný, kto ma naozaj sklamal, bol Ben Stiller v epizódnej miniroličke pekelného posluhovača (a neskôr ešte opice alebo čo to bolo). Nedostal žiadne vtipné vtipy. Či si ich písal sám, netuším. (21.04.2013)