Million Dollar Hotel

Po dechberoucí úvodní sekvenci přichází postupný rozklad diváckého zážitku. Million Dollar Hotel je podvratný film plný karikatur a póz, ve své podstatě nemocné dílo. Celkové morální vyznění filmu (vražda následovaná sebevraždou) je naprosto patologické, stejně jako pohádka o odlišných hrdinech, kteří jsou uvězněni ve svém antiprostoru. Million Dollar Hotel prezentuje absolutně nekoherentní svět bez hodnot, názorů a citů. Svět vágní stejně jako ten televizní, o kterém Tom Tom tak rád a často mluví. (11.03.2006)

Ve Wendersově „miliónovém hotelu“ se asi nikdo nezabydlí snadno. Je to zcela jiný svět než ten vzdušný berlínský, v němž se všechny sny, myšlenky a pocity slévají v jedné osvobozující polyfonii doléhající k sluchu andělských posluchačů. Je to svět klaustrofóbní – a každá vyslovená i myšlená věta k jeho uzavřenosti přispívá. Interiér, který místnosti skládají, připomíná podobnou zaprášenou knihovnu jako antikvariát, do něhož chodí Eliška, a jeho obyvatelé mohou nejednomu čtenáři připadat jako nerozřezané knihy. Pomalu se rozvíjející příběh stále vzdaluje potřeba zorientovat se ve všech těch gestech, pohybech a umanutostech, v celé té několikanásobné „hře na…“. Každý dojem z proniknutí povzbuzuje k dalším pokusům dešifrovat celou tu hieroglyfickou kompozici, byť se tím drama stále důsledněji znečitelňuje, a podobně působí i všechna vykročení z hotelových dveří: to světlo za nimi neodkrývá o nic víc než všechny ty masky. – Než jsem se rozdýchal, měl jsem dojem, že je film jen skicou nějakého budoucího díla – srovnatelně zásadního pro Spojené státy americké jako Nebe nad Berlínem pro Evropu. Že je to soubor poznámek, plno náčrtků a zkusmých ohledání. Zvláště mi nevyhovovala hudba – coververze Reedovy písně Satellite of Love srozumitelně vyjádřila, komu měla být svěřena. Také bych osobně přivítal jiné obsazení, jakkoliv jsem si postupně na ústředního hrdina i na netypického vyšetřovatele zvykl a svým způsobem si je oba oblíbil. (19.02.2024)

Mně tohle strašně dostalo, a to ne proto, že miluju U2. Kdyby to byla nuda s písničkama U2, radši bych si pustil DVD se záznamem nějakého koncertu než koukat na film. Ale Wenders opět ukázal, že je skvělý režisér. Bizarní hotel uprostřed moderního velkoměsta, hotel s přídechem starých časů, bizarní obyvatelé, skrývající ve svých duší hodně roztodivné touhy a frustrace. Pomalé rozplétání příběhu, krásná práce kamery, krásná hudba (jsme u toho:)... Pro Wenderse musí mít člověk pochopení, milovníci popcornovek tohle nemůžou nikdy chápat. (29.03.2006)

Million Dollar Hotel je hodně velká podivuhodnost.Ten film na mě zapůsobil snad pouze právě jen tou svou nepopiratelnou zvláštností,zato ovšem hodně silně.Absolutně netuším,co tímto snímkem autoři chtěli vlastně zdělit,ovšem já se vůbec nenudil,ba dokonce mě bavilo sledovat onu přehlídku ztroskoranců,bláznů,feťáků a další řadu těch nejbizardnějších postaviček na tom jistě jednom z nejšílenějších míst vůbec.Samotný příběh byl též sice na jednu stranu naprosto jednoduchý,ale zároveň i totálně psychedelický,nekompromisní a mimo realitu.Do toho všeho zapadají i naprosto "mimózní" výkony všech zúčastněných herců.Wim Wenders vybral ty největší podivíny Hollywoodu(hrál Jeremy Davies vůbec někdy někoho normálního) plus vytvořil naprosto atypickou roli pro Mela Gibsona.Celý film se nese v chladné atmosféře mimoreálného myšlení,celé je to ponořeno do psycho hávu,ze kterého není rozumné cesty ven.Opravdu velmi zvláštní,naprosto nekomerční film,který sedne asi jen málokomu,ale sílu má obrovskou. (19.05.2009)

Trošku nudný a vcelku mnoho neříkající experiment s nedobrým scénářem a doprovodnou hudbou U2 v pozadí. Pro Wenderse musí mít člověk velké pochopení a to já zrovna moc právě neměl, i když leckteré herecké výkony nebyly vůbec špatné. Něco mezi dvěma a třemi hvězdami. Možná po dalším shlédnutí něco málo přidám... Přidal jsem... (04.06.2007)