Malý televizní kabaret

Kabaret mě nikdy neoslovil, díval jsem se na něj, jen v případě, že nebyla jiná možnost. Infantilní písně, nudné scénky. A to hodnotím z pohledu malého dítěte, kterým jsem v devadesátých letech byl. Navíc mi není sympatický hlas Molavcové, je podivně zabarvený a vždycky byl. Zkrátka jsem to radši přepnul třeba na strýčka Skrblíka. (11.02.2015)

Na kabaret jsem se dívával ještě v době, kdy jsme učitele museli oslovovat "soudruhu". Bývával součástí Studia kamarád a musím přiznat, že mě nijak extra nebavil. Ne, že by byl špatný, ale tak nějak nenadchl ani neurazil. Vzpomínám si, že jsem jej vždycky tak nějak "přežil". Ono, tenkrát vlastně nebyla žádná alternativa. Studio kamarád totiž běželo na prvním ze všech dvou programů, přičemž na tom druhém toho času zrnilo. Měřeno dnešní optikou je to ovšem extratřída, nic podobného se dnes u nás pro děti netočí. (18.12.2010)

Tenhle pořad mi nikdy příliš k srdci nepřirostl. Pitvořící se kvartet Dvořák, Molavcová, Zedníček a Gerendáš z nichž ani jeden nepatří k mým oblíbencům.. Ale přiznám se bez mučení, že si dodnes pamatuji ústřední melodii, která se převážně pohádkovému Jiřímu Klempířovi opravdu velmi povedla. (13.04.2013)

"Mámu, tátu, strýce, tetu pozvěte do kabaretu až se zase jako dneska srazíme. Zamáváme z obrazovky, do křesel i na pohovky, už se na to dneska těšíme." No, přednost tohoto pořadu je právě to, že z poučování, moralizování si dělá legraci. A tím myslím legraci na opravdu vysoké úrovni. Scénáristé Ondřej Suchý a Oldřich Dudek to psali s evidentní radostí a herci byli neméně dobří. Zvlášť Jitka Molavcová a Ondřej Havelka. "Tak čau! A příště zase všichni sejdeme se jako obvykle. Já přijdu s kytkou, tumáš, čichni, kytka bude vonět nezvykle. Mně poznáte, neboť jediný budu mít v kapse noviny. Já na hlavě budu mít čepici, kravatu a v ruce krabici. Tak čau..." Z toho, že si to všechno pamatuju, poznáte, jak to na mě zapůsobilo. :-) 90 % (02.08.2003)

Když se to vyhodí, je to bílé. Když to spadne na zem, je to žluté. Co je to? Nebo: Koleje koleje, bába tě poleje. Jako děti jsme to sjížděli pravidelně, ale nedovedu si představit, že bych se na to ještě dneska koukla a myslím, že dnešním dětem už by to moc směšný nepřišlo. Smutný, tyhle jednogenerační záležitosti. (11.08.2009)