Reklama

Reklama

Britské biografické drama režiséra Hugha Hudsona se odehrává v roce 1924 na olympiádě v Paříži. Eric Liddel (Ian Charleson) je zbožný křesťan, který věří, že jeho atletický talent je dar od boha a že pokud vyhraje zlatou medaili, bude to způsob jak boha velebit. Harold Abrahams (Ben Cross) je anglický žid, který studuje v Cambridge. Sní o slávě a o tom, že dokáže svým antisemitský spolužákům i celému světu, že židé nejsou podřadná rasa. Jejich pohnutky jsou vznešené, závazky absolutní a čest nepochybná. Oba přinesou osobní oběti, aby dosáhli svého cíle. A v průběhu událostí, navzdory všem překážkám a osobním problémům, s nimž musí bojovat, se ukáže, že boj o vítězství s tak náročnými závazky a tak vysokými cíli je možná tou opravdovou odměnou. Tento film, který byl natočen podle skutečného příběhu, získal čtyři Oscary včetně Oscara za nejlepší film a Nejlepší původní scénář a na další tři byl nominován. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (130)

RHK 

všechny recenze uživatele

Napínavý čtyřoscarový příběh souboje a osudů dvou nejlepších britských běžců roku 1924 - sveřepého abiciózního Žida a studenta na Cambridge Abrahamse a létajícího Skota a zbožného misionáře Liddela - před a na olympiádě v Paříži. Silné osobnosti se silnou vůlí které se nedaly ovlivnit svým okolím. Vše suverénně režírované a s krásnou hudbou od Vangelise. Trailer: http://www.csfd.cz/film/12881-ohnive-vozy-chariots-of-fire/videa/ ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

Hluboce niterný a intenzivní film o sportovcích - který se mi ani nechce označit za sportovní, při tom jak moc se liší od těch, které jsme si zvykli v daném žánru vídat. Jde o excelentní filmařinu s neuvěřitelně hutnou atmosférou, na čemž mají kromě výborných herců v hlavních rolích (ačkoliv i ty vedlejší obsadily legendy jako Sir John Gielgud) lví podíl kamera Davida Watkina a samozřejmě dnes už legendární hudba od Vangelise. Kdyby nebyl tak divácky nepřívětivý, napsal bych, že jde díky zvolenému tématu a hlavně nepříliš častému úhlu nazírání na něj o osvěžující film. Pojednává totiž o osobnostech sportovců a jejich vyrovnávání se především se sebou samými. Obzvlášť Ben Cross je jako po prolomení společenských bariér bažící židovský superatlet a student prestižní univerzity geniální - fascinující a obdivuhodná osobnost, se kterou bych si ale dvojdomek opravdu stavět nechtěl. Ani se mi nechce snižovat tuto výjimečnou událost klišé zavánějícími slovy o tom, že s hodnotami, které hrdinové Ohnivých Vozů tak silně cítili, a za které (a se kterými) nejenom na sportovním kolbišti bojovali, by bylo dobré vídat se častěji, a hlavně nejen na plátně, ale především ve skutečném světě - jenže kde jinde to chcete pronést, když z celých těch dvou hodin není při všem výše uvedeném ani v náznaku cítit patos nebo vzdychání po starých zidealizovaných časech? Závěrem jde říct snad jen to, že Chariots Of Fire jsou skutečně povznášející film. Hutný, nepříliš lehce stravitelný, ale ve všech ohledech výjimečný. 90% ()

Reklama

dobytek 

všechny recenze uživatele

N - U - D - A Vzhledem k vysokýmu hodnocení jsem čekal nějakou filmovou bombu a zase nic. Chválit hudbu od Vangelise je nošení dříví do lesa. Ten snad ani špatnou muziku neumí udělat (i když třeba v Blade runnerovi byla podle mě o dost lepší). Jenže to je asi tak jediná věc, která se dá na filmu chválit. Film je tak strašně roztahanej a nudnej, že jsem u toho málem usnul. Celkovou pomalost filmu už jenom podtrhla ta hromada zpomalenejch záběrů, který byly zajímavý jen díky tomu, že do toho hrála zmiňovaná hudba od Vangelise. Jestli se budu dívat na nějakej film o běhání, tak příště radši třeba Forresta Gumpa. Ohivé vozy fungujou akorát jako uspávací prostředek. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Už dlouho jsem neměl tak blízko k slzám. Ještě nikdy jsem se nedíval na muže víry, co běží závod na venkovské slavnosti a já se při tom klepal jak malé dítě čekající na dárek. Nebylo to kvalitou režie, která k dokonalosti nějaký kousek chybí. Ani kvalitní herecké výkony, ale ta hudba. Není to nikdo jiný než Vangelis, kdo posouvá tento film do sfér nekonečné dojemnosti a působivosti. Souboj mužů o jejich čest, jejich místo na světě a hlavně o jejich svědomí, které jim dovolí podívat se ostatním smrtelníkům do očí. Jednou se to prostě stane a režisér najde látku, která mu může změnit život a díky které muže vytvořit obrovský film. Takovým Ohnivé vozy rozhodně jsou. Filmem o osudech, o lidech, o nádheře jménem ŽIVOT a hudbě. Spojení všech prvků, které filmová řeč a kinematografie sama dovoluje od doby Jazzového zpěváka (1927) v dokonalou harmonickou ódu na život a věčný boj jedinců za úspěchem. PS: nadávat za to, že Vangelis nedostal Oscara za Dobytí ráje mohu, ale za tento film to pro Akademii bylo podle mě nejjednodušší a nejrychlejší rozhodování, protože Vangelis je hlavní ohnivý vůz filmu.... ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Ze všech filmů, v nichž kdy něco od Vangelise zaznělo právě zde jeho hudba funguje nejlépe a vyvolává nejsilnější emoce. Zasloužený Oscar. Podobným mistrovstvím vyniká Hudsonův způsob komponování záběrů. Jako učebnicový příklad konzistentního propojení obrazu a zvuku může posloužit střihová sekvence, kdy slyšíme hudbu, vidíme sérii „oživlých“ novinových fotografií a nakonec i zdroj samotné hudby. Jeden uzavřený cyklus, necelá minuta filmu, která vydá za tisíc slov. Jelikož jde o příběh na motivy skutečných událostí, můžete si snadno zjistit, kdo nakonec vyhrál. Po pravdě, ani cesty k cíli nejsou moc spletité a dojde-li k nějaké komplikaci, je zpravidla vyřešena několikaminutovým dialogem. Vše ale perfektně funguje, běžecké scény (ač trvající pár vteřin) mají obrovskou sílu a dokázaly mě nabýt energií na několik dní. A potom to závěrečné zaváhání – mělo to celé smysl? Aneb Zač jsme běželi? Přemýšlel jsem během scény tréninkového běhu, kterou film začal i skončil, přemýšlel jsem dlouho po ní. Přemýšlím stále. Chvění po celém těle teprve teď pomalu odeznívá, pročež dávám hrdých pět hvězdiček. 90% Zajímavé komentáře: Djkoma, Cooper ()

Galerie (85)

Zajímavosti (29)

  • Celosvětová premiéra proběhla 30. března 1981 na Royal Command Film Performance – což je soukromá premiéra pro britskou královskou rodinu. (Varan)
  • Památná běžecká scéna podmalovaná Vangelisovou hudbou se natáčela na pláži Broadstair. (Robbi)
  • Zajímavostí jsou z dnešního pohledu někteří představitelé vedlejších rolí. Herecký veterán John Gielgud a režisér Lindsay Anderson si zahráli univerzitní činovníky. V menší roli se ve filmu objevil hudební skladatel Patrick Doyle a vůbec poprvé se na plátně mihli Kenneth Branagh a Stephen Fry. (Zdroj Letní filmová škola)

Reklama

Reklama