poster

Barmská harfa

  • japonský

    Biruma no tategoto

  • japonský

    ビルマの竪琴

  • anglický

    The Burmese Harp

Drama / Válečný

Japonsko, 1956, 116 min

Režie:

Kon Ičikawa

Scénář:

Natto Wada

Hudba:

Akira Ifukube

Komentáře uživatelů k filmu (38)

  • Houdini

    Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film. . . . Zlatý Lev - výběr(17.8.2004)

  • Matty
    *****

    Jednou jsi vojákem, navždy jsi vojákem. Nelze odpustit, nelze zapomenout. Tento film nerozlišuje mezi vítězi a poraženými, nesnaží se pochopit, ale přijmout co se událo. Jedině pak bude možné jít dál. Slova o ničem nevypovídají, závěrečný dopis jen shrnuje nesené poselství. Poselství, které by mělo být předáváno z generace na generaci (během nejdůležitější části kamera nezabírá vojáky, ale věčně plynoucí řeku). Podstatné je řečeno hrou na harfu, jejíž zvuk už mi nikdy nebude znít jako dřív. Sledovat Barmskou harfu znamená podstoupit náročnou a smutnou pouť, ale na jejím konci… kousek naděje. Evropan ani Američan by podobný film o válce nenatočil, pochopí jej ale každý. 90% Zajímavý komentář: vypravěč(19.12.2010)

  • Madsbender
    *****

    Nádherný film. Teraz už chápem, prečo sa príbehy o mužoch a vojnách prechovávajú v piesňach. I Barmská harfa je takouto citlivo komponovanou piesňou, plnou smútku. Na pohľad jasné a univerzálne, hlboké posolstvo ochromuje svojou silou. To, čo Ichikawa vyjadruje obrazom i zvukom, sa nedá opísať slovami. Vpravde vymykajúce sa pozemskému, tak ako nebeská hudba harfy, i pekelné obrazy nezmyselnej smrti, ovládanej slepou túžbou po zachovaní česti v zmysle tradičného myslenia japonského ľudu. Kamera prechádza popri kostiach mŕtvych, pozoruje tváre vojakov vyčkávajúcich na svoj osud a nakoniec sa odpútava od poškvrnenej zeme a kĺže nad hladinou rieky v ústrety tomu, čo sa už stalo a je možné s tým len naďalej žiť. Len jeden muž, ktorý prešiel dlhú cestu pochopil a prijal svoje poslanie, v ktorom sa zračí malá šanca, iskra budúcnosti. 100%(28.9.2014)

  • Aidan
    *****

    Krásný, podivuhodný film o osudech několika japonských vojáků v Barmě těsně po skončení 2. světové války. Téma však může klamat - ačkoliv tu totiž válka a smrt nezůstanou stranou, snímek je o něčem jiném, vlastně o mnoha věcech. Těžko jej vystihnout. Vypráví o hudbě přemáhající hranice, o nových začátcích a o smíření. Vypráví o dobru a činí to věrohodně, což je strašně těžké, pro padlého člověka mnohem těžší než ukázat zlo. Vypráví také o touze silnější než je touha po domově, o zvláštním převratu v lidském srdci, jejž bychom v křesťanském kontextu a západním slovníkem snad mohli nazvat "povoláním k zasvěcenému životu."(10.6.2009)

  • Rudovous
    *****

    Nadherny, pro valecne filmy az netipicky, barvity pribeh tohoto skveleho dila mnou bude dlouho znit, stejne tak jako jeho podmanive krasna hudebni stranka. Burmska harfa - bezpochyby jeden z nejoriginalnejsich japonskych snimku nejen na dane tema. pwh pekne shrnuti deje.(19.9.2008)

  • pm
    *****

    Ano, je to noblesní duchovní film, ale nenahlížela bych ho křesťanskou optikou, protože podle mého jde především o jasně srozumitelnou výpověď o tom, jakým způsobem válka vykořenila lidi bez ohledu na náboženství nebo původ a o tom, že hudba má schopnost povznášet i dorozumívat: bylo úplně jedno, zda Japonci zpívali své stesky nebo Angličané písně mariánské a mešní, hudba lidi spojovala stejně jako touha po míru, vyrovnání a po domově. Voják vydělený ze svého útvaru je potom určitě reflexí psychického stavu japonských mužů po válce, o kterou nestáli, a zobrazením jejich problémů zařadit se do života a vyrovnat s válečnou zkušeností. Tedy ostré protiválečné poselství, podobně jako "Ohně na planinách".(8.10.2011)

  • misterz
    ****

    Jeden z najduchovnejších filmov, aké som kedy videl. Morálny presah, obrovská pokora k životu a posolstvo. Tiež vnútorné osvietenie človeka, ktorý dospel k tomu, k čomu by sme mali dospieť všetci a pokúsiť sa tak aspoň zmierniť to ľudské utrpenie na tomto svete.... 80/100(2.5.2016)

  • Hedka
    *****

    Absolútne výstižný komentár už napísal Aidan. Nenapísala by som to lepšie, mužské pocity z tohoto príbehu musia byť ešte o čosi silnejšie.(28.8.2011)

  • Snorlax
    ***

    Morální poselství tohoto filmu je nezpochybnitelné, bohužel stejně tak je nezpochybnitelné afektované herectví a přehršel sentimentu. *** Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií II.(24.10.2015)

  • nascendi
    ****

    Nemám najmenší problém s japonskými filmami a napriek tomu som bol príjemne prekvapený originalitou Ičikawovho filmu. Asi tak, ako napísal stub, že ide o film "univerzálne platný a zároveň bytostne japonský". Zvuk barmskej harfy sa vám pri sledovaní dostane do hlavy a tak skoro ju neopustí. Príbeh je pomerne jednoduchý, celým filmom presakuje humanistický duch a krásna kamera umožňuje pokojne sa zamýšľať nad otázkami, nad ktorými sa nezamýšľame každodenne.(19.3.2018)

  • Flego
    *****

    Veľmi zvláštny protivojnový snímok odohrávajúci sa v Barme, kedy bolo jasné, že japonská armáda prehrala. Film farbistým sposobom balancuje na hrane vojnových útrap a nevšednej poetiky prezentovanou predovšetkým spevom vojakov a hrou na malú harfu. Hovorí o zbytočných vojnových stratách na ľudských životoch nevšedným sposobom, nesnaží sa robiť arbitra a obrazmi a myšlienkami vnáša do diváka patričné duchovno.(2.2.2014)

  • stub
    ****

    Snímek jak univerzálně platný, tak zároveň i bytostně japonský. Oproti např. Nobi je dílo méně naturalistické, zato však obsahově komplexnější, vícevrstevné a méně "tělesné" (což není typické ani pro japonskou tvorbu, ani pro válečné filmy jako takové...a právě proto se mi to líbí).(9.8.2009)

  • vypravěč
    *****

    Film o cestě k sobě samému v čase, který se zdá plynout již jen ze setrvačnosti, který je plný zkázou a bolestí. Tedy v čase, který toho, kdo dýchá jeho nedýchatelný vzduch, může vytrhnout z vlastních kořenů a vystavit dravčímu zobanu pochyb nad smyslem bytí, nad možností žít, se hlavní hrdina dotýká duchovní pravdy, která se mu – snad jen jakoby náhodou – odkryla na jeho trýznivé pouti. Střet s definitivností u něj zpřetrhal pouta s jeho dosavadním životem – podobně jako u hlavního hrdiny ruského filmu Vzestup – a on pohlédl na svět z pozice konce. Za naprostého chaosu, rozkmitávajícího smysly do naprostého nebytí, dokázal stanout a být. Je to heroismus svého druhu, uchránit se pokušení smrti. Barmská harfa je skvělým svědectvím o tomto vnitřním přerodu.(28.5.2010)

  • Anderton
    *****

    Barmská harfa je vojnový film, ktorý sa snaží diváka dojať. Robí to nesmierne inteligentných spôsobom, čoho dôsledkom je fakt, že sa mu to darí. V tomto prípade ani nevadí, ak niečo nepochopíte, pretože sa stratíte v kontexte východných kultúr. Ičikawa totiž dokáže vykúzliť pôsobivé zábery sami o sebe a keďže nazval svoj film Barmská harfa, tak rozhodne tento názov má svoj význam a akustická zložka filmu nie je na druhej koľaji. Ak by som mal porovnávať a nájsť nejaký náš západný film, ktorý mi Harfa pripomínala, tak snáď Most cez rieku Kwai. Možno mám trochu problém s reakciou vojakov na moste, predsa len identifikácia človeka, ktorého dobre poznáme, by asi nemala nikomu robiť problém. Ale to sú tie momenty, ktoré možno chápu iba buď Japonci, alebo ľudia, zaujímajúci sa o ich nie vždy pre nás pochopiteľné správanie.(30.4.2015)

  • ScarPoul
    *****

    Ďalší so série japonských filmov, ktoré svojským a o to viac originálnym spôsobom rozoberajú nejaký aspekt súdobého sveta a vnášajú do neho svoj poetizmus. Aj napriek tomu, že Barmská harfa vychádza z románovej predlohy, je citeľné že režisér Kon Ichikawa vytvoril nestarnúce, a veľmi pôsobivé dielo. Jednak je to film v ktorom je herecký prejav všetkých zúčastnených viacej priblížený realite - vplyv divadla Kabuki a expresívneho hereckého prejavu by sme tu ťažko hľadali. Film je obohatený o spirituálnu rovinu, prítomnú vo filme vďaka budhistickej viere a premeny vojaka na budhistického mnícha. Táto premena je systematická, dramaturgicky bezchybná. Vďaka tomu film funguje aj čo sa týka predávania emócií. Ďalším prvkom, ktorý stojí za to spomenúť je hudba. Či už sa jedná o spev, alebo brnkanie na harfe - príbeh je tým značne odľahčený. Vystačí si bez naturalistických sekvencií aj keď niektorým scénam nemôžem uprieť ich silu. Krásne podaná dráma zo života vojakov - ktorých súdržnosť je ďalším zaujímavým a silným motívom tiahnúci sa celým filmom, ktorá rozpráva o následkoch vojny na duši bojovníkov - v ktorých žilách koluje česť v priamom kontraste s túžbou prežiť a vrátiť sa domov. Jeden z najpôsobivejších Japonských filmov, aké som mal možnosť vidieť.(20.3.2012)

  • Revanx

    Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(24.1.2009)

  • Marek1991
    ****

    Silný príbeh, dojemný záver, film v podstate o nachádzaní mieru, kľudu, pokory, aj keď počas deja ma nič výraznejšie nezaujalo, že by som bol ohromený.(8.4.2014)

  • NinonL
    *****

    Příběh ztraceného japonského vojáka a jeho čety se odehrává po skončení druhé světové války v daleké Barmě. Poražení Japonci jsou umístěni v zajateckém táboře. Jeden však chybí. Možná padl v poslední bitvě s Angličany, možná hledá cestu barmskou džunglí a horami. Jsem ráda, že jsem mohla tu cestu hledat s ním. A najít. Nádherný (proti)válečný film se strhujícím koncem.(27.1.2014)

  • Volodimir2
    *****

    Podľa môjho názoru ide o najlepší doposiaľ natočený japonský protivojnový film. Hudba vylúdená z barmskej harfy pôsobí, ako balzam na duši v boji a pomáha udržiavať morálku vojakov. Pôsobí ako symbol viery a nádeje. Film používa vojnové prostredie len ako dekoráciu a prioritný je tu humanizmus, súcit, morálka a tichý prerod hlavného hrdinu po nesplnenej úlohe z bojovníka na budhistického mnícha, ktorý hlboko ovplyvnený tým, čo sa stalo, cestuje krajinou pochovávať pozostatky japonských vojakov......... Barma, Burma a dnes Mjanmarsko (český Myanma) bola počas 2. svetovej vojny britskou kolóniou. Koncom roku 1941 Japonci v Barme zahájili ofenzívu, ktoré spojenecké jednotky neodrazili a do konca mája japonská armáda obsadila Barmu. Okupácia Barmy trvala až do 12.augusta 1945, kedy japonská armáda kapitulovala.(30.6.2015)

  • džanik
    *****

    Často se ptáme, proč je svět takový, jaký je a co my sami vlastně zmůžeme. Je to přesně tak, jak píše Mizušima ve svém dopise, tj. najít sílu vytvářet mír ve světě vlastním příkladem (působit skrze lásku dobro ve vlastní rodině, v sousedství, v práci... a nepočítat má dáti - dal). Dovolím si zde ještě ocitovat Matku Terezu: "Myslím si, že svět je dnes úplně převrácený a tolik utrpení je tu proto, že je tak velice málo lásky v domovech a v rodinném životě. Nemáme čas pro své děti, nemáme čas na sebe navzájem, není čas, abychom se těšili jeden z druhého."(13.3.2015)

<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace