Pád domu Usherů

Tak tento snímeček byl určitě pokud se nepletu prvním zfilmovaným přepisem podle známé literární předlohy od E.A.Poea (1809-1849)? Když tak mě opravte pokud se pletu? Jedná se vskutku o velmi napínavý a především příjemně a silně sugestivní film. Skloubil v sobě krásnou tajuplnou atmosféru z děsivými detaily navzájem. Režisér Epstein v něm tenkrát využil snad všech nejlepších výrazových prostředků tehdejší francouzské školy němého filmu. Důraz byl především kladen na obraznost a čistotu filmové výpovědi, ať už na svou dobu prostřednictvím jedinečného osvětlení, tajuplností interiérů, hrozivými bažinami a močály rozkládajícími se v okolí strašidelného domu, či nasazením výtečné trikové techniky. Film se mi líbil a proto hodnotím poměrně vysoko, a to nejen proto že jsem především velký milovník němého filmu, prostě staromilec. (27.10.2006)

Moje další zkušenost s němým filmem. Tenhle kousek bych asi hororem nenazval, ale je fakt, že atmosféru to má s patřičným hudebním doprovodem opravdu slušnou. Jiné verze jsem zatím neviděl. Touhle jsem začal a určitě dám minimálně ještě tu z roku 1960. Takže já se nebál, ale v kontextu doby to lidé asi vnímali jinak.60% (15.01.2019)

Mezi Epsteinem nejobdivovanější vlastnosti filmu patřil animismus. Adaptace dvou Poeových povídek (Zánik domu Usherů a Medailon) oživuje neživé na rovině formy i obsahu. Zpět z říše mrtvých je žalem přivolaná milovaná bytost, statické objekty rozhýbává rytmická montáž. Oproti Trojdílnému zrcadlu je rytmus výrazně pomalejší, ale také jednotnější – namísto multiperspektivy se subjektivizace vnímání z větší části omezuje na Rodericka Ushera (nezapomenutelně posedlý výraz Jeana Debucourta), o jehož duševním roz(po)ložení nás informují objekty doplňující mistrně komponované záběry. Smutek zásluhou pozvolného tempa převládá nad strachem, ale přenášení rakve jsem okamžitě zařadil do osobního registru nejpůsobivějších hororových scén. 75% (07.01.2012)

Ponurá nálada starobylého vidieckeho sídla zahaleného parami stúpajúcimi z rozľahlého močiara je dotvorená jesenným ladením stromov bez lístia, pustej krajiny Pomedzi kaluže kráča muž, prichádzajúci na základe listu, k priateľovi z mladosti, aby pomohol jeho trápeniu s chorou manželkou (pozn. v poviedke išlo o sestru). Vystihnutie osemhranu samoty, smútku a strachu z predlohy E.A. Poea sa Jeanovi Epsteinovi podarilo zosúladením pochmúrnych exteriérov s architektúrou chladného sídla, kde dominujú úzke, ostro zalomené okná a strohé zariadenie izieb. Spomalené tempo a zaujímavé triky (prevaľujúce sa lístie, sviečkové scény pohrebu, ožívajúci portrét) dotvárajú stiesňujúce čaro filmu. Bohužiaľ, niekedy ide spomalenosť až za hranicou zaujímavosti a spomedzi predlhých záberov miestami prekukuje ušľachtilá nuda, znemožňujúca vyššie hodnotenie. (02.04.2006)

Dôkaz toho, aké ťažké je adaptovať Poea v podobe skutočne sugestívneho filmu (viď geniálne dielo od Švankmajera). Roderick Usher vo francúzskom podaní nie je ani démonický, ani charizmatický, je taký nejaký nijaký. Močaristé exteriéry nie sú bažinaté, ale jazerné (tj. nie dostatočne pochmúrne). Interiéry nie sú ani gotizujúce ani ináč historizujúce, nie sú ani expresívne štylizované ani ináč modernistické, dokonca ani experimentálne. Nájdu sa tu drobnosti, ktoré zahrejú srdiečko milovníka nielen nemého filmu ale i kinematografie ako takej, celok ale zďaleka nie je uspokojivo poeovský. (03.03.2014)