Box

Nepřišlo mi, že by si ten film zasloužil tak nízký hodnocení. Sice to bylo jiný, divný, a ten příběh moc smysl nedával. Ale ta atmosféra, ta muzika, ten Frank Langella...to je přesně to, co jsem si z toho filmu dokázal odnýst. Prostě mě to překvapilo. Už jenom proto, že zkoušej mysteriózní příběh trošku jinou formou. Žádný UFO, žádný nevysvětlitelný záhady. Prostě něco naprosto nového. Každopádně tak nedotaženýho, že možná proto má tak nízké hodnocení. Mně se to líbilo, co si řikaj ostatní je mi jedno. Ať si kecaj, co se jim zlíbí. Na čsfd už dávno viditelně špatný film neznamená skutečně špatný film. Na to jsem si už dávno zvyknul. (27.02.2010)

Zaujímavý námet, osobitá omamná atmosféra (hudba, výprava a vôbec celý retro nádych od kostýmov až po tapety na stenách). Škoda že sci-fi komplot na pozadí príbehu je tak "prefantasmagorený", až znevažuje vyznenie celku. Ako správne kreatívny úlet ale film stojí za videnie a určite podnecuje k dlhším debatám než väčšina nenápaditých, šablonovitých sci-fi thrillerov. (08.02.2010)

Nápad je určitě zajímavý a začátek je dobře tajemný, ale druhá polovina je strašně šílená a moc se mi nelíbila. Jestli to má nějaký hlubší význam, tak sem s ním. Konec naopak potěšil, takže bych to viděl na průměrné hodnocení. Škoda že tento nápad nebyl lépe využit, potenciál tam určitě je. 55% (06.09.2011)

Takhle neklidně a nepříjemně jsem se u filmu už pěkně dlouho necítil. The Box má úžasnou atmosféru, kupodivu skvělý digitální retro look a znepokojivý děj. Režie je celkem dost ujetá, ale přesně tím stylem, u něhož člověk může poznat, že je to tak úmyslně. Frank Langella v roli "divnýho týpka" je navíc něco jako ztělesnění mých nočních můr. (13.12.2009)

Kelly - jako obvykle - nabírá stylistické a atmosférické body (skvělá práce s digitální kamerou) a zhruba do dvou třetin se mu daří budovat příběh o příčinách a následcích, chybách a nápravě, slepotě a prohlédnutí, životě a smrti, a to s lehounkým feelingem připomínajícím to slabší z pera Stephena Kinga (což není ostuda). Jenže ve chvíli, kdy čekáte konec (a on by měl přijít), otevře Kelly dveře do pro něj typického snového světa a buduje další ze svých pozérských příběhů, v němž se sice ztrácí plytký moralismus, ale místo něj nepřichází nic dopředu nečekaného a z hlediska reflexe doby triumfálního. Nakonec zůstane jen pocit propálené šance a nutkání přečíst si Mathesonovu povídkovou předlohu. (09.12.2009)