Americký přítel

Žánr, který by se dal označit jako "nová detektivka". Při takových filmech (další třeba Béla Tarr: Muž z Londýna) si člověk může uvědomit, proč (staré) detektivky nemám rád. Nejvíc asi pro to, že se všechno vyřeší a hlavně, že to za něj vyřeší někdo jiný. A skutečně jsou tyto kriminální případy vyřešeny? Stačí když zjistíme, že tamten zabil tohohle pro tohle? Wim Wenders za pomoci Patricie Highsmithové se do toho pouští od podlahy a velkoryse přiznává, že nezjistil vůbec nic. Existují mrtvoly (nevíme kdo), existují vrazi (víme sice kdo, proč a zač, ale stejně to nemáme v rukách). A tak to jediné, co se dá trochu uchopit, byl Hamburk. (02.08.2016)

Tohle je pro mě film, který je přesně na pomezí toho, že by to mohlo být skvělé, a toho, že je to prostě jenom dobré. Wim Wenders má jistou a dobrou režii, ale nic to nemění na tom, že mě to v některých momentech nudilo. Herecky ale v podstatě nemám co vytknout. Hercům se daří budovat atmosféru v souladu s prostředím a s režisérskými záměry. (04.11.2015)

Wim Wenders je těžký intelektuál a některé jeho kousky jsou tak pomalé a do sebe zahleděné, že jsou pro běžného diváka nestravitelné. Americký přítel je úkrokem do terénu, kde se pohybují úplně jiní tvůrci a jeho film by se dal označit jako psychologický thriller. Několik scén balancuje až na kraji akčního žánru, ale Wenderse zajímá evidentně něco jiného, psychologie jeho postav, jejich vzájemné vztahy a motivace. Není to dokonalý film, scénář obsahuje některé nepravděpodobné motivy, podraz v Paříži je průhledný a např. epizoda Help For You z českého cyklu Černí andělé s podobnou zápletkou pracuje daleko rafinověji. Wenders ledascos nechává na svém divákovi a o svých postavách toho mnoho neprozrazuje, což je jen ku prospěchu věci, protože divákova fantazie může pracovat na plné obrátky a film dostává až mysteriózní rozměr. Dennis Hopper si zahrál jednoho ze svých typických záporáků, jeho postava nicméně zdaleka není jednorozměrná a patří ve skutečnosti k tomu nejzajímavějšímu, co ve své kariéře vytvořil. Celkový dojem: 80 %. (16.11.2009)

Existencialistické thrillerové drama o manipulaci člověka v těžké situaci a podivně spletitém přátelství dvou ztracenců. Běžného diváka očekávajícího přímočarý thriller to nutně musí nudit, ale ty, kteří už vědí, co od Wima Wenderse očekávat, potěší příjemně zádumčivý příběh, umocněný hypnotickou kamerou Robbyho Müllera a výraznou hudbou Jürgena Kniepera. Celé to podtrhují strhující herecké výkony obou hlavních herců, Bruna Ganze a Dennise Hoppera, jejichž společné scény působí naprosto přirozeně a jejichž osudy byste rádi sledovali ještě nějakou chvíli navíc. Oběma pánům tleskám. (17.02.2019)

Tenhle film od Wima Wenderse mě velmi zaujal, je více v pohybu, než jiné jeho filmy a je to jen ku prospěchu. Kam nás mohou dovést lidské intriky s vhodně nastrojenými detaily. Bruno Ganz v hlavní roli je přesvědčivý ve svém zoufalství, které ho dovede k tomu, co nechce. A do jaké míry je Bruno Ganz (rámař Jonathan Zimmermann) zoufalý ze svého osudu a z něj vyplívajících činů, je Dennis Hopper v roli Toma Ripleye vhodným doplňkem, jako úlisný člověk, který rád postrkuje a řídí lidi tam, kam je potřebuje dostat. A jejich sblížení, ke kterému je svedlo přiznání chyby Toma, že Jonathana zatáhl do vražd mezi členy podsvětí. Ponurý příběh o pochybnostech svého já. Pěknou roli padělatele zde měl režisér Nicholas Ray. (18.05.2009)