De-Lovely

Jako fanoušek jazzu jsem s osobou a dílem Colea Portera obeznámen, takže po stránce příběhové mě nějaké překvapení čekat nemohlo. Kevina Klinea mám moc rád a Ashley Judd jsem sice zaznamenal jen tak okrajově, ale tady byla vážně skvělá. Hudba je samozřejmě nádherná i v podání dnešních interpretů (nejvíc se mi zamlouvala Diana Krall) včetně Robbieho Wlliamse, kterého obyčejně nemůžu vystát. Jenže ke konci se člověk nemůže ubránit dojmu, že to celé mohlo být tak o čtvrthodinku kratší a vůbec nic by se nestalo.________Po třetím shlédnutí přidávám poslední hvězdičku. Vážně je to spíš drama, než muzikál, a když víte, co máte čekat, bezvadně si to užijete! (02.05.2005)

Tento all star zážitek není ničím jiným, než poctou Cole Porterovi. Život a dílo jednoho z nejlepších hudebních skladatelů 20. století potřebovalo lehkou formu životopisné koláže a taky jí dostalo. Svou příležitost si nenechali ujít tací, jako Robbie Williams, Alanis Morissette, Natalie Cole, Sheryl Crow nebo John Barrowman. Osobnosti z Porterova života procházejí jednotlivými scénami (L.B. Mayer, Irving Berlin) jako orlojem a ti, na které se nedotalo, o těch se alespoň s úctou mluví (Marlene Dietrich). Bohužel písně jsou interpretovány v moderním aranžmá a pro faktografické informace musíme taky jinam, důvodem pro volný scénář je závěr života, který bilancuje, ale neověřuje. Název filmu vychází z písně It's De-Lovely, která byla původně napsána pro muzikál roku 1936 Red Hot and Blue. (12.11.2020)

Jako psát něco ve smyslu, že písničky se v tomto "muzikálu" moc nepovedly, je trochu mimo mísu, když je to spíše přikreslené životopisné drama o hudebním skladateli, kde zaznívají jeho písně. Dané téma snímek de facto využívá na 100 %, mohl, pravda, skončit dřív, ale celkově z toho těžko šlo vymáčknout po filmové stránce více, jelikož ten život zas tak zajímavý nebyl. Jde hlavně o tu hudbu, která mým šálkem coca-Coly úplně není. Přijde mi, že Cole dělal celý život víceméně jednu píseň s drobnými odchylkami, až pak ke konci života trochu změnil styl po událostech v jeho soukromí. (15.12.2008)

Tenhle životopisný muzikál je skvělý v jednotlivostech, ať už to jsou muzikálová čísla nebo jiné scény. Jako celek ale moc pohromadě nedrží a zdál se mi ještě delší, než ve skutečnosti byl. Kevin Kline zvládl hlavní roli se ctí, ještě lepší byla Ashley Judd jako jeho manželka. V rolích zpěváků potěšily Alanis Morissette, Sheryl Crowe či Diana Krall, kapitolou samou pro sebe bylo vystoupení Robbieho Williamse, který si titulní písničku evidentně užíval. To jsou ty vydařené drobnosti, zarámování příběhu do vzpomínání starce mě naopak spíše rušilo. (10.12.2008)

Hodnocení tohoto filmu je přímo úměrné tomu, jak hodně máte rádi Cola Portera, potažmo swingovou hudbu. Za sebe můžu prohlásit, že osoba tohoto amerického skladatele mi nikdy moc vzdálená nebyla, však pro takového Franka Sinatru Porter nesložil zrovna málo písní. Ano, můžete tvrdit, že je to naškrobené, kýčovitě zasazené do první poloviny dvacátého století, ale já budu vždy oponovat, že film, kde by se řada známých zpěváků je mihla před kamerou, aby mohla odzpívat jednu či dvě sloky zas tolik není. Osobně jsem vysazená třeba na Robbieho Williamse, na druhou stranu ten se mnohem lépe předvedl, když swingoval o pět let dříve "naživo" v Royal Albert Hall (ano, i tam si střihl nějakého toho Portera). Ale nebudu porovnávat, už teď sháním soundtrack, a jak se znám, za několik dnů už budu píseň De-Lovely znát nazpaměť. Dodatek 27. února 2010: Od doby, kdy jsem tento film viděla poprvé, uplynulo už hodně času, přesto si ho stále s radostí čas od času pustím. Asi to bude i tím, že mě po té době baví mnohem více, než když jsem ho viděla poprvé, a že si teď s vědomím toho, co přijde, mnohem víc užívám Kevina Klina i jednotlivá hudební čísla. Na pohodový den je toto muzikálové drama jako stvořené. A obsahuje vůbec nejlepší podání Night and Day, co jsem kdy slyšela. (12.11.2005)