Modigliani

Modigliani je standardní velkolepé drama na americký způsob. Andy Garcia si libuje v pózách patosu a své hrdiny účelově zlidšťuje, charisma osobnosti nahrazuje gesty a s rozhodností kráčí za svým spotřebním úspěchem. Fascinace rozpolceností je v technické efektní dokonalosti dávkována se zaujetím pro dosažení osobních ambicí a dlouhotrvajícího aplausu vděčného publika. Schizma rozdrásané duše na mě nepůsobí přirozeně, tápání a hledání v podstatě neexistuje, většinou je vytlačí rozmáchlým melancholickým gestem citového vydírání. Možnosti skutečného konfliktu se mistrně vyhýbá, odškodněním jsou působivé obrazové kompozice. Hlavní postavou je pochopitelně Amedeo Modigliani (strojený Andy Garcia), slavný italský malíř v rozpolcenosti života, pudů, citů i umělecké kariéry. Umělecký úspěch přeměněný ve finanční zabezpečení okázale odmítá, ale není to životní postoj, spíše se zdá být z větší části dílem obyčejné lidské závisti. Freudovská psychoanalýza by si s hrdinou vyhrála o poznání svědomitěji a věrohodněji. Každá nuance se pohladí po povrchu, ale nikdy se pozorovatelův zrak nedostane ani pod vzdušný přehoz, který ledabylost zakrývá svou nastrojenou emoční načechraností. Hlavní ženskou postavou je Jeanne Hébuterne (velmi zajímavá Elsa Zylberstein), Modiglianiho životní láska. Osudová oddanost mučednicky snáší každou bolest, po každé ráně se vždy postaví a ochotně nastaví druhou tvář. Hlavním protivníkem i souputníkem je Pablo Picasso (zajímavý Omid Djalili), španělský malíř se zcela pragmatickým přístupem k vlastnímu uměleckému úspěchu. Nutnost kompromisů je jen zástěrkou, na život lze hledět s nenávistí, nebo s nadějným očekáváním. Výraznou postavou je Léopold Zborowski (zajímavý Louis Hilyer), galerista a nejupřímnější Modiglianiho přítel. Vždy ochotně připraven s pomocnou rukou. Symbolickou postavou je malý Dedo (Frederico Ambrosino), Modiglianiho spojení minulosti s předurčeností. Z dalších rolí: psychicky labilní francouzský malíř Maurice Utrillo (Hippolyte Girardot), Picassova atraktivní manželka a ruská baletka Olga Chochlova (Eva Herzigová), přátelský a bohémský francouzský malíř a básník Max Jacob (Udo Kier), hrdá odmítnutá Beatrice Hastings (Susie Amy). uznávaný francouzský umělec Jean Cocteau (Peter Capaldi), litevský malíř židovského původu Chaim Soutine (Stevan Rimkus), mexický bohém a malíř Diego Rivera (Dan Astileanu), další člen malířské obce Moise Kisling (George Ivascu), Jeannina obětavá matka Eudoxie Hébuterne (Michelle Newell), americká podporovatelka umění Gertrude Stein (Miriam Margolyes). živoucí bůh malířské bohémy Auguste Renoir (zajímavý Theodor Danetti), či Jeannin zatvrzelý maloměšťácký otec Achilles Hébuterne (Jim Carter). Americké životopisné drama Modigliani je pompézně nabubřelé ve svém efektivním provedení a úspěšném balancování na hraně konzumní potřeby. Nic jiného snad ani nelze očekávat. (22.08.2017)

Prokristapána, co to mělo být?! Souhlasím s názory uživatelů: Joski, Blaster33. Kdybych měla napsat všechny výhrady, které mě v rychlém sledu napadaly během sledování téhle zpotvořeniny, bylo by toho neúnosně moc na krátký komentář. Ale hned první věc: odporný manýrismus hollywodského mustru, který spáchal řetězec nesmyslných klipů - inu, každých dvacet sekund se musí stát něco šokujícího, aby na to debil vydržel koukat. Ano, debil bez mozku. A kdyby mozek měl, bleskové nesmyslné zvraty mu prostě nedají čas, aby ho použil. Takovou fůru hovadin nakydanou do jednoho rádoby životopisného snímku jsem vážně nečekala. Stačí jen ty drobnosti: prozpěvování Edith Piaf v roce 1919 (či 1918?), chuděra, asi vrněla z dětské postýlky. O stylově nejenom anachronickém, nýbrž zhovadilém rapování během "souboje" budoucích velikánů světového malířství už se v komentáři zmínil jiný... A chudák Mistr Renoir je zde předveden jako starý kšeftař, který má dobře spočítáno, co si za své umění pořídí pěkného do baráku. Fujtajxl! Nejhorší je samozřejmě absolutní nedostatek jakékoli věrohodné psychologické motivace jednání postav, a to všech. A obtloustlý fotříkovský macho Andy Garcia coby umírající 35letý tuberácký bouřlivák a citlivý kumštýř Modigliani? Já Andymu nevěřila dokonce ani tu ledabylou ožralost, ani upocený hašišový rauš. Pořád to byl jakýsi nadutý chlapák, co "má všechno pod kontrolou". A samozřejmě všude jak sláma z bot vylézal Americký sen, tentokrát mezi pařížskou bohémou! A americký western - kolikrát v tomhle filmu museli umělci and Company tasit kolt, aby se něco dělo, když už se nemaluje. A to se tam fakticky malovalo jen málo, maloučko, poněvadž všichni výtvarníci, jak známo, většinu času prochlastají, prodrogují, proboxují a prošukají, takže na plátno akorát honem cosi máznou a už zase letí. Pravda, pokud zrovna nárazově nesoutěží o pohár v nejvyšší lize, to pak makají u stojanu, až se z nich kouří. Kam se hrabe NHL. Nebo šampionát v boxu? Jasně, a tudíž Modigliani neskončí v deliriu, leč musí ho krvavě umlátit nějací lupiči, patrně proto, že už na první pohled vypadal jako těžký pracháč. A zase americký mustr: jádrem příběhu a nosným konfliketm musí být jakýsi souboj (bohužel, ani ne v pravé poledne). Zápas muže proti muži. Umění je přece boj! Přičemž se zcela pominou základní věci: umění je v prvé řadě boj umělce samotného se sebou. Dále je to boj umělce se společností. Jenomže sociálním podmínkám se hollywoodské kraviny samozřejmě vyhýbají jako čert kříži. A tak Modigliani je sice na tom bídně, nicméně to je absolutně nedůležité. Vždyť si tak pěkně popíjí, řádí, paří, hulí... Kromě exekuce z dětství žádná ekonomická tragédie. A když postavy jaksi svou vlastní bídu ani nevnímají, jak by ji mohl vnímat divák? Opakuji: tenhle "film" mě neskutečně nasral. A to je ještě hodně noblesní vyjádření! (17.04.2011)

Točit filmy o lidech, kteří skutečně žili, s sebou nutně přináší ten fakt, že si spousta diváků udělá o té osobě obraz podle toho, co vidí. Takovým markantním příkladem je Formanův Amadeus, v němž jsou Mozart a Salieri zpodobeni takovými, jakými ve skutečnosti vůbec nebyli. Jaký byl Modigliani, to nevím a určitě ho nebudu mít zafixovaného takového, jakým byl v tomto filmu, který sice nepatří ke skvostům světové kinematografie, nicméně určitě patří k těm kvalitnějším a mohl by některé diváky postrčit k tomu, aby se začali trochu víc zajímat o Modiglianiho dílo. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni, akorát mi nejde na rozum, proč byl do role Pabla Piccasa vybrán tak tlustý herec, protože Piccaso tlustý nebyl, naopak měl až do pozdního věku hodně sportovní figuru. (25.10.2014)

Život búrliváka „Modiho“ by poskytol materiál aj na päť ťažkotonážnych filmov. Režisér Mick Davis akoby sa však náročnosti a uhrančivosti ponúkanej látky zľakol a namiesto nervovoparalytickej drámy nám servíruje letný koktejl. Okrem všelijakých sirupov a kociek ľadu je tu síce aj pár kvapiek nefalšovaného absintu, ale na poriadnu opicu to nestačí. Voľné narábanie s faktografiou ešte Davisovi možno tolerovať, viac mi prekáža, že sujet rozbil do nie vždy konzistentnej mozaiky. A ešte viac to, že Modimu upiloval rohy a odstrihol chvost a vtlačil mu skôr podobu romanticky nesvojprávneho rojka nepochopeného dobou a spoločnosťou /čo je stáročia nemenná, petrifikovaná predstava veľkej časti populácie o „tých umelcoch“/. Modi bol nepochybne citlivá dušička, ale aj surovec a grobián /Jeanne by o tom vedela rozprávať celé hodiny/, zmietaný démonmi šialenstva – ale takto ho scenárista skrátka vidieť nechcel - a Andy García by to možno ani nezahral. Neomylnou ranou do čierneho je casting postavy Jeanne Hébuternovej – Elsa Zylberstein je týpek, ako by si ju namaľoval sám Modi. Vo výkonoch dvoch protagonistov – Garcíu a Djalila, je viac teatrálnosti než stotožneného herectva, možno aj preto z filmu kvapká namiesto krvi ľahké červené víno. Kvôli niektorým silným miestam som už takmer siahal po štvrtej hviezdičke, ale viac ako ľahučký nadpriemer to žiaľ, určite nie je... (19.07.2006)

S týmto filmom som musel dosť bojovať, aby som ho vôbec dopozeral do konca. Celkovo mi totiž príde akoby v ňom nič do seba nezapadalo, ale neviem presne vypichnúť čo konkrétne. Výprava a kamera mi prišli prinajlepšom poloprofesionálne, hudba sama o sebe dobrá, ale akosi sa nehodiaca k obrazu, nepatrične obsadený herci zas prehnane teatrálny a ich postavy nesympatické. Titulný hrdina je nadaný maliar utápajúci svoj talent v alkohole, drogách a bohémskom živote, neustále v dlhoch a žijúci v špine. Keby som aspoň mohol povedať, že jeho osud bol strhujúco rozprávaný a s napätím som čakal, ako to s ním celé dopadne. Ale pravdou je, že v tomuto spracovaniu sa vo mne nepodarilo vykresať čo i len iskierku záujmu. A ako som sa neskôr dozvedel, tak snaha o nejakú historickú vernosť bola na samom okraji záujmu tvorcov. Jediné plus za tragickú postavu Modiglianovej femme fatal v pôsobivom podaní úplne neznámej Elsy Zylberstein, ktorá ho napriek všetkej bolesti čo jej pôsobil milovala až za hrob. 3+/10 (23.07.2023)