Zlatíčko

Skvělá oddechovka, skvělá hudba. Celý film je takový malý koncert Jude Lawa. Jen mě při jeho sledování napadlo, že takový život proutníka musí být nakonec stejně pěkná stereotypní nuda. Že to ty chlapy tak dlouho baví?! Stejné situace, stejné řečičky a ve skutečnosti smutná osamělost. Díky bohu, že to tvůrci nezkazili happy endem. (01.08.2005)

Alfie je sympatický a poněkud sebestředný floutek, který pracuje jako řidič limuzíny a o ženách má velký přehled. Svádění je ostatně jeho hlavní obor a každá žena, na kterou se jen podívá, mu okamžitě podlehne. Má poměr s celkem pěti ženami současně a ani jedna o té druhé neví. Ale přijde doba, kdy se karta obrátí a bude to právě Alfie, který na svůj prostopášný život dojede a přestane se hodit do krámu. Jude Law to neměl ve společnosti takových super hereček jako je Marisa Tomei, Susan Sarandon, Jane Krakowski a především mimořádně talentovaná Sienna Miller vůbec lehké, ale ustál to nadmíru dobře. Vypravěčský styl, ve kterém Alfie po celou dobu komentuje své dojmy a postřehy rovnou do kamery, mně zpočátku neseděl, ale postupem času měl něco do sebe a Alfieho rady, jak se chovat k ženám, nebyly vůbec od věci a nepostrádaly vtip. I když se v žádném případě nejedná o třeskutou komedii s gejzírem vtipů, ale spíše o mix dramatu s prvky komedie, určitě jsem po jeho zhlédnutí nebyl zklamán. 100% (10.03.2009)

Don Juan počátku třetího tisíciletí. Bezskrupulózní Alfie si jako sebevědomý „womanizer“ užívá přízeň žen - nebere ohledy, nepřeceňuje city, nemá žádné problémy. Vše, co podniká ospravedlňuje vlastní propracovanou hedonistickou filosofií. S tou se seznamujeme pomocí monologů jeho samotného. Celý film je vlastně jedním dlouhým Alfieho monologem, který je prokládaný dialogy s ostatními postavami. Režisér nepoužívá pouze obligátní vntiřní monolog, ale také přímé promluvy Alfieho do kamery, které vytváří nejen přímý (oční) kontakt s divákem, ale také efekt jakéhosi „vzdělávacího kurzu“ – Alfie nás svými příběhy a svými radami učí jak na to. S tím souvisí i jednoznačná orientace na hlavní postavu – Jude Law ani na minutu neopustí plátno a celý film je jeho hereckou exhibicí. Někdy od poloviny se bohužel snímek pomalu, ale jistě začíná proměňovat - z apoteózy děvkařství se stává prostou moralitou. Rytmus, atmosféra, Alfieho monology, herecký výkon – to vše se začíná zadrhávat a obalovat moralizujícím balastem, celý tento proces pak vrcholí závěrečným monologem. (09.01.2006)

Na prvním místě musím pronést několik oslavných slov na adresu Judea Lawa. Jeho promluvy do kamery provázejí diváka celým filmem a jsou ukázkou skvělých výrazových schopností tohoto britského herce. První a poslední minuty filmu jsou v kontrastu naprosto špičkové. Tenhle muž se ve svých dvaatřiceti letech sžil se svojí postavou tak dokonale, že ve spojení se stylizací "backgroundu" ve mně během té hodiny a tři čtvrtě vyklíčila a dozrála touha vidět co nejdříve původní verzi s Michaelem Cainem. Ženské představitelky se také nemají zač stydět a rozhodně nejsou jen dějovými ozdobami. Nepřekvapí to u Susan Sarandonové ani Marisy Tomei. Vycházející hvězda Sienna Miller slibuje do budoucna mnoho dobrého, Jane Krakowski zas připomene svoje lepší herecké časy a co do fyzična ukáže zcela nevídané věci a Nia Long odvede svůj obvyklý standard, čímž pravda nic nepokazí, ale ani těm zřejmě nejdůležitějším scénám filmu mnoho nepřidá. Asi jsem mimo, ale ani v slušné hudbě Johna Powella a směsici různých písní ani v ničem jiném jsem v Alfiem nenašel komediální žánr. Spíš to byla poměrně drsná (ale mohla být i hlubší a temnější) výpověď o jednom floutkovi, který sice nedostane to, co by zasloužil, a co mu vlastně přejete, ale i tak s ním chtě nechtě cítíte. Nezní to zrovna logicky, ale logiku v mých reakcích na Alfieho nevidím ani já sám, a tak ani rada na závěr nebude v sobě mít mnoho racionálního. Pokud máte špatnou náladu po hádce se ženou, kterou milujete, nedívejte se na Alfieho, i když je to film, který vám do té nálady skvěle sedne. Obzvlášť, když jste v té hádce byli v právu. Budete pak totiž mít nechutnou chuť se usmířit. Jestli jste mladí a "máte styl" a "užíváte si života", podívejte se na Alfieho, i když po vás nejspíš sjede jako kapka vody po skle. Ano, možná postavu Alfieho odsuzuji proto, že nikdy nebudu mít na to, abych byl jako on a jen se pokrytecky utěšuju myšlenkama na to jakej je to had a na jeho a na svůj konec a říkám si jak jsem na tom dobře a přitom jsem jen normální zbabělec co si nepřizná pravdu...ale jsem to já a budu se sebou a s tím co jsem byl, žít, ať se stane cokoliv a změním se jakkoliv. Za některé momenty 100%, za jiné šedesátka...výsledných 80% a ne zrovna klidná noc přede mnou. Jo a abych nezapomněl - veselé Vánoce všem svobodným, ženatým, zadaným i nezadaným, obzvlášť manželkám, milenkám, kamarádkám...a tobě. Off topic PS: Jednou bych taky chtěl potkat tak skvělého květináře. (27.12.2006)

Aflie je môj srdcový film. Je to komédia, v ktorej nás muž (Jude Law) užívajúci si život na 100%, sprevádza svojím životom. Jeho vtipným komentárom jednoducho neodoláte. Zo začiatku je to veľmi humorné a postupne sa stávame svedkami jeho premeny vďaka skúsenostiam, ktoré zažíva. Aj keď je to komédia, v mnohých pasážach zisťujete, že je to až tvrdá realita. Zažijeme veľa zaujímavého ako napríklad, že hlavný hrdina pretiahne frajerku najlepšiemu kamarátovi (ja by som to neurobil ale bola to fakt kosť), ďalej netrpezlivo čaká na výsledky AIDS, na toaletách sa zoznámi s dedkom s ktorým si vymení číslo, zamiluje sa do staršej ženy (Susan Sarandon)...Proste scenár je na prasknutie a tento film ma bavil a v podaní Jedea Lawa to nemá chybu. (04.01.2015)