O malých věcech

Příliš nemusím povídkové filmy, které se skládají z menších či větších jednotlivých příběhů, jež spolu (postavami, dějově) příliš nesouvisí. Obvykle mě něco takového nedokáže dostatečně zaujmout, chybí mi větší propracování charakterů, více času a prostoru, abych si zvykla na jednotlivé postavy, naladila se na ně. O to víc jsem překvapená, že prvotina Denise Šafaříka mě dokázala hned od začátku zaujmout velmi. Je to taková příjemně nepříjemná, veselá i smutná směsice dobře zahraných příhod všedního dne, které na tom malém prostoru vlastně dokážou být často docela hluboké, docela nevšední, pobaví, rozesmutní, donutí vás přemýšlet. Samozřejmě mě některé ty mikropříběhy bavily více, jiné méně, některé by si možná zasloužily propracovat více, jiné zase naopak trochu zkrátit. Ani jeden z nich mě ale neotravoval, na všech jsem nacházela něco poutavého, a to považuju vzhledem ke svým výše nastíněným zkušenostem s povídkovými záležitostmi skoro až za malý zázrak. Byla bych docela zvědavá na Šafaříkův delší "nepovídkový" film s podobným černo humorně melancholickým laděním jako má O malých věcech. Zda by tento mladý talent dokázal udržet atmosféru, nápad i za situace, kdy by bylo třeba, aby to celé více drželo pohromadě, bylo tam více spojovacích prvků než jen žití ve společném domě, jestli by dokázal patřičně rozvinout, propracovat charaktery postav. Zdá se každopádně, že potenciál tam je a že by Šafaříkova scenaristická a režisérská dráha nemusela skončit tady tímto na debut až překvapivě povedeným "malým" počinem. 75 %. (04.02.2024)

Hodně povedený debut Denise Šafaříka představuje dvanáct krátkých příběhů z jednoho bytového domu, které jsou černohumorně vypointované. Každá povídka funguje skvěle sama za sebe a není jim velice co vytknout. Snad jen stopáž by se dala zkrátit, protože těch příběhů je na jeden film opravdu hodně. Sám bych ale neuměl rozhodnout, co vypustit a to už jsem z rozhovoru na Českém rozhlase slyšel, že jich bylo pár vypuštěno. Za nejlepší považuji příběh páru, kdy žena nechtěla dát přečíst muži dopis. (31.12.2023)

Jako že rachitického Denise Šafaříka nemusim jako herce, tak jako tvůrce se mi pohled na něho zlepšil. Rozhodně originální nízkorozpočtovka naplněná zpočátku obvyklými situacemi ve zdánlivě nesourodých příbězích z jednoho paneláku. Líbila se mi gradace a vyústění scének ve svém scénáristickém provedení, která nejsou u českých filmů moc obvyklá. Vyzdvihnu ´´básničku #2´´ a scénka se spolknutýma klíčema, to bylo povedené absurdum. 70% (15.01.2024)

S opodstatněnou drzostí a seběvědomím natočený debut Denise Šafaříka by mohl rozčeřit stojaté vody české kinematografie. Již nemusím závidět našim východním sousedům jejich Invalidu, Šafaříkův humor je ještě břitčí a černější. Epizodický formát zobrazující kaleidoskop jednoho dne v jednom domě si jde svou vlastní, dosud nevyšlapanou, cestou. Šafařík má kuráž a potenciál, doufám, že obojí mu vydrží při shánění peněz na další projekt, na který se již nyní těším. (13.12.2023)

Rozhodně to nebylo špatné,  ale většina povídek je depresivních. Byly dobře zahrané, bylo to dobře natočené,  ale bylo to málo.Je to povídky, povídací film, nenudí to, ale ani to nějak nenadchne.Pro mě je to málo.A hlavně největší chyba tohoto filmu, že v tom nehraje pan režisér Šafařík, to bych dal o *navíc, za mě 40%.Taková ideálka na sobotní večer na čt art (04.10.2023)