O malých věcech

Tak to je dobrý psycho! Každopádně je příběhů hodně a jsou krátké, mohlo jich být méně a trochu lépe rozvedené. Ale je to neotřelé, zvláštní a svým způsobem geniální. Ale není to pro každého. Každopádně je to herecká hitparáda se špičkovou kamerou, zvukem i provedením. S doporučením jsem na vážkách, tohle musí sednout, pak super. Pokud to nesedne do vkusu, je to na odpad. Čemuž odpovídá i místní rozporuplné hodnocení. Ale u mě dobrý. (29.10.2023)

Rozhodně to nebylo špatné,  ale většina povídek je depresivních. Byly dobře zahrané, bylo to dobře natočené,  ale bylo to málo.Je to povídky, povídací film, nenudí to, ale ani to nějak nenadchne.Pro mě je to málo.A hlavně největší chyba tohoto filmu, že v tom nehraje pan režisér Šafařík, to bych dal o *navíc, za mě 40%.Taková ideálka na sobotní večer na čt art (04.10.2023)

Malé životné absurdity alias tak trochu chaunovo velmi pozdní odpoledne. Smiech cez slzy, od plaču k slzám. Neopozerané tváre českého filmu ako veľký bonus. Odvážny počin. Až tak odvážny, že sa ho zlakli všetky akadémie a nenominovali ho na takmer žiadne ceny. Tí herci? Jeden za druhým. Fuck tých, čo sa boja, vlastná cesta je tá najlepšia. (16.02.2024)

Jako že rachitického Denise Šafaříka nemusim jako herce, tak jako tvůrce se mi pohled na něho zlepšil. Rozhodně originální nízkorozpočtovka naplněná zpočátku obvyklými situacemi ve zdánlivě nesourodých příbězích z jednoho paneláku. Líbila se mi gradace a vyústění scének ve svém scénáristickém provedení, která nejsou u českých filmů moc obvyklá. Vyzdvihnu ´´básničku #2´´ a scénka se spolknutýma klíčema, to bylo povedené absurdum. 70% (15.01.2024)

Stručně řečeno: 12 divných povídek. Tak nějak tím jsou vymezena i všechna pozitiva. Pak už je to horší. Překvapivé pointy se nekonají, spíš to vypadá na tichá (spolklý klíček) až bezradná (partnerská terapie) vyšumění do ztracena (snad s výjimkou manželova zaskočení), případně je samotný děj natolik bizarní, že pointu ani nepotřebuje (vzájemná náprava spolubydlících). V zásadě to vlastně nevadí, protože divák to v tom počtu příběhů ani nepostřehne. Horší je to s křečovitými dialogy (odposlech) či dokonce herci (přejetá kočka). Většina povídek (i přes krátkou stopáž) působí užvaněně a prospělo by jim zkrácení (nejcitelněji závěrečné narozeniny). Nejsilnější zůstává hned první povídka (básníci), ostatní za ní jen více či méně pokulhávají. Výsledným dojmem tak je, víc než cokoli jiného, jen školní cvičení - jakoby autor natočil několik kousků na stejné téma a teď si z nich sám nedokázal vybrat ten jeden reprezentativní... (24.06.2023)