Obyčejní hrdinové

Mám slabost pro malé, nezávislé filmy zabývající se otázkami života a smrti, jejichž postavy jsou vtipné svou trapností a malostí. Jinými slovy, jejichž postavy připomínají obyčejné lidi, které potkáváte na ulici nebo při pohledu do zrcadla. Přesně takovým filmem jsou Obyčejní hrdinové, které díky tomu mám radši než by si zasloužili. Hrdinové Obyčejných hrdinů nejsou žádnými hrdiny, rozhodně ne hrdiny v typickém smyslu onoho slova. Nezachraňují planetu Zemi před zkázou, autobus plný děcek před pádem do propasti ani stařenku před rozšmelcováním kamionem. Zachraňují jenom své zpackané životy a snaží se z neustávajícího tlaku okolního světa nezbláznit. Není tudíž překvapující, kolik vedou dialogů o sebevraždách a umírání, překvapující je, že celý film má navzdory tomu relativně pohodovou atmosféru prosycenou drobnými vtípky. Nejsou zde scény, které vejdou do dějin, na většinu z nich asi zapomenete, jen co si ubalíte dalšího jointa, ale pro ten příjemný pocit, který ve mně Hrdinové po zhlédnutí zanechali, se na ně rád podívám znovu. Není zas až tolik filmů, které se nevyhýbají ani palčivějším problémům. Zde můžete kromě jiného slyšet otevřený dialog syna a matky, která se mu svěřuje, že je v podstatě jedinou věcí/osobou, kvůli které ještě nespáchala sebevraždu. Je to svým způsobem komické, pravdivé a zároveň smutné. Díky hercům, díky scénáři a v neposlední řadě díky vaší ochotě podobnému příběhu uvěřit. Já mu věřím zcela, aniž bych přitom byl homosexuál, alkoholik, narkoman, nejlepší plavec v širokém okolí či na smrt nemocný člověk. Myslím, že tady úplně stačí, když jste tím člověk, tím prachobyčejným hrdinou všedních dní. 85% Zajímavé komentáře: Falcor, Triple H (08.05.2007)

Veľmi dlho trvalo, kým si film našiel ku mne cestu, ale neľutoval som. Kvalitne rozohraná rodinná dráma v mnohom pripomína Mendesovu Americkú krásu či Ľadovú búrku režiséra A. Lee. Rozuzlenie tragédie prichádza až v samom závere a aj to je jeden z dôvod prečo divák v napätí očakáva jej vysvetlenie. Kariéru mladého E. Hirscha postupne spoznávam opačným smerom. Je tu o poznanie mladší a už vtedy na seba právom upútal pozornosť a zaslúžene si vydobil svoju súčasnú pozíciu v hollywoode. 80%. (17.08.2014)

Souznění, spylnutí, pochopení. Pouze tato tři slova bych použil k zachycení mých pocitů z celého filmu. Weaver a Hirsch, na nichž si film zakládá, jsou bezchybní (a obzvláště Hirsch po Sexbombe od vedle jen upevnil svůj statu nadějného mladého herce), ale to, co předvedl (tolik odlišné od ztřeštěné role v Blbý a blbější) Jeff Daniels, to je až k neuvěření. A Michelle Williams nám od Dawsonova světa po všech stránkách (zdůrazňuji, že po všech, ať už si to přeberete z kterékoliv strany) pěkně vyzrála. (30.08.2011)

Klasický příklad devalvace „amerického nezávislého filmu“ – předměstské středostavovské melodrama obsazené kvalitními herci, kde obrazy impulzivní agrese, sexuální otevřenosti a rozjařilé glorifikace lehkých drog nasazují divákům růžové brýle rádoby svobodomyslnosti. Při tom téma vnitřních ran a křivd, které ovlivňují jednání, ale zůstávají druhým skryté a nepochopené, je nosné a v zásadě i dobře rozvedené. (01.09.2011)

"Zažili jsme tragedii, ale dostaneme se z toho." Drámo rodiny, které osud svižně zasazuje četné direkty do podpásových partií, má své nepopiratelné kvality, ale na mě bylo těch problémů až příliš. Mám totiž svých starostí dost a tak nějak mi připadá, že sledování nepřetržitého toku dramatických situací může uspokojit pouze zdatnějšího duševního masochistu. Já se mám zkrátka rád, takže jsem viděl moc smutku a málo zábavy na to, abych neškudlil hvězdami. (16.03.2016)