Kill Bill 2

Až nedávno jsem zjistil, že jsem asi jediný na světě, kdo si nejenže nemyslí, že jsou oba filmy stejně dobré (což by z principu odpovídalo, když byl uměle rozdělen Miramaxem, povinně pustit Whole Bloody Affair nebo jinou fanouškovskou verzi), ale že druhá část je mnohem lepší (a jednička nestojí vůbec za nic, ideálně). Pro mě je prostě dvojka zásadně horší film a nejspíš to bude kvůli zasazenému prostředí (Japonsko X Nové Mexiko, c´mon)...a taky je tu méně akce. A to přesto, že se v první části samotný Carradine zjeví jen v siluetě a vynikající (naposled) Uma Thurman vybíjí pouze jeho vražednou bandu. Protože když už se tady konečně objeví, tempo hrozně zvolní a není to prostě tak našlapané. Absolutně nemůžu pochopit, že se tak rozcházím s názorem lidí, co stihli Kill Billa v kině, ale už to tak bude. Nechť mi napíše ten, kdo to má stejně...uděláme opozici. (01.05.2018)

Teorie ohledně důvodů rozdělení filmu: Chlapcům se nechtělo vzít nůžky na ten vymakaný zabijácký happening na konci jedničky, což by při krácení byla nutnost. Zavraždění Lucy Liu se možná jevilo jako předčasný vrchol filmu, a tak se studio Miramax rozhodlo rozstřihnout film na dvě části, dřív než z toho udělá Tarantino nějakou intelektuálštinu. Tu schovali do dvojky, aby si diváky neodradili hned zpočátku. - Očekávání jsou největší slabinou druhého dílu. Proto a jen proto bylo chybou stříhat ho na dvě části. Napadlo by nás posuzovat obě části samostatně, kdyby roztřižen nebyl? Řekla bych, že bychom pak nesoudili tuto část tak přísně. Film by působil jako celek mnohem vyrovnaněji. Teď se budeme všichni vytahovat s míněním, že by tu nůžky pomohly. (25.04.2004)

Kill Bill: Vol. 2 se zdá být úplně jiným filmem než jeho první část, nejen že na sebe nenavazují, ale také se soustředí každý na jinou rovinu příběhu a ukazují nám charaktery postav tak jak je neznáme, což naštěstí díky nechronologickému seskupení filmu nijak neškodí. Černá Mamba pokračuje ve své pouti za pomstou, ale tentokrát nás nečeká krvavá řež, ale mnohem prokreslenější příbeh s tučnější dějovou linkou, dozvíme se mnohem více z Nevěstiny minulosti a hlavně se seznámíme s postavou, jejiž tvář nám byla v původní části přísně tajena, Billem. Je zvláštní, že čím více toho o jednotlivých postavách víme, tím více nás Quentin Tarantino, jenž tentokrát vsadil spíše na douhé dialogy a svůj oblíbený humor, překvapuje. V ten moment, kdy se zdá, že je dobojováno si nelze povšimnout, že ještě nenadešel čas na konec příběhu, ale režisér jej jinak nenatahuje, naopak nechává film žít svůj vlastní život a úrvky z něj nám předkládá, přičemž nezapomíná vytahovat esa z rukávu a dokazovat nám, že co se koncem zdá být jím rozhodně není. Mamba totiž dokončí svou pomstu až když dořeší své vnitřní problémy a je osvobozena, její život pak začne dávat smysl a my pochopíme, jak blízká si je v současnosti a minulosti a zároveň začne dávat smysl i její dlouhá cesta, jenž se na konci může někomu zdát přehnaná a nedůležitá, jen jako linka, díky které režisér vyprávěl příběh a nakonec ji nechal zaniknout, protože se stejně ukázala jako věc, které Mamba nakonec lituje, protože putovala z důvodu, který nebyl opodstatněný - což ovšem sama neví - i když jeho část nejspíše ano, a někomu jako nejpodstatnější část příběhu, jež na konci buď vyvrcholí nebo padá spolu s ním. Ať příběh pochopil jakkoli, jistě dokázal ocenit režisérovu zručnost a rozhodně nezalitoval času který s Nevěstou ztrávil, protože rozhodně nebyl promrhaný. (06.01.2006)

Quentin Tarantino se vykašlal na všechna očekávání a přišel s úplně jinou Nevěstou, s úplně jiným příběhem, s úplně jiným Billem a s úplně jiným filmem. Filmem, který Volume 1 nejen neobhajuje, ale prostě jej nechává být kdesi v pozadí a až na pár detailů si plně vystačí sám o sobě. Tarantino udělal tak velký úkrok stranou, že to musí zarazit snad každého. Nadšené z jedničky trošku zamrzí, že vzduchem už nelétají ruce, nohy, ženské skalpy ani rudé proudy krve z rozťatých krčních tepen. Zklamané zase nadchne, že Tarantino místo chaotické akce přešel k dlouhým vypointovaným dialogům, vypočítanému timingu, absurdnímu humoru a hlavně k všudypřítomnému překvapení, jeho nejsilnější zbrani._____ Volume 2 je filmem nového Tarantina. Toho, který ví... Který ví, že vy víte, a tak na poslední chvíli udělá něco, čím nejen překvapí, ale dokonce vás přesvědčí, že nevíte nic a že byste mu neměli věřit. Fascinující na tom všem je fakt, že o několik málo minut později mu opět podlehnete a opět se divíte, hnusíte nebo smějete, jak vás ten filmový maniak zase dostal._____ Narozdíl od Volume 1, kde své velké vzory jen neuměle a samoúčelně kopíroval, zde jich velmi důmyslně využívá k budování příběhu, v němž černobílá barva není obyčejnou cenzurou a formální napodobení žánru pouze bezdůvodnou hříčkou, kterou tam chtěl mít. Mezi oběma "volume" je propastný rozdíl a není možné, aby fungovaly jako jediný film, protože kromě tváře hlavní hrdinky nemají skoro nic společného. Nevěsta se jménem dostala i emoce, city a charakter. Nečekejte akční scény a krvavé efekty, Tarantino jde pod kůži. Je jiný, trochu jako Bill. Dokáže být okouzlující, charismatický a vtipný, aby vás v tu nejneočekávanější chvíli podrazil a vystřelil vám klidně mozek z lebky. (06.06.2005)

Po akčne nadupanej jednotke s minimom deja ale s ohromujúcou formálnou stránkou (takže rozvinutejší príbeh nejako zvlášť nechýbal) prišla dvojka. Pripadala mi zbytočne ukecaná, namiešaná z rôznych citácií a pritom nepriniesla veľa originálnych scén. Zmŕtvychvstanie bolo vyložene odfláknuté, rovnako aj niektoré súboje. Počas ich sledovania sa miestami dostavoval pocit nudy. Výsledok: dobrá akčná dráma so zopár silnými momentami. (19.01.2005)