Organ

,,PRIPIJEME SI?" ,,ALE TO NIE JE BOROVIČKA." __ Áno, všímal som si dej, avšak hneď od začiatku ma očarovalo neuveriteľné čiernobiele vizuálne vyznenie a pútal som sa predovšetkým na neho. Môj menovec Szomolányi podal pravdepodobne najlepší kameramanský výkon v doterajších dejinách slovenskej kinematografie a vo svojej dobe sa mohol radiť ku svetovej špičke. Občas mi - aj vzhľadom na trochu podobný námet - nešlo nespomenúť si na Kamińského prácu v ,,Spielbergovom zozname" . Prečo však priemerné hodnotenie? Postupne ma to nejako začalo uvanovať a prestalo zaujímať, aj keď som film samozrejme dopozeral dokonca. ,,Organ" rozhodne nie je pre každého, vyžaduje silnú divácku sústredenosť a takisto isté navnadenie, pritom ja som ho pôvodne vôbec neplánoval zhliadnuť. Rád si ho niekedy pozriem znovu a potom prehodnotím svoje terajšie rozhodnutie. (361. hodnotenie, 31. komentár k filmu) (08.07.2015)

Organ je především velmi pomalý a tíživý. Podobně jako Krejčíkova Polnočná omša zachycuje Slovenský štát a to dost syrově. Patří taky ke skupině filmů z šedesátých let jako byly Démanty noci anebo Kočár do Vídně a řada dalších shodných ve snaze o zachycení nestandardního osudu jedince v klamném prostředí mimo válečnou frontu, jeho morální poklesky a váhání. Co mi na Organu vadilo nejvíc byla snadnost kontrastu světské a posvátné, duchovní, katolické. Když je kamera jak od Saschy Vierniho a zní do toho the best of Bach, nespletete se. To mi vadí i ve spoustě jiných filmů: “bacha, teď jsme duchovní”. Pärt, Bach atp. Vadila mi taky ta část Bednárova scénaristického stylu, která vytvářela podobně jako v Slnku anebo později, úpadkově, třeba v Kamarátkách: uměle vpravené vedlejší teorematické postavy - neživotné, blbé. Zde pijan. Nejkrásnější na Organu byla kamera. (13.02.2016)

Působivý film, který mocně rezonuje Bachovou hudbou. Dobře vybrané typy (zvláště regenschori a pak falešný bratr Felix, který zde vypadá více mnišštěji než zbytek konventu). Přestože má film skvělou černobílou kameru, nejedná se o žádnou černobílou moralitu či agitku. Nedivím se, že v normalizaci byl brán jako podvratný. Přes celkové baladické ladění nepostrádá ani ironii (nádherná "formanovská" pasáž prvního hlášení obecního rozhlasu). Jeho hlavní chybou je, že chce zachytit mnoho a tím se jeho průraznost tříští. Není zde jeden hlavní hlavní motiv, který by ostatní doplňovaly a podporovaly, spíše se navzájem přetlačují.Škoda, jinak by to bylo za plný počet. (12.06.2011)

Po znamenitém Slnku v sieti, přichází druhý snímek, který je společným dílem režiséra Štefana Uhera, scénáristy Alfonze Bednára a vynikajícího kameramana Stanistava Szomolányiho. Vznikl tak dramatický příběh z období 2. světové války o prchajícím polském vojenském zběhovi, který se ukryje v místním klášteře a vydává se mnicha Félixe, kterého zabila nášlapná mina...Postupně se otvírají různé charaktery lidí...Hudbu Johana Sebastiana Bacha vybral a nahrál klavírní a varhaní virtuoz Ján Zimmer, který skládal i filmovou hudbu. V roli mnicha Félixa hrál neherec, student konzervatoře Alexandr Březina, stejně tak i regenschori Bachňák byl neherec František Bubík, varhaník z Bardějova. To rozhodně snímku prospívá, kromě samých neherců jsem zaregistroval jen krásnou dvacetiletou Hanu Maciuchovou, která se nenechala dabovat a roli sama slovensky namluvila. Organ byl zrovna i její první filmová role. Film získal foku 1965 na Mezinárodním filmovém festivalu v Locorne cenu poroty, která v té době byla největší ocenění pro slovenský hraný film. Ovšem bolševikům se opět ve filmu "něco" nelíbilo a počátkem 70. let šupli Organ do trezoru, aby se do distribuce dostal až v trochu již odlehčeném roce 1987. Je to film vysílaný v širokoúhlým kinoformátu, kde nádherně vynikne kamera zachycující gotiku v kostele, podpořující geniální varhaní Bachovou hudbou. Ovšem není to film pro každého, je určený spíše náročnějším divákům. (27.02.2011)

Zádumčivé chvílemi nudné drama. 1) Výstižný oficiální text distributora (konečně zase jednou!) je spolehlivým vodítkem pro interpretaci sdělení. Předpokládá se znalost společenských poměrů a historická paměť (na Slovensku tehdy asi obvyklá). 2) Je tu patrná snaha o básnickou hyperbolu. Tvůrci si hrají s obrazem, chrámovou hudbou, se zvuky, melodramatickým podáním. Atmosféru snímek má, jen mám pochybnosti o její autenticitě. 3) Film nepřekročí hranice dané režimem a dobou vzniku, ale současně projevuje jakési opojení z toho, co a že se opět může. Inu, dlouho toto období netrvalo. (01.06.2018)

Organ je jedním (z ne mnoha) skutečně význačných filmů (česko)slovenské nové vlny. I kdyby Uher natočil "jenom" dokumentární film o Mistru z Levoče podloženém Bachovou hudbou, bylo by to asi dobré. Kdyby košatost postav ještě trochu omezil, bylo by to ještě lepší... Cesta do "bezpečí" vede přes minové pole, cesta z bezpečí, které se stalo "nebezpečím" vede také tudy... Slovenský štát ve stavu zrodu, dosud neetablovaný, plný mocenských a sociálních potyček, i když už plně uznaný jak Velkou Británíí, tak Francií, kterým jedna "zrada" zřejmě nestačila... Vedle regenschoriho Bachňáka nezapomeňme na dalšího slavného arizátora Antonína 'Tono' Brtka (pozor: nejde o slavného slovenského hokejistu hrajícího v NHL). Pozn.: Film je pný vedlejších cest, odboček a prošlapaných pěšinek, z nichž mnohé jsou slepé, ale dávají mu jedinečnou a specifickou příchuť - např. setkání Félixe se zahradníkem, hraní potmě; v podstatě je takový celý film. (08.05.2017)

Veledílo, nejen slovenské veledílo. Více se mluví o české nové vlně, ale Uher ji (s výjimkou Vláčila a Kachyni, kteří byli stejně už před vlnou) převyšuje. Co záběr, to krásná fotografie. Role hudby. Výborná Maciuchová, ale i všichni ostatní. A moudrost, která někdy z dialogů (hlavně opata s Kristem) vykukuje, je nadčasová. (16.05.2020)

Už ze začátku mě naprosto uchvátila kamera. Tak krásné poetické záběry, s citem pro detail a kupodivu i pro tempo, se fakt jen tak nevidí. Naštěstí to ale nebyl jediný výrazný klad a Uher mě zde dokázal naštěstí zaujmout tak, jako v zatím žádném jiném jeho filmu který jsem viděl. Ono to totiž má dost do sebe i příběhem a jeho vedením, prací s postavami, zajímavými myšlenkami a skvěle zvoleným prostředím, přičemž to dohromady celé dokonale ladí dohromady. Vlastně i nejednu silnou scénu to má (včetně závěru), občas to drobnými náznaky dokáže odhalit skutečně mnoho jak třeba o postavě, tak určité situaci a rozebírá to dost témat. Na plný počet to sice nevidím, zas tak dokonalé a podmanivé mi to nepřišlo, ale líbilo se mi to a má to dost do sebe. Btw, hodně se mi líbila ta úvodní scéna, ve které nějakou dobu netušíme, v jakém období se to odehrává a až po ukázaní náhrobního kamene je jasno... 4* (21.08.2021)

Dalsia kvalytka popri Kadarovom Obchode na Korze, ktora pojednava o slovenskom klerofasistickom state 1939 - 1945. Vyzvihujem vysoko citlive zabery kamerom a Uher bol podla mna zrucny a schopny rezyser. 76 % (08.04.2014)

Pro staré filmy mám slabost, něco dokumentují, o něčem vypovídají, ukazují dávno zaniklé. Ani tento film nebyl výjimkou. Kamera skutečně dobrá, nápaditá, vznešená varhaní hudba do filmu sedí, téma je zajímavé, avšak rozvláčné a utahané, až to chvílemi nudilo. (12.02.2015)

Jednak filmový odraz některých negativních lidských vlastností a jevů, které můžeme spatřit i dnes, tedy nejen ve zdejším fikčním světě v období Slovenského štátu. A zároveň posmutnělé poselství o tom, jak vysoké postavení bývá někdy v přímém rozporu s postavením lidským, že o závažných věcech rozhoduje kolikrát i proti naší vůli někdo, kdo se ke své pravomoci dostal jako slepý k houslím a jen marně vyhlíží aspoň lehký závan charismatu. Co na tom, že jeden z kněží vyslovuje názor, že „bychom neměli stavět na tom, co o druhém víme, jelikož nás to víc rozděluje, jak spojuje.“ __ Vedle toho je Uherovo dílo jedním z dlouhé řady děl, která, ať už skrytě či otevřeně, zobrazují soudobé socialistické zřízení bez příkras, s výše zmíněnými pokřivenými charaktery a postoji. V porovnání s jinými „obžalobami“ není tak přímočarý, jako třeba tehdy teprve rodící se „O slavnosti a hostech“ Jana Němce, kde jsou postavy hostitelů jasně čitelné. Stejně tak se nedočkáme expresivity, s jakou Věra Chytilová ve svých „Sedmikráskách“ předkládá dvojici znuděných dívek. Přesto snímek stojí minimálně za jednorázovou pozornost, už kvůli tísnivé atmosféře, kterou dokresluje Bachova "Tokáta a fuga d-moll". (Zkrácená a upravená verze textu, psaného roku 2014 pro studijní účely.) 60% (15.08.2020)

Film zaujme velmi dobrou kamerou, hutnou atmosferou, kterou dokresluje Bachova hudba. Mam-li byt ale uprimny, jinak me to moc nebavilo... Urcite to neni film, po kterem bude divak casto sahat. (29.12.2020)

Pro mne od začátku nepřehledné,nezajímavé. (02.06.2009)

Vizuálně dokonalý film (důraz na svislé linie varhan a kmeny stromů v lese) s kontrastní černobílou kamerou. Příběh je zajímavým dramatem z válečného Slovenska spojující v sobě křesťanskou víru a fašismus (kde jinde by to šlo, než na Slovensku...). Alfonz Bednár (scénář) dokazuje, že rozumí lidem mladým (Slnko v sieti) i otcům, matkám, dědům i babičkám této generace. A režisér Štefan Uher je zdá se naladěn na stejnou vlnu. (27.08.2012)

"Nikdy bychom neměli budovat na tom, co o druhém víme…mohlo by nás to spíše rozdělit než spojit. Hlavně když je to jen domněnka" Tahle určitě silná myšlenka je snad to jediné, co jsem si z celého filmu odnesl. Tedy pokud jde o pochopení jeho smyslu. Jinak v přesně v duchu názvu filmu si jeho divák může užít spoustu krásné varhanní (Bachovy) hudby a dívat se přitom na hezké záběry interiérů gotické sakrální architektury. Dívat se lze i na mladinkou Haničku Macuichovou, jejíž postavě jsem ale jinak moc nerozuměl (stejně jako ze scénáristického hlediska nechápu, proč na konci musela tato postava dopadnout tak, jak dopadla). To se dá ale v zásadě říct o celém filmu, Podle mě je extrémně divácky nepřístupný, a to mi myslím, že jsem docela náročný divák a snesu ledasco. (19.04.2022)

Ano, má to skvělou kameru, i námět bych tak nějak strávil. Jenže dlouhé a blbé dialogy o ničem, to strávit nedovedu. To je problém Slovenské kinematografie. Hrdina přijde na scénu, zamyslí se, pak roztahuje ruce, či objímá sloup. U toho žvaní blbosti, které nejsou vždy související s příběhem, je-li příběh vůbec. Proč toto nedělala Chytilová v dobách nejlepších filmů? (14.02.2024)

(95/2017) / Ťažko by bolo nájsť slovenský film, ktorý by mohol konkurovať dvojke Uher - Szomolányi v kompzícii záberu. Škoda ťažkej, náboženskej témy s ktorou sa mi nepodarilo za hodinu a pol stotožniť. Ako vždy ale filmu dominuje dusivá atmosféra niečoho tragického vo vzduchu k čomu napomáha aj samotný zvuk organu a hudba inšpirovaná J.S.Bachom. (6/10) (12.05.2017)

Těžké hodnocení. Asi to bude díky vrhanům, které mám rád, takže mě černobílé záběry na gotické křivky kostela několikrát umocněné krásnou hudbou naprosto uchvátily. Také příběh, je-li nad ním člověk ochoten přemýšlet, přenést se nad zhoubnost přesvědčení jednotlivých stran a věnovat se lidské podstatě jednotlivců, zdá se být velmi působivý. Bohužel, pro mě (soudobého českého diváka) je prostředí dost neuchopitelné a zdá se mi, že s ním není pracováno úplně nejlépe. Z toho pohledu bych dal 3*, ale dám ještě jednu navíc, za mráz, který mi při některých scénách běhal po zádech... (06.06.2006)

Uher a Bednár asi nikdy nebude moja obľúbená tvorivá kombinácia. Aj keď sa tu nájde nejaký dej, ten je iba skromný a len ako doplnok organovej hudby a obrazových metafor, pre mňa veľmi málo pochopiteľných. Bez tunajšieho komentára od Kristusazapad by som bol vo filme dosť stratený, čo je možno aj moja chyba, ale od filmu vyžadujem aj pochopiteľnosť pre bežného diváka. S Obchodom na korze by som to vôbec neporovnával, okrem rovnakého obdobia, v ktorom sa filmy odohrávajú, nevidím žiadnu inú podobnosť, chýba akýkoľvek dokonalý herecký výkon, vtiahnutie do deja alebo zaujímavé vyvrcholenie. (23.03.2014)

Veľavravná audiovizuálna báseň apelujúca na svedomie diváka , ktoré aj vo filme má korenisté stvárnenie.Film viac kladie otázky než odpovedá , pričom má všetko civilný a prehľadne metaforizujúci ráz. Hlavná je hudba a tá sa delí medzi postavy spravodlivou mierou - tá určuje kto je kým. (23.02.2014)