Pošťácká pohádka

Pohádka, která neměla ten správný "čapkovský šmak", ale svůj určitý půvab ano. Na poště se válí spousta nedoručených dopisů a v nočních po úředních hodinách, když všechno kolem ztichne, s nimi tady hrají karban poštovní skřítci, kteří obsah dopisu poznají po hmatu, a podle druhu takového psaní se určuje i herní výše dopisních karet. Hodnotu nejvyšší karty, tedy esa, mají zamilovaná psaníčka. A o jednom takovém zamilovaném dopisu bez adresy a obětavém poštovním doručovateli Kolbabovi, kterému "pošťácká" svědomitost nedala, aby se na to "vykvajzl", vypráví tahle milá pohádka, která přece jen v mírně strohé televizní úpravě nemá až tak trumfy na rozdávání, když už jsme u těch karet. Riskantní sázkou bylo obsazení hlavní role. Josef Dvořák byl v té době u diváků v pohádkách zažitý převážně v rolích vodníků, s nimiž dokonale srostl, a každá jiná role nesla riziko, že se na ni nehodí, neboť v hereckých análech byl vedený jako komik, nikoliv jako charakterní herec. Spojení komik Dvořák, hrající v Čapkově povídce, rozhodně moc kladnou odezvu nemělo, ale přesto si myslím, že se s rolí popasoval dobře a dokázal, že jeho odsouzení k jednostranným typům rolí nebylo úplně fér. Zkušená režisérka Libuše Koutná děj Čapkovy povídky s pohádkovými prvky přenesla do ne moc atraktivních kulis a až příliš podtrhla jejich studiovost. Otřesná, v podstatě hodně trapně vyznívající, je závěrečná scéna vzdychající Krbové v okně nad domnělou ztrátou milého způsobenou nedoručenou korespondencí, hrál ho skvěle Havelka, který jen pár metrů sedí zasmušilý v přilehlé restauraci se svým řidičem. Tahle pohádka měla celkově nevyrovnaný ráz vyprávění, tápala v prostorovosti s občasnou příslušností k charakteristickému rukopisu velkého spisovatele, ale aby tohle víceméně průměrné zpracování trumflo jeho skvěle napsanou povídku, to opravdu nehrozí. 60% (12.12.2013)

Čapkovy pohádky mám ráda.Jsou jednoduché a přitom pobaví. Mají zajímavý a originální nápad. O pošťácích jsem žádnou pohádku ještě neviděla. Josef Dvořák konečně vyměnil zelený fráček za pelerínu. Kdyby všichni pošťáci byli jako on, tak budu s radostí chodit platit i složenky. Jenže tam člověk narazí na takové typy, které ho dokážou akorát tak ke všemu ještě dorazit. (28.09.2011)

Hezká krátká kulisovka, taková jednohubka mezi pohádkami. Triky jsou samozřejme nic moc, takže poštovní skřítkové jsou spíše směšní než vtipní, ale vše zachraňuje příjemný Josef Dvořák v roli pošťáka, který se vydává do světa, aby doporučil psaníčko zamilovaného mladíka. Jeho milá čeká na psaníčko, ale nic zatím nedostala, protože mladík nenapsal na obálku adresu. Ještě že je tady náš Pepíček Dvořá, aby situaci zachránil. Příjemná a pohodová pohádka. Hudba: Vadim Petrov (04.10.2011)

I na malém prostoru se dá rozehrát geniální příběh, ve kterém nechybí kouzla, vtip (hlavně ten čapkovsky jazykový), drama, romantika i poučení, že kdo dělá svou práci s nadšení, přináší radost svému okolí. I když byl Frantík v pravopise nevzdělaný a navíc sklerotik, patří k jedinečným pohádkovým hrdinům. (28.09.2011)

Jako dítě jsem ji neskutečně miloval, ani už vlastně pořádně nevím proč...Co je však podstatné že už jsem ji sice dlouho neviděl ale dodnes si vzpomínám na ty malé poštovní skřítky kteří zde byli opravdu senzační, a vůbec vše bylo tak roztomile malé a velké zároveň. Fišer, Lábus, Augusta je zahráli skutečně více než přesvědčivě a pan Kolbaba (Josef Dvořák) nebyl také vůbec špatný. V pohádce sice nastává složitá cesta hledání adresáta. Ale co je důležité že se líbí, že pobaví a nakonec tak jak to v pohádce i obvykle chodí vše nakonec i dobře skončí. Jedna z nejpůsobivějších Čapkových adaptací přenesená na filmovou obrazovku. (02.04.2007)