Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Alibi na vodě navazuje postavami kriminalistů Tůmy a Líbala na předchozí dva filmy režiséra Vladimíra Čecha 105% alibi a Kde alibi nestačí, v nichž alibi podezřelých hrálo hlavní roli. Děj třetího záhadného případu je zasazen do atraktivního prostředí filmařů a manekýnek. Režisér Konrád chce natočit pátrání policistů v novém kriminálním filmu experimentální dokumentární metodou. Na opuštěném hausbótu na přehradě nechá „zmizet“ svou hrdinku a tajně natáčí práci policie. Pokus však skončí tragicky, dívka je skutečně zavražděna. Všichni podezřelí mají alibi, zde doslova „na vodě“. Řešení případu je však velmi vtipné a originální. Kromě Karla Högera a Josefa Beka v rolích vyšetřovatelů se ve filmu setkáme i s Oldřichem Novým v roli fotoreportéra, Otomarem Krejčou jako režisérem Konrádem, dále s Jaroslavem Vojtou, Svatoplukem Benešem a Josefem Beyvlem. (Česká televize)

(více)

Recenze (103)

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Lepší tři hvězdičky, jde o nejslabší snímek celé trilogie s kriminalisty Tůmou a Líbalem. Především ho snižuje ta nesmyslná zápletka s natáčením filmu, která je sama o sobě nesmyslná a s dějem víceméně nemá co do činění. I použití nenastříhaného dokumentu televize ze schůzky filmových tvůrců je hodně diskutabilní. Samotný detektivní příběh už je přece jen o mnoho lepší, protože skutečně diváka vtáhne do toho, aby hádal, kdo je skutečným vrahem. No, dneska by už karty s nahatinkami nikoho nevzrušovaly a asi by moc nevydělávaly... ()

Billie777 

všechny recenze uživatele

Můj nejoblíbenější díl z celé trilogie. Vtipné momenty a dialogy Hogera a Beka ("Nashledanou pane Vávro a cvičte si paměť) a zatraceně příjemná letní atmosféra a atraktivní prostředí filmu a modelingu 60. let. Režisérova vila, hezká modelka Zuzana, hausbót, Oldřich Nový jako módní fotograf... velmi milé. Film má takový svěží západní nádech, modelka si na hausbótu čte Vogue, homosexuální pár ("Kubalčík"), ironické narážky na socialismus ("Dvořáková nosí jenom západní zboží a posmívá se našim skvělým výrobkům"), pornografické karty apod. Příjemná podívaná. ()

Reklama

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

V prvním „alibi“ se laškuje s filmem jen finálním Högerovým vtípkem, na což bezprostředně navazuje druhé otevřenou hrou „samo na sebe“ zábavným uvedením úvodních titulků. Tentokrát už tvoří skloubení „skutečné“ a „filmové“ kriminálky samu látku i zápletku. A jestliže jsem si v obou předešlých povšiml hambatých fotografií v bytě nepoctivcově, zde i tento motiv je rozehrán na vyšší úrovni. Opět nezbytné buržoazní přežitky. Zcela bez kontextu jde opět o sympaticky podanou šarmantní a vtipnou detektivku s osvědčenou skvělou dvojicí; za vnitřními kvalitami prvního „alibi“ se zde ovšem zaostává znatelněji než v tom druhém. Dvojí (až trojí) záběr v jednom obrazu vyznívá jako líbivý projev tvůrčí impotence. Patrná je tendence k dílčím skečům a hláškám, jež zřejmě pochází z přehnané snahy využít potenciálu ústřední „kultovní“ dvojice; na něčem podobném staví rovněž samotná hra na filmaře a kriminalisty, zdařilá sice, ale na úkor uvěřitelnosti. Nicméně konverzačně a jaksi dobově „stylově“ je to opět velmi příjemný retro požitek. Herci opět skvělí, jakkoli síla prvního „alibi“ už v tom není. Pochvaly jsem uvedl slovy „zcela bez kontextu“. Pokud si promítneme dobový kontext, celé to vyznívá trochu jinak. Vladimír Čech se dosti nejapně strefuje do kolegů po tvůrčí stránce nesrovnatelně zajímavějších, když svého „režiséra“ pracujícího s neherci, experimentálně, dokumentačně („film pravda“) – rozuměj exponenta tzv. nové vlny – představuje jako bezskrupulózního, snobského a poněkud namyšleného, zkrátka moderního „intelektuála“ (téměř nadávka z Bekových úst), který je sice ne přímo prevítem, ale přece jen jakýmsi protielementem obou sympatických kriminalistů, kteří v této subtilní konfrontaci se sotva postřehnutelnou falší divákovi naznačují, na které straně (totiž v které Straně) má hledat ty správné chlapíky. Jestliže jsem podobné poměry v „alibi“ z r. 1959 vnímal jako osvěžující a „buržoazní přežitky“ jako roztomilé, v roce 1965 to vše naopak páchne zatuchlinou (zdůrazňuji – právě v této době právě taková postava režiséra, jak jsem ji popsal). Otřesnost Čechových kolaboračních snímků v době normalizace pak už nepřekvapí. V zanícení onoho „pohledu do vlastních řad“ Čechovi dokonce uniká takový detail, že by kriminalisté museli Konrádovi strašlivě spílat (ne-li ho pohnat před soud), jakmile v souvislosti s vraždou vyšlo najevo, že je skutečně zaměstnal fingovaným zmizením osoby. To se zde zcela přechází. Pro pořádek jsem si nemohl ideovou kritiku odpustit. Stále se však jedná přinejmenším o velmi slušný průměr. Ba dokonce právě to, co mám filmu za zlé, podává Čech takovým způsobem, že to dodává poslednímu dílu báječné trilogie zvláštní dobovou zajímavost. Malé bezvýznamné plus za závěrečnou „bandu dětských chuligánů vedenou dvěma dospělými příživníky“. Celkově má tato trilogie sice lehce, ale přece jen zřetelně sestupnou tendenci. Podotýkám, že posuzuji velmi přísně: všechny díly patří k tomu nejlepšímu a nejsympatičtějšímu, co z českých kriminálek znám. Přinejmenším pokud jde o přesvědčivost dialogů a výslechů, jakož i přesvědčivost a logiku jednání postav, dalece předčí např. nejeden díl oslavovaných Hříšných lidí města pražského. Pražákovu komentáři vděčím za postřehy sympaticky podezřelých detailů, které mi unikly; jejich zakomponováním by můj komentář vypadal asi trochu jinak, jenže nevím jak; Prážákův názor, že si Čech i s Högerem a Bekem střílí sami ze sebe, není vůbec od věci. () (méně) (více)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Přepálený pokus o nonkonformní detektivní příběh západního střihu, s neodpustitelným káravým pozadím posmívajícím se zhýralému prostředí intelektuálských kumštýřů. Z hereckého obsazení lze doporučit jedině vynikajícího Otomara Krejču, režiséra a uměleckého šéfa Divadla Za branou, který se čas od času vracel také před filmovou kameru. Jeho nenucený, civilní styl se vymyká zvláště ve stínu vedlejších, poněkud přepjatých hereckých kreací, včetně Oldřicha Nového v trapné roli chlípného (!) fotografa. Otázkou tedy zůstává, zda vizuálně působivá forma odkazující na soudobé moderní trendy ve světové kinematografii zakryje jinak zploštělý obsah. Bůh suď. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Film o filme a fotke, ale nie úplne a bezvýhradne. Oldřich Nový nikdy nemiloval boľševický režim v Česko-Slovensku a verný princípom si aj tu s chuťou zahral módneho fotografa, žijúceho vo svete atraktívnych modeliek a nelegálnych kšeftov s ich obnaženými fotografiami. Filmový režisér sa tiež odstriháva od režimu. Je schopný balamutiť políciu a podvodne navliecť zmiznutie krásky. Popri tom si na tajnáša nakrúti reálne policajné postupy v snahe začleniť ich do filmu. Drobné podnikanie prekvitá i v prenajímaní hausbótov na milostné víkendové hry tých, čo nechcú byť príliš na očiach a predsa v romantickom prostredí. Cinemá verité alias film pravda. No popri tejto, vo filme opakovane vyslovenej irónii, ide stále je to popritom skvelá konverzačná kriminálka. Kriminalisti nie sú stvrdnutý v upäto-vážnej vyšetrovateľskej póze, ale sú schopní vtipkovať a uťahovať si aj zo seba. Alibi na vode si s radosťou opakovane pozriem vždy, keď naň náhodne naďabím pri prepínaní televíznych kanálov. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (12)

  • Přibližně v 54. minutě, kdy je kapitán Tůma (Karel Höger) v holičství, se v jednotlivých záběrech mění množství pěny na jeho tvářích. (Pepy)
  • Hluchoněmý rybář Lebeda (Jaroslav Vojta) ve filmu sice neslyší, ale mluví. Není tedy hluchoněmý, ale pouze hluchý. Za hluchoněmého je však označen v oficiálním textu distributora i v samotném filmu majorem Tůmou (Karel Höger). (navabaca)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno