Sněžné bratrstvo

Původní film Přežít z 1993 neznám, ale hned teď můžu říct, že vždy upřednostním film s autentickými herci než film o uruguyaském fotbalovém týmu, kde hraje Ethan Hawke. Tahle verze je velmi syrová a dle všeho celkem věrná. Líbilo se mi, jak věcně bylo naloženo s tématem kanibalismu a líbilo se mi finále v nemocnici, ale panebože - dvě a půl hodiny??? Mít to hodinu a půl, tak super, to by byla pecka. Ale dvě a půl hodiny se to zírání na bandu chudáků ve vraku letadla fakt celkem omrzí a ztratí tah na branku. Další menší neduh je, že většina herců krom vypravěče vypadá po pár dnech v letadle úplně stejně zarostle a člověk se dost ztrácí v tom, kdo je kdo. Jinak ale spokojenost, v rámci survival podle skutečné události nadprůměr, ale ta délka... Ta je prostě vážně moc. (14.01.2024)

Netflix čím dál tím více překvapuje. Po bezchybném Ještěrovi na podzim se opět vytasil s klenotem, tentokrát ze španělské produkce. Před Sněžným bratrstvem jsem si musel dohnat filmový rest týkající se stejné historické události, Přežít. A popravdě...Ten americký snímek se na svého o dost mladšího brášku moc nechytá. Španělé to totiž uchopili daleko realističtěji, naturalističtěji. Fakt mi při sledování nebylo příjemně, v divákovi to zanechá daleko větší stopu za mě. I neznámé a neokoukané tváře potěšily. Na to, že ti kluci nemají ve filmovém průmyslu tolik zkušeností, tak podali všichni do jednoho bravurní výkon. Též mě kladně překvapil závěr, kdy to neskončilo příletem záchranného vrtulníku, ale nějaká ta stopáž byla věnovaná i událostem, které následovaly. Jo, tohle ve mně bude rezonovat ještě fakt dlouhou dobu. Paráda. Za mě dávám naprosto zasloužených 9/10 P.S. Ta samotná havárie letadla se mnou zacloumala jako máloco jiného. Bezchybně natočený nervydrásající moment! Bayona je mistr svého řemesla! (24.02.2024)

// Už jsem chtěl jít napsat, že tady někdo poctivě vykradl soundtrack ke Ztraceným, ale když se mistr opakuje sám, tak mu to vlastně ani nemůžu mít moc za zlé. Letadlo jako letadlo, žejo. Jinak 140 minut je přepal, v klidu by se to vešlo pod dvě hodiny a stejně tak musím říct, že Nic nás nerozdělí (který jsem okamžitě dostal chuť si pustit) byl daleko intenzivnější a sžíravější zážitek, nicméně Bayonovi ty survivaly jdou, a po velmi explicitní scéně samotné havárie servíruje další silnou podívanou, která testuje divákovy nervy, žaludek a bohužel místy i trpělivost. Mocné finále i parádní kamera to každopádně zpečetily na 7/10 a Netflix si tak zkraje roku připisuje vzácně povedený filmový zářez. (06.01.2024)

Bayona povedal, že filmom chcel ísť hlbšie do postáv, možno byť detailnejší a hlavne historicky absolútne akurátny. To sa mu možno aj podarilo, ale aj tak tento film už oproti Prežiť! nemal čo navyše ponúknuť. Už tu nie je ten dojem prekvapenia či divných pocitov z pádu lietadla, zasypania lavínou, či konzumácie bratrancovho stehna a ešte neuvareného. Určite zaujímavý film, technicky výborne zvládnutý, krásne hory a v nich takmer istá smrť, situácie priniesli aj napätie, no stále to je také, ako keby niekto išiel dnes natočiť prerábku Šiesteho zmyslu a myslel si, že tým niekoho prekvapí. No o kvalitný film určite ide a beriem aj to, že režisér si naozaj overoval s preživšími aj pozostalými, ako vyzerali presné detaily jednotlivých situácií a aj oni sami potvrdili, že je pre nich film natočený dokonale. Takže určitý prínos oproti Prežiť! (1993) tu asi bude. (07.01.2024)

Intenzivní a dechberoucí příběh boje o přežití dle skutečných událostí je natolik nosný, že ho s technicky a režijně obstojným zpracováním snad ani nešlo úplně zkazit a zpracovat hůř, než minimálně průměrný film... a tenhle byl pro mě naštěstí vysoce nadprůměrný (starší zpracování jsem neviděl). Na začátku mě sice zaskočilo, že ústřední katastrofa v Sněžném bratrstvu přijde již kolem 13.–14. minuty, aniž bychom dostali trochu představené postavy a s tím i větší příležitost si k nim vytvořit hlubší vztah a s vědomím dvou dalších hodin jsem se obával monotónního utrpení plného chladu, jímž oplývaly zasněžené andské hory. Ale nakonec jsem si to pouto k přeživším trosečníkům začal díky více silným okamžikům úspěšně vytvářet, ve druhé polovině si mě čistá atmosféra prostředí a tísně hodně podmanila, až se mi (vzhledem k pocitu souznění s přežíváním v tak dlouhé pusté zimě) přestávalo tempo vybraných scén zdát dlouhé. Jednou ze sytě naplňujících chvilek bylo pro mě završení putování ve svahu skal, u osvěžujícího potůčku. Za zdařilý nápad považuji krátké asociativní flashbacky, které během dlouhého času mezi ztroskotáním, přibýváním obětí a okamžikem záchrany dělají z vnitřního prožitku až lehce psychedelickou záležitost. V závěrečné dojemné části jsem ocenil, že aspoň v krátkých záblescích mimo obvyklých happyendových záběrů ukáže i relativně méně radostné nadcházející situace (u lékaře, s médiemi), byť klidně bych si nechal toho vyprávět o ústředních postavách ještě víc, ještě dál. [80%] (26.01.2024)