Dave

Je to taková zvláštnost. Na jednu stranu nemám rád takový ten Americký patos, který se ve filmech vidí čím dál častěji. Napríklad vlající vlajka USA přes půl plátna nejlépe při západu Slunce a za doprovodu nějaké dojemné melodie. Při takových scénách se ve mě probouzí už pomalu odpor. Na druhou stranu mám velice rád filmy z prostředí ryze amerického a prezidentské filmy nejsou vyjímkou. Už nějaký čas jsem chtěl Davea vidět, ale až nedávno se mi k tomu naskytla příležitost. I když, jsem po pár desítkách minut věděl, jak to všechno dopadne, tak jsem si i přesto tento snímek pořádně užil. Ne že by to byla komedie, u které se budete smát od začátku do konce. Je to prostě perfektní volba, když si chcete prostě sednout k obrazovce a odpočinout si při sledování nějakého kvalitního filmu. Tím Dave bezesporu je a já si ho kdykoliv rád pustím znovu. (09.12.2008)

Hollywoodská šablona, tzn. velmi předvidatelný děj, černobílé postavy, patetické projevy a naivní úvahy o tom, co je správné... . Ano, to všechno v tomto filmu je, ale je to sepsané a zahrané tak dobře, že to nevadí. K. Kline to dává tak, že nemáte problém uvěřit mu jak prezidenta dacana, tak jeho dvojníka. Weaver toho prostoru nedostala tolik, ale když ano, byla radost na ni koukat. Díky její Ripley jsem si nikdy nevšiml, že to byla vlastně moc pěkná ženská. Nu a třetí do party Langella, ten to měl jako polihajzlík jednoduché, takže není prakticky co vyčíst. I přes tu naivitu na hraně hollywoodského kýče jsem se nechal lapit. Příběhy o dobrých lidech a o tom, že pořád stojí za to bojovat za správnou věc, často končí jako patetické bláboly, ale Raitmanovi se podařilo uplácat pozitivní a pohodový film, u kterého se budete většinou usmívat. Ke konci už ale bylo toho skautíkovství moc, takže 4* jsou tak akorát. (07.08.2020)

Milé, prostě milé. Kombinace politické mystifikace ala Vrtěti psem, ovlivnění US prezidenta obyčejnými lidmi ala Americký prezident šmrnclé tradičními situacemi postavenými na záměně vyšla parádně! Bavil jsem se skvěle a kromě promyšleného scénáře na tom měl podstatný podíl i velice přesvědčivý Kevin Kline. Ben Kingsley se sice objevil jen v poslední třetině, ale i během ní dokázal být vyloženě uhrančivý. Závěr nejprve vypadal, že skončí tradičně americký kýčovitě, kdy Dave před Kongresem vše hrdě přizná, ale finální finta to dostatečně napravila. Pro mě rozhodně jeden z nej dvojnických filmů a zaručený recept na příjemně strávený večer. (10.12.2008)

Rozprávka o ideálnej hlave štátu s výbornou ústrednou dvojicou. Škoda, že sa protivníci za tú chvíľu panovania prezidentovho dvojníka nezmohli na viac. Také oživenie v podobe nejakého toho Lía Harvyho Osvalda by bolo osviežujúce. Nuž, to by ale asi na režisérskej stoličke nesedel Reitman a žáner by nespadal pod romantickú komédiu. 7/10 (02.01.2013)

Politika je hračka v rukou mocných, ale co když se taková hračka dostane do rukou obyčejného dítěte? Tím děckem má být Dave, čiliže Kevin Kline a náhoda tak chtěla, aby se z úředníčka stal prezident Spojených států (přirozeně na oko). Dosti k ději. Ivan Reitman umí točit komedie, takové kde není přespříliš trapného humoru. No a právě Dave je příkladem toho, jak lze bez bláznovinek, konfetek, frkaček a balónků odělat hodně slušnou oslavu. Dialogy o tom co je správné, co by mělo být samozřejmostí, ale místo toho je to jen utopie sou lecky až kýčovité, lecky přeemocionalizované, ovšem co se povedlo tvůrcům tohodle filmu, to stojí za příklad. Neuvádějí jen prázdná slova, ale ukazují jak na to. Člověk jenž používá při myšlení i srdce a není jen loutka v rukou vyšší moci může dokázat velké věci. Zkrátka nenuceně vtipná zábava, skvěle zahraná (teda Frank Langella cupitající skrz bílý dům alias chatrč, to jest slušnej pohled), dobře hudbou doplněná. Na pět hvězdiček to není, na to má děj malý spád a delší nezáživné sekvence, ovšem čtyři zcela po právu. (23.07.2004)