Expres z Norimberka

Špionážní film je k propagandistickým účelům téma vhodné - zlý agent v něm působí věrohodně, kdo jiný by tam měl být. Špionážní film je k propagandistickým účelům téma nevhodné - každý hned vidí, že jde o propagandu. Takových filmů vznikalo, vzniká a bude vznikat na všech možných stranách všech možných barikád mraky. Tento vyniká poměrně pestře sestaveným osazenstvem kupé, jež mezi sebou poměrně dynamicky i sympaticky, byť lehce "figurkářsky" interaguje, žel jen s malým dopadem na špionážní dění. Celkem sympatickou žánrovku s velmi rozumnou délkou navíc hyzdí několik dějových logických děr a "pahýlů", tedy postav a scéneček, jež nijak nepřispívají k zápletce (dobová kritika zmiňuje např. strojvůdce s topičem). ++++++ Ideologicky film tvůrci spíše umravnili - objevují se v něm sice zlí agenti, ale sakra, vždyť žánr prostě s hodnými agenty zahraniční mocnosti nepočítá. Je v něm dehonestující poznámka o tzv. čihošťském zázraku, ale jen se mihne. Hovoří se o socialistických výdobytcích, ale co už.... Veškerá skutečná propaganda se scvrkává na pověst o hodných kontráších a esenbácích, kteří zodpovědně bdí nad naší bezpečností. Dnes je film ideologicky pro diváka, který se nevyhnul povinné školní docházce zcela bezzubý. Možná byl i tenkrát. Silné **. (28.10.2014)

Tehdy bezpochyby nadmíru přitažlivý špionážní film, za nímž stojí obávaný příslušník StB Kamil Pixa a veskrze průměrný režisér Vladimír Čech. Že jde o prvoplánovou propagandistickou zhůvěřilost, je patrné i bez bližšího ohledání a byla-li k tomuto nízkému účelu zneužita jména a tváře oblíbených herců z předúnorového období (Marvan, Baldová, Filipovský, Boháč, Záhorský, Beneš, Homola a další), svědčí to o zoufalé bezradnosti tvůrců uvěřit vlastním lžím. Zjevné narážky na masovou kriminalizaci duchovních v souvislosti s čihošťským případem pátera Toufara. Pokoutní rejdy západních agentů. Temná minulost váhavšího taxikáře. Gangsteři, upomínající na "krvavý" útěk bratří Mašínů za hranice. Černá skvrna v dějinách českého filmu. (16.09.2012)

V galerii schematických výtvorů budovatelské doby jásavých pochodových písní, hromadných justičních zločinů všech dosažitelných a představitelných forem a hluboké systémové devastace národního hospodářství, kultury i češství jako takového vznikala díla, která domněle ukazovala, na čí že straně je vlastně pravda. Tzv. zakladatelská - lze mluvit právem i o zločinných - léta komunistického režimu ještě prohloubila úpadek a ztráty, které za sebou zanechala Druhá republika a protektorát. Ve velkovýrobě tohoto plakátového braku fráze a lži vznikaly alespoň občas koukatelné filmy. Jedním z nich je i tato sága podvodu o rozsáhlých - většinou domnělých - infiltracích západoevropských a amerických zpravodajských služeb. Film byl svérázným dárkem k blízké tzv. měnové reformě, která okradla široké vrstvy obyvatelstva, chudinské i střední vrstvy, bez rozdílu. Také expresně. (15.04.2008)

Tak trošičku nás tady lechtala stará dobrá propagandička, ale já už jsem velkej kluk, takže si řeknu ošklivá propaganda, fuj, lehni a mám klid. Že příběh není moc realný mě příliš nevadí, takových je od všech možných režimů tuny. Daleko více mě mrzelo, že se vyprávění nezaseklo na delší dobu v tom kupé a nepokusilo se tam vyvolat určitou atmosféru podezřívavosti, náznaky tam byly v podobě těch pohledů mladé slečny, ale rychle se to stoplo, škoda. Další kde si příběh mohl nechat víc záležet měla být honička za pachatelem, který utekl z vlaku, nechápu proč se tomu nevěnovala tařka žádná pozornost a trošku přitaženej konec taky nebude patřit mezi delikatesy československýho filmu. Z herců měla největší radost moje bábinka, protože její miláček Pepíče Bek je tady fakt frája až na půdu. Já osobně si nejvíc užíval Jardu Marvana a jeho trable s okýnkem. To známe, to známe, jednou jsem na tom stahovači visel jak opice a okýnko se nehlo ani o píď , pak přišla průvodčí a prej "s dovolením" a jednou rukou ho stáhla. Vedle stály dvě mladý holky a já, ještě vlak ani pořádně nevyjel a už jsem byl ztrapněnej. Jo a za tu narážku na Číhošť hvězda dolů. (27.01.2011)

Našinci ve vlaku. Tahle naspeedovaná agitka, řítící se rychlostí Slánského procesu, divákovi nedá ani na okamžik vydechnout díky své podivuhodně krátké stopáži, sevřenosti prostředí a plejádě pevných soudružských úsměvů tehdejší herecké elity. A když se navíc najde čas i na takové libůstky jako bagatelizaci Číhošťského zázraku a jeho stavění na úroveň varietního kouzelnického čísla, člověk si uvědomí, že i Karel Vaš musel tehdy chrochtat blahem. (05.01.2013)