Kohout plaší smrt

Fuj. To musel mít Mach pěkný škraloup u Strany, když do takové zhůvěřilosti vlezl. Už ten začátek - roztomilé děti vs. neoholení diverzanti, zlý kulak vs. uvědomělá soudružka - to aby bylo jasno, jak černobíle jsou role rozděleny. Samotný příběh skoro neexistuje, protože diverzanti se jen schovávají, žerou, chlastaj, sem tam někoho nesmyslně picnou a vůbec se nediví, že policajti nedělají zátah chalupu po chalupě. Nejlepší je, že celou dobu má jít o to najít skladiště nacistických zbraní, ale nakonec je to jedno. Ten konec je totiž hodně pitomý. Odehraje se v totální tmě, takže prd vidět, kdo koho střelil a jestli vůbec, chybí nějaké doznění, co se s těmi postavami, které jsme 90 minut sledovali, stalo - a místo toho střih: vesnice je zatopena, bude zde skvostná přehrada, budovatelské jeřáby a bagry jedou na plný výkon, a holka, která smrt svého hrdiny vlastně zavinila, na něho chodí k té přehradě při západu Slunce vzpomínat. Mankote, to není jen agitka, ale nelogický kýč jak sviň. Bekovi jsem jeho drsoně (který kromě chlastu a výhrůžek a neoholenosti nic moc nepředvedl - asi se tvůrci báli přitlačit na pilu) nevěřil, a jediný, kdo působí trochu životně, je Höger, který se z toho mála, co má k dispozici, snaží vykřesat, co jde - prostě mazaného hajzlíka, kterému to ale v hlavě docela myslí. Jinak je to celé postavené na několika nelogičnostech a časem mi už fakt bylo jedno, jak to skončí, jen aby to už skončilo. Mimochodem, ten vztah Borka k té malé holce mi přišel spíš pedofilní - jak měl furt potřebu ji objímat a chytat za ramena. (22.01.2021)

Zase jedna taková typicky čechovská, špionážně-diverzantská konina, tentokrát povětšinou zahalená do tmy tmoucí a s názvem, který si bere do huby Františka Halase. Nad vodami oné přehrady, jejíž hladina celý film rámcuje, drží tuto historku herectví Karla Högera, jemuž ten jeho padouch sedí až nečekaně dobře, stejně jako Bekovi primitiv Metud. On ani ten Pántik není špatný a tak tento snímek alespoň typově a herecky trumfl tématicky příbuznou bohapustou stalinskou frašku "Expres z Norimberka", kterou nás Vladimír Čech oblažil o pár let dříve. "Kohoutovi" ovšem schází její chtěný i bezděčný humor a na koukatelnosti mu nepřidala delší stopáž ani kamera ponořená tak často v černočerné temnotě. A náhlý, jakoby uťatý konec to věru nijak nevylepšil... (11.03.2011)

20% — Mně to svým způsobem připomínalo film Cesty mužů. Ten byl však postaven víc „dobrodružně“, tady jsme se po většinu času utápěli ve tmě seníku. Uvědomělý soudruh Pántik nasazený do záškodnické bandy si se všemi nástrahami poradí, zachrání uvědomělou soudružku Petrovickou a ještě bandu zneškodní. Asi při tom sám zahyne, ale to v té tmě nebylo až tak zřejmé. I když je to propagandistická kravina na kvadrát, myslím, že je dobré se na tyto filmy čas od času podívat. Jak soudruzi vykreslovali ty dobré a jak ty zlé, co považovali za kladné vlastnosti a co za ty záporné. Velmi poučné. (12.12.2016)

Na tu dobu typicky film. To ale hodnotit nebudu, protoze minulost se zmenit neda. Samotny film mi prijde strasne nudny, utahany a tmavy. Rozumim, ze v seniku moc svetla asi nebylo, i tak bych ale zvolil jinou formu, hlasy ve tme fakt nic moc... Pochvalil bych snad jen dobrou atmosferu filmu a herecke vykony, tem kraloval Josef Bek. (07.09.2008)

Rád bych se na tento film díval jako na prostou žánrovku, ve které nejde o nic jiného než zabránit blíže nedefinovaným zlým teroristům v získání zbraní. Není to však v mé moci, záludní západní agenti, hrdinní rozorávači mezí, majetničtí kulaci, uvědomělé soudružky a podlí diverzanti mi to nedovolí. Kdysi propaganda nedobře maskovaná jako drama, dnes maximálně svědectví o době vzniku. (27.12.2008)