Rituál

Pocitově až surreální filmový zjev s detektivní zápletkou, muzikálovým koloritem a děsivým vyvrcholením jakoby vypadl chvílemi z nějakého divokého sna, jindy jakoby pocházel z prastarého legendického příběhu, ale svým poselstvím možná ani nestojí zas tolik mimo realitu. Hned jsem si vzpomněl na jeden článek spřed pár lety, kdy muslimové ve jménu uctívání svého Alláha házeli mrtvé ovce do moře (což nakonec nevyústilo v nic jiného, než jen nežádoucí přivolání nebezpečných žraloků). *** Obrácenou až zvrácenou stránku fenoménu náboženství v podobě šílených rituálů, které v doprovodu s bezmezným fanatismem dokážou zajít až za hranici důstojnosti a zdravého rozumu, pan režisér zabalil do kouzelného poetického nádechu anglického ostrova. Dívat se na tenhle RITUÁL jako na umělecký film bylo vskutku přes můj obecný odpor k podobně šíleným sektám a jejich leckdy nesmyslným rituálům fascinující, až jsem se v tom pohlcení úžasnou atmosférou chvílemi málem začal cítit jako jejich součástí. :o) [90%] (21.11.2021)

Barvitý fiktivní folklór, trocha hipísácké poetiky pěstování jablek a nezávazného sexu, trochu mdlé detektivky nakopnuté až závěrečným twistem. Ano, atmosféru tomu nelze upírat, zvučné to umí být jako témbr Christophera Lee - hlavně v epickém závěru. Ale filmařské provedení je opravdu průměrné, plné naivity a v rozšířené verzi i dost rušivých vizuálních nadbytků. Zkrátka a dobře mě ten film ani zdaleka nechytil tak, jak by se u podobně laděných bláznivin, které pokládám za svůj srdcový kapitál, slušelo. Klidně mě upalte, skvělý nápad, lehce nadprůměrný film. (11.02.2011)

Zpracováním žádné velké terno - často laciné střihové postupy a matná inscenace potenciálně působivých scén, které mohly patřit ke klenotům kinematografie. Ale možná právě proto na mě Wicker Man tak zapůsobil. Ten vtíravý pocit, že sleduji něco netradičního, něco originálního a autorského, ve mně celou dobu přetrvával, a v překvapivém závěru kulminoval přesně tím oblíbeným cinefilním způsobem. Scénář je ve finále hodně chytrý a parádně zvládá udržovat v divákovi zvědavost i lehké napětí, herci předvádí přesvědčivé kreace a skotská muzika dotváří pohlcující formální kulisu. Nutí se mi myšlenka, že natočit to takový Kubrick, týden nejdu ze samého vzrušení spát. 75% (03.09.2018)

Černá barevnost. Snad jen na britských ostrovech může vzniknout tak barevný horor plný nádherné radostné hudby, z něhož zároveň mrazí. To, co působí zpočátku jako nepravděpodobná fraška spěje k nečekanému rozuzlení apokalyptických rozměrů. Snímek ve své době jistě šokující, působí dnes v některých svých aspektech možná úsměvněji, než by se slušelo, ale ta neobyčejná černá barvitost zůstává. Bůh všemohoucí není všemocný a spoléhat na něj tváří v tvář zlu bylo a je čiré bláznovství. (20.11.2014)

Toto je jeden z těch filmů, který mě vždy spolehlivě přesvědčí (když jsem na pochybách), že snaha doplňovat si filmové hororové vzdělání není vůbec zbytečná. Snímkem prostupuje neskutečná atmosféra - ale ne atmosféra strašidelná a hororová (The Wicker Man je vlastně hororem jenom značně okrajově), nýbrž navýsost osobitá atmosféra venkova, polí, slunce atd. Muzikální vložky mi absolutně nevadily (i když jinde je moc nemusím), neboť snímku ve všech ohledech pomáhají, hudba je zde zkrátka velice dobrá. Film má také skvělou pointu, která už dnes asi nezapůsobí tak šokantně jako před třiceti lety, ale pořád filmu dodává další plusové body. Pro mě je tento snímek klenot, jenž musí člověka (pokud je tedy v té správné náladě, což já jsem byl) uchvátit, a to ačkoli by se mu dalo i něco vytknout. Novodobý remake s Cagem jsem neviděl a ani ho vidět nechci. Horror movie of the year (26.06.2008)