Revizoři

Šílenej film o ještě šílenějších revizorech, který se celý odehrává v prostorách v Budapešťského metra. Revizoři zmateně pobíhají po nástupišti, chytají černý pasažéry, občas dostanou do držky a mezitim máme možnost slyšet několik rozhovorů, který snad mají obsahovat nějaký poselství. Ale spíš bych řek, že všechny ty rozhovory jsou naprosto o hovně. Když tak koukám na ostatní hodnocení, tak mam pocit, že mi nejspíš něco uniklo. Vzhledem k tomu, že se o tomto filmu mluví dokonce jako o kultovnim, bych řek, že je to akorát další kultovní sračka... (17.11.2006)

Revizoři jsou nářez, a že tohle slovo v komentářích často nepoužívám, tak tady prostě musím. Míchá se v tom pachuť nechutě a legrácky a Maďaři to tak dobře smíchali, že jsem se s těma klukama revizorama prostě musel bavit od začátku do konce. Není to nic příjemného, spíše drsná syrová legrácka, na kterou kdekdo nebude mít žaludek, ale když se přesto přebyje, tak si určitě užije, protože s těma klukama to jinak nejde, než si to všecko pořádně užít a hlavně zapamatovat chvilky, který se v životě jen tak někomu nestanou a na který člověk prostě nedokáže zapomenout. TY soutěže, ty fotbalový fanoušci féréncvárošu budapešť, ta syrovost prostředí (kdo by řek, že se dokáže natočit film odehraný skoro celý v metru) ta absurdita řady scén, to všecko se míchá v tomhle filmu spojené s hodně solidní muzikou a vzniká z toho pecka, které později dám šanci a možná to i změnim, protože tahle parta revizorů se v televizi nevidí každej den. (19.01.2009)

První polovina Revizorů se mi nesmírně líbila; už dlouho jsem se u filmu tak nechlámal. Jeden skvělý vtip za druhým. O to víc jsem byl rozčarován z půle druhé, kde humor vyklízí pole a přenechává ho jakémusi mystičnu a psychičnu. Možná by se mi to tak nepříčilo, kdybych nebyl namlsán z první půle a neočekával koncert humoru i v té druhé. Místo humoru následuje Bulcsu bloumající po tunelech, záběry zachytávající jeho duševní rozpoložení, trocha psychologie s medvídkem a záhadný zabiják... Tomu navzdory jsou Revizoři rozhodně shlédnutíhodný film... 80% (29.11.2009)

Rozpolteny film medzi formou a pribehom, ktory chce zdelit aj hlbsie posolstvo. Zatial co forma je bezchybna, tak usilie metaforizacie a vkladania symbolov do deja pocas filmu je prave zameranim sa iba na formu (v ktorej sa debutujuci reziser miestami az castokrat opaja sam sebou) nefunguje na 100%. Vo vysledku za slusnu zabavu s obcasnymi nudnejsimi pasazami je to u mna sice za 3,5* ale z tazkym povdzychom, kedy sa nieco podobne, tak cisto zanrovo zamerane pre mladych, natoci aj u nas. (04.12.2004)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)