Revizoři

Režisér ve filmu vytvořil zajímavý svět, říše metra. Svět sám pro sebe. Temná kouzlo tohoto světa je navíc dobarveno hypnotickou hudbou. Na druhou stranu je však metro největší devizou i nevýhodou filmu. Přeci jen jsou kulisy betonových tunelů nedostatečné, aby udrželi pozornost 140 minut. Zábavnost filmu časem stagnuje a film se dostáva do rozhraní mezi komedií a dramatem. Na konec jsem se opravdu těšil. Režisér je ale rozhodně talent a jsem zvědavý na jeho další produkci. (20.11.2006)

Maďarskou kinematografii moc neznám a tak mě mile překvapil tento segedínský guláš při kterém se chvíli smějete, pak chvíli nevěřícně kroutíte hlavou, abyste  posléze přemýšleli, kdo je záhadný muž s kapucí, který zabíjí nevinné lidi v metru. Celý film doprovází elektronická hudba, která je blízká mému srdci a kterou k tomuto filmu složila místní elektro kapela Neo. Občas vám to připadá jako byste se ocitli v pražském metru, protože podoba některých stanic je neuvěřitelná. Ale i nátura některých lidí jako by byla vystřižená z naší metropole. No zkrátka, kultura našich dvou národů je dosti podobná a s příběhy některých občanů je snadné se ztotožnit. Až na ten jazyk, to když na vás vyhrnou hned na začátku tu jejich hatmatilku, tak se z vás po zbytek filmu stane pěknej langoš natřenej česnekem a posypanej sýrem. Tento film je taková sonda do života lidí žijících v postkomunistickém Maďarsku, kteří odolávají všem různým nástrahám kapitalistického nového světa a to doslova, jelikož hlavní hrdina je tak trochu bezdomovec, protože přespává v metru a přes den se živí jako revizor, což je asi ta nejlepší práce, kterou si člověk může vybrat, když chce aby se stal psychicky vyrovnaný občan první kategorie. Co si budeme povídat, asi každý z vás někdy zažil, když do dopravního prostředku nastoupil revizor a myslím si, že je to nepříjemný pocit a to ať už máte jízdenku či ne, tak vždy cítíte tu atmosféru nezvladatelného dusna. Samozřejmě zde jsou vykresleny hlavně ty zábavné historky, kterým se musíte smát, ale realita je většinou jiná a i hlavní hrdina nakonec uvidí světlo na konci tunelu, jelikož se zamiluje do dívky v medvědím obleku, která se ho pokusí vyprostit z tohoto marasmu. Do toho tam máme kriminální zápletku s řadou neskutečných minel, které vypadají jako z nějakého nadpřirozeného paralelního světa, které si hlavní hrdina představuje ve svém asi tak trošku narušeném mozku. Za překvapivou zábavu skoro od našich sousedů s vůní a příchutí nefalšovaného maďarského guláše dávám zasloužených 90%. (18.06.2021)

Veľmi milo prekvapený. Samotný snímok má vďaka hudbe či kamere také podivné čaro. Samozrejme, každého zaujme niečo iné, no kto reálne v živote pracuje s ľuďmi, myslím, že ho "Revízori" miestami doslova nadchnú. Dialógy, plus nastolené situácie v podobe konfliktov: celé je to postavené na reálnom základe, kedy ľudí nemožno inak, iba v určitých prípadoch nazvať (podľa monológu jednej z postáv v tomto filme počas návštevy u psychológa) - kokotmi. Postava vraha je bonusom navyše. Nie je na tom položený základ filmu (!), aj keď sa týmto spôsobom snímok ako celok uzavrie. Rozmýšľam nad hodnotením, pričom prepadám celkovému dojmu, že piata hviezda by bola hádam aj na mieste. Výborný film ... (07.09.2016)

Tento film nám poskytuje tragikomický pohľad na večnú tému boja dobra proti zlu, v absurdnom príbehu revízorov budapeštianskeho metra. Úžasné scény, ktoré svojou bizarnosťou pripomínajú boj Dona Quijota s veternými mlynmi by som zaradil k vrcholným pointám na danú tému. Film pôsobí umierneným dojmom, veľmi vyzrelo a pritom tak bláznivo naivne. Škoda záverečného útlmu v tempe a rozpačitého úvodu. 85%. (07.03.2006)

Depresivně laděný underground. Já tady půjdu proti proudu, protože jsem z toho filmu oproti jiným na větvi neseděla. Zaujal mě ale tajemný psychopat a jeho relativně napínavý systém vraždění zákazníků podzemních sítí místního MHD. Hned od počáteční akce mé tělo zareagovalo škubnutím a s nepublikovatelným zaklením jsem se chytla za srdce. Po zjištění, že se opět roztlouklo, jsem plná nadšeného očekávání vyhlížela další dobrodružství. Jenomže dál to byla nuda. Často proložená hádkami s chronickými neplatiči jízdenek a občasnou honičkou buď po nástupišti, nebo v podzemním, vlakovém tunelu. Vidím to tak, že jsem zhlédla jakýsi psycho dokument o práci zaměstnanců budapešťského metra, kterým stereotyp jejich práce občas zpestří nějaký debil v kapuci. Našla jsem si tam ale i jednu sympatickou osobu, a to postavu revizora, který mě bavil svým zvráceným smyslem pro humor. Kliďas, ale co slovo, to perla plná ironie i v situaci, kdy sledovali záchranáře, jak sbírají z kolejiště mozek skokana. Prostředí nevlídné, špinavé a chladné, jako to torzo těla pod vlakem. (Challenge tour 2015) (25.04.2015)