Vlkodlak

Som obdivovateľom filmovej horrorovej tvorby. Mám rád všetky jej subžánre. No a ku mojim najobľúbenejším patrí werewolf horror. Fascinujú ma príbehy o vlkolakoch. Preto som si s veľkým nadšením a nemalým očakávaním pozrel čienobiely americký snímok "The Wolf Man" z roku 1941. Je to albsolútna werewolf horrorová klasika. "I člověk srdce čistého, jenž k modlitbě se večer sklání, múže se vlkem stát. Když kvete vlčí mor a podzimní luna ho svým jasem mámi.". **** (21.11.2018)

Hoci som fanúšikom obdobia i žánru, nemôžem ísť nad 3*. Vlkodlak Georga Waggnera sa lenivo pohybuje v bezpečných klišé, je predvídateľný, nemá čím prekvapiť, rómska predstaviteľka nevie hrať a zamhlené kulisy lesa o rozlohe 20 metrov štvorcových filmu na kúzle nepridajú. Navyše, ani dráma otec/syn snímke nedodáva hlbší rozmer. Klasikou robí tento film snád iba výkon Lona Chaneyho. Keď už nič iné, tak aspoň s väčšou fantáziou napísaný scenár ponúka konkurenčný, o 6 rokov skôr nakrútený Werewolf of London. (18.02.2007)

Tak trochu odvar z Frankensteina, Neviditelného muže a dalších klasik žánru z dílny Universalu. V titulní roli se objevil zajímavý Lon Chaney Jr., a já se často přesvědčoval, že mě "lidské" pasáže baví mnohem víc než ty s maskou vlkodlaka. Pasáže s monstrem tu moc nefungují - nejde z nich skutečně strach ani nedojímá (jako se to dařilo Karloffovy). Na druhou stranu psychická přeměna Chaneyho Larryho Talbota je sehrána moc pěkně a jistě by dala skvělý základ čistě psychologickému filmu, v němž by hrdina byl přesvědčen o svém vlkodlačím prokletí, zatímco by vraždil v normální lidské podobě. (07.02.2010)

Jedna z klasík svojho žánru, ktorej až roky dopriali aby sa stala legendou. Pravdou však je aj to, že napriek rokom je z tohoto filmu stále cítiť určitá béčkovosť a tiež aj lacnosť. Najviac je to vlastne vidieť na pomerne slabo odvedenej réžii a mnohých hereckých výkonoch (vlastne jediný kto ma zaujal bol Béla Lugosi). A ako už bolo povedané to čo malo na filme najviac vyvolávať strach, čiže Vlkolak, je chabo spracovaní a nepôsobí ani trocha prirodzene. Navyše čo trocha zamrzí alebo žeby chvalabohu?) je fakt, že hlavný aktér sa na plátne prvý krát objaví po takmer trištvrte hodine čo je u filmu, ktorého stopáž len slabo presahuje hodinu dosť naškodu, navyše nikdy sa v zábere dlho nezdrží. Aj napriek týmto výhradám pôsobiacim veľmi zásadne má ale Vlkolak veľmi dobre navodenú atmosféru, ktorá je najväčšou devízou tíchto filmov a tak dať menej ako 4* by mi prišlo nespravodlivé (netreba tiež zabúdať, že už je to pekná kôpka rokov kedy tento film zazrel spln mesiaca) . Zašlú slávu môže tento film znova zažiť keď onedlho príde do kín pripravovaní remake. (23.10.2008)

Klasický vlkodlačí film, kterému hodně ubírá na atmosféře příliš tradiční pojetí. Ač se děj odehrává v "moderní" době, snažili se autoři prostřednictvím prostředí (staré šlechtické sídlo, mlhou pokrytá blata, cikánské povozy tažené koňmi) posunout děj někam blíže k době strašidelných romantiků, což o nějakém novém přístupu rovněž nesvědčí. Takže vrcholem asi zůstane na svou dobu průkopnická maska monstra. Pro mě osobně se klasikou žánru stal mnohem modernější, o šest let starší Werewolf of London. (11.12.2006)