Zamilovaní andělé

Trosku samoliba a za vlasy pritazena uchylarna. Neco to postrada, aby tomu clovek mohl uverit a kdo mi tam nesedi vubec je Jeroen Krabbe, ktery vypada spis jako fasista nez jako Gabriel. Taky musim rict, ze preklad Zamilovani andele je uplne mimo misu a kdo to takhle prelozil si to mel zkusit mozna nejdriv pustit. Myslim, ze ten nazev spoustu lidi odradi (me by byval odradil taky, kdybych se s tim filmem nesetkal pod originalnim nazvem). (06.03.2011)

Začalo to impozantně, od prvních slov z rozmluvy andělů. A dále byla představena pozoruhodná myšlenka, představa, že Bůh, zklamán počínáním lidí, žádá zpět kamenné desky s deseti přikázáními a vysílá na Zem anděly, aby jeho vůli vykonali. Pak se před námi rozehrál ve skrze lidský, zdánlivě s myšlenkou filmu nesouvisející, zprvu nezajímavý příběh. Po krátké chvíli mne velmi zaujal, chválím herecké výkony představitelů Maxe a Onna, i zvláštním způsobem okouzlující Ady. Začátek začátku a konec začátku, tedy první polovina filmu, se mi líbila moc. Krásně natočené, výborné dialogy a herecké výkony, které se mi zprvu zdály tak nepřesvědčivé, se mi zalíbily také. Bylo tam mnoho světlých míst, zvlášť pak scéna Quintenova početí na Kubě, kde se Ada miluje s oběma muži na dvěma různých místech ve stejném čase. Poté však přišla druhá polovina, tedy začátek konce a konec konce, která byla zcela nesrovnatelně horší, nesrozumitelná, nesmyslná, takřka brak. Film je tak zcela nevyvážený a to kazí dojmy ze všeho ostatního, co se na něm vůbec podařilo. Ve svém hodnocení tedy raději zapomenu, že jsem druhou polovinu filmu vůbec viděl. /// ps. jediným důvodem pro, přiznávám, výrazně přemrštěné hodnocení, je silný pocit nostalgie, který ovšem bez nejmenších pochyb vezme za své v den, kdy se na Objevení nebes podívám po mnoha letech potřetí. stále více na mě doléhá přesvědčení, že i přes intenzívní zážitek jsem tehdy nebyl schopen film patřičně docenit. možné jsem své divácké selhání hanebně svedl na smyšlené nedostatky ve filmu samotném a spokojil se s vlastní hloupostí. je třeba to napravit... (07.10.2005)

Môj prvý holandský hraný film. Nedopadol síce zle, ale určite to nie je niečo, čo by som odporúčal ostatným. Bizardný mierne komedionálny no zato viac odľahčený príbeh so zápletkou ala 'hľadači pokladov'. Mierne sklamali ani nie herci, ale skôr filmové postavy a celé to pôsobí viackrát rozhárane. Dejová línia ako keby ani nepasovala ku postavám a viackrát musíte hladať spojitosť aj tam, kde bohužiaľ žiadna neexistuje. Hodnotenie: 50% (29.03.2014)

Jeroen Krabbé ukázal už filmem Left Luggage, že je i zajímavým režisérem. Tenhle film je ovšem silnější ve své první polovině, dokud v příběhu figuruje zvláštní trojúhelník v přesvědčivém podání Stephena Frye, Grega Wiseho a Flory Montgomery. Druhá půlka, ve které se hlavním aktérem stává jejich (ano, všech tří!) syn, už je trochu slabší. První půlka 80%, druhá 60%, mé hodnocení se přiklonilo výše, protože mě film celkem zaujal. (07.10.2005)

Tak tenhle nizozemský filmeček se mi moc líbil. Už na začátku mě do děje vtáhl rozhovor andělů, pojatých víceméně dost netradičně jako značně cynické bytosti oděné v černé. První polovina je, jak tu zmiňuje mnoho dalších CSFDáků, sice lepší než ta druhá, ale jakkoli je milostný trojúhelník filmařsky vděčné téma, nelze neuznat, že i náboženské artefakty mají svou přitažlivost (potvrdil to už "kdysi dávno" Indy či Monty Pythoni). Navíc tady je snaha i o nějakou hlubší myšlenku, byť mnohdy jde spíš o pseudoumění, ale... neumím přesně popsat proč, prostě mě to fakt nadchlo. (12.10.2005)