Tak mě někdy napadá

Herectví Henryho Fondy a režie a herectví Paula Newmana bylo pro mě potěšením. Příběhy drsných můžů Stamperových a jejich odevzdaných a smutných žen byly zajímavé, ale nebylo jim co závidět. Snad jen tu pevnou vůli, odhodlání a hrdost, které jsou dnes tak vzácné. Moc se mi líbila i Lee Remick, která, stejně jako já, milovala vážnou hudbu. Film určitě stojí za shlédnutí. (08.04.2017)

Když se Joby pod vodou uchechtával, mně nebylo do smíchu ani trochu. Newmanovi se rozhodně zadařilo vtisknout filmu hodně důležitých atributů Keseyho nádherný knížky, byť kvůli tomu musel nutně odetnout hodně velký kus jejího základu, což jsem zpočátku nenesl dobře, klasickou čtenářskou zaujatost vůči filmu jsem ale nakonec zahodil a plně docenil, že Tak mě někdy napadá je na plátně funkčním celkem, který odráží velkou část podstaty předlohy. Klidně by ten film mohl vypadat úplně jinak, inspiraci čerpat z jiných rovin děje - Newman se vydal cestou autenticity, jiný by zas klidně mohl portrétovat spíš romantické pasáže a stvořit studii mladého rozervance, což bych osobně asi ocenil víc, přesto adresuju Newmanovi jeden velkej smekanec za to, že film podle knihy natočil chyře a s úctou a vyšlo mu to. "Sometimes I have a great notion..." (25.03.2014)

Ohromující. Takový jsem měl pocit po skončení i z více scén, jejichž svědkem jsem tu byl. Filmy z pracovního prostředí se u mě celkem těší oblibě již déle a byť asi nejsem sám, komu u pár scén i bylo trochu líto nad tou hromadou pokácených stromů, beru tento snímek především jako velmi důstojnou poctu drvoštěpům a jejich fyzicky náročné práci, vyžadující enormní úsilí a nasazení, jaké zde sálá i z celé závěrečné sekvence. Dlouhé scény s autenticky ztvárněnou prací v lese či u vody braly dech, mohou se těšit velmi poutavému nasnímaní a nejsou to zdaleka jediné pasáže, díky nimž za to stojí tento film nabízející zároveň i velmi zdařilé drama několika lidí napříč generacemi, jež pojí tato práce či rodinné vztahy. Nesmírně mě překvapilo, jak zřejmě nejvypjatější a nejtragičtější příhoda z celého příběhu může zároveň přinést ty nejvtipnější momenty filmu, plné odzbrojujících dialogů a humoru uprostřed hraniční situace na pokraji smrti. Paul Newman je nejen úžasný v hlavní roli, v níž obstál po fyzické stránce výkonu stejně jako třeba v dokonalém ztvárnění pohnutých emocí v momentech dlouhodobého osamocení, ale současně se mu zadařilo celý film odtáhnout i režisérsky, aniž by mě v některé ze scén zanudil. Koho oslovili Velcí mluvkové Roberta Enrica, může z filmů ze stejného prostředí vyzkoušet i Tak mě někdy napadá (anebo obráceně :)). [90%] (31.01.2023)

"Pracujeme, jíme a souložíme - A to je všechno? - Jo, co by mělo bejt víc?" Osobně si nemyslím, že Newman chlapácký zásady, ideály a jakýsi smysl pro čest a povinnost výrazně glorifikuje, on je prostě představuje.  Jediný, co si tu úctu tady bez pochyb vysloužilo,  je "tvrdej chleba" amerických dřevařů, to je zjevné. Tak to je a ber nebo nech být.  Finální  "vítězství", ovšem spojené s destrukcí vlastně naprosto všeho je právě tou svou citovou protichůdností nefalšovanou  mrazivou filmovou zkušeností a nutno říct, že i velmi originální.  Vztyčený prostředníček Henryho Fondy a spokojenost Paula Newmana v de facto posledním záběru si budu opravdu dlouho pamatovat.   Hodně tvrdý film,  který pak rozhodně nelze doporučit zeleným aktivistům.  Ale tak to bylo, čili jak jsem už jednou řekl, ber nebo nech být. Čtyři hodně silný  kmeny... (29.01.2024)

Dvaja hereckí velikáni to roztočili v tejto rodinno-drevárskej dráme vo veľkom štýle. Na jednej strane odbory, ktoré vstúpili do štrajku a na strane druhej jedna rodina, ktorá nechce nič iné len pracovať a dodržať všetky svoje pracovné záväzky. Otázky morálky a etickej dilemy sú tu diskutované rozhodne do väčšej hĺbky akoby sa možno mohlo na prvý pohľad zdať, preto tu na pochopenie hlavnej pointy treba čítať aj medzi riadkami. Navyše k ústredným postavám som vďaka ich výnimočným predstaviteľom okamžite zaujal svoj postoj, ktorý sa počas celého filmu pekne vyvíjal a po emotívnej stránke naberal na intenzite. Záver bola už hotová balada, atmosferická emotívna lahôdka, ktorá z mysle len tak nezíde. Veľká spokojnosť. 80/100 (18.03.2016)