Dědictví aneb Kurvahošigutntág

Filmy Věry CHYTILOVÉ mne nikdy neCHYTILY. Film o Bohúšovi, který se stal milionářem je vlastně podobným kýčem, ale přitom se stal kultem. Některé hlášky se natrvalo dostaly nejen do mé každodenní řeči. I když v polovině film trochu ztrácí, nakonec přece jen ještě zabere a proto patřím mezi lidi, kteří tento film mohou vidět desetkrát ročně. I když chápu, že z uměleckého hlediska je na hranici braku, jasných 5*. (08.05.2009)

„Želvy nežeru.“ V roku 1993 som mal 12 a keď som tento film videl prvý raz (a potom som si dal sto repríz), smial som sa tak, až ma brucho bolelo. Pamätám si, ako sme si to s mamou nikdy nenechali ujsť a od rehotu sme skoro padali z gauča. S odstupom rokov však bláznivú komédiu o Bohušovi Stejskalovi vnímam nie ani tak ako bláznivú komédiu, ale skôr ako mrazivé (!) obzretie sa za temnými 90. rokmi. Boli plné podnikateľov v teplákoch, do očí vrážali socialistické budovy s do noci vysvietenými erotickými podnikmi atď. Ten mix čohosi starého a zároveň moderného bol príšerný, gýčový a neviem aký ešte, ale určite nie fajn. Režisérka vynikajúco zvláda prácu i s najnepodstatnejšími postavičkami a to dokonca do takej miery, až máme v mnohých scénach (Karel Gott, scéna z reštaurácie na tému "Nová doba") pocit, že sú to reálni ľudia nakrútení skrytou kamerou. Obzvlášť Bohušova parta hic je skutočne neskutočnou zbierkou sociek, skrachovancov, stroskotancov, nímandov, exotov, týpkov a hňupov (a Jozef Kroner vo mne vždy vyvoláva smútok, v tomto filme nemal nikdy hrať podľa mňa). A keby som hodnotil kultovosť hlášok ("Jak na dno? Do dna!"; "To je moc!"; "Rozhodím ti sandál."; "Hovno z nutrie."; Je tady ten pan Stejskal.") a dialógov (Tak kde jsem to skončil?" - "Na ministerstvu."), musím dať 5*. Lenže o satiru sa snažiaci scenár často stráca tempo, mnohé scény sú zbytočné („Čepičku nechci!“) a technická stránka (strih, zvuk... a to sa v týchto veciach vôbec nevyznám) nepatrí práve k najkvalitnejším. Takže "len" 4*. (29.12.2004)

Věra Chytilová navzdory nechápavým soudobým kritikám nevytvořila žádnou troškovskou řachandu. Stejně tak nepřišla o soudnost ani se nezaprodala komerci. Jen dobové a bohužel i nadcházející diváctvo neumělo poznat satiru od komunální komedie. Chytilová tehdy jako jediná nešla po povrchu a prvoplánovosti, nýbrž vytvořila nestárnoucí a nelichotivé, i čím dál mrazivější panoptikum, kde českou společnost ovíněnou horečnatou vidinou mamonu, svobody a moci vyobrazila v celé její nahotě. Je bohužel inherentním úskalím každé satiry, že někteří lidé ji vnímají jako potvrzení vlastních hodnot a v nastaveném zrcadle se nakrucují místo, aby byli zděšení. A konkrétně obraz vrhaný "Dědictvím" je vyloženě děsivě obludný, ale současně výmluvný nejen vůči své době a její hodnotové devalvaci. (22.11.2023)

Paní Chytilová stvořila kultovní film. Ukazuje kromě nádherně vykreslených charakterů taky směšnost celého našeho porevolučního snažení, alespoň nezapomeneme na slavnou éru fialových obleků a bílých ponožek:). Uvidíte možná životní výkon Bolka Polívky (pomineme-li Zapomenuté Světlo), skvělého Miroslava Donutila, nezapomenutelnou Ivanu Chýlkovou (paní doktorku:)), uslyšíte hafo kultovních hlášek (které film proslavily) a uvidíte i paní exprezidentovou:) (28.03.2003)

Najkultovejšia česká komédia , ktorá vznikla po 89 roku. Nech si myslí kto chce čo chce, ako o filme , tak o mojom najvyššom hodnotení, ale tento film obsahuje toľko hlášok a vtipov, ktoré doslova zľudoveli, že to nemá šancu nikto prekonať aj keby sa akokoľvek snažil. Bolek bol a je úžasný a možno poniektorí zabudli aj na jeho pravé meno. Jeho životná úloha a pre mnohých ostane Bohumil Stejskal...Táta mi říkal Bohumile...Bohumile ja ti dám takovou po čuni...on mě měl rád...Nechtěl by někdo králika? Mě se to po dvorě tak rozmnožilo, že to nestačím zabíjet...Poznám to už naspamäť, napriek tomu to môžem kedykoľvek znova. Že nie? Proč? Já sa ptám proč...100% (16.06.2009)