Kopytem sem, kopytem tam

Tvůrčí a režijní přístup první dámy českého filmu a věčné rebelky Věry Chytilové se prolnul s poetikou divadla Sklep a vznikl osobitý a výjimečný film, který už není postaven jen na recesi a dadaistickém přístupu sklepáků, ale slouží v subjektivním rastru paní režisérky vyšším cílům... téměř sociologická sonda o odcizení člověka. Lakmusový papírek nese jméno AIDS... Ve své době to byl velmi kultovní film, stejně jako prakticky všechno, na co sklepáci sáhli...respektive k čemu je normalizační schvalovací komise pustily... (19.11.2006)

Trýznivá lehkost bytí normalizační bohémy. Nejhorší na tom je, že existenciální vibrace toho filmu vůbec neztratila na naléhavosti. Výtečné ironické pásmo prázdnoty oficiální kultury a nonkonformního boření se v blátě nudy. K tomu Chytilčino ústřední téma vztahu mužů a žen zpracované v tradičně sžíravém a bizarně obnaženém živočichopisu, který mocně podporuje fraškovitá a deklamativní poetika divadla Sklep. Symbolický konec jedné éry. (04.09.2012)

Zajímavá studie lidských povah. Je vidět, že existuje spousta lidí, kteří si potenciální problém uvědomí teprve tehdy, když nastane. Ale pak už bývá většinou pozdě. Herci z divadla Sklep předvádějí právě takový problém v tomto filmu, a jde jim to velmi dobře. Příběh je sice místy úsměvný, nebo dokonce legrační, když se ale vezme celkový dopad filmu, tak ten úsměv na divákových rtech asi zamrzne, pokud zcela nezmizí. (30.08.2002)

Rozumím nadšení pamětníků, kteří se v paměti vrací ke sklonku 80. let, kdy eskapády trojice bohémů v podání Hanáka, Šteindlera a Vávry znamenaly rozčísnutí stojatých vod českého filmu. Odvaha Chytilové nikdy nechyběla, a tak si dovolila jít zase o pár kroků dál než ostatní. Tam, kde jiní naznačovali, ona pojmenovávala věci pravým jménem. Jinak je ale tahle dadaistická moralitka pro mě potvrzením skutečnosti, že se s jejím uměleckým viděním až na drobné výjimky míjím. Přijde mi to vyčpělé, pozérské a mělké. Celkový dojem: 45 %. (03.06.2018)

Krásná demonstrace toho, že atmosféra devadesátých let nepřišla jentak ze dne na den, ale spíš vyplynula ze situace a zárodky bychom nejspíš objevili už za končící normalizace. Jak dokázal Forman zachytit trapné Čecháčkovství šedesátých let, udělala to Chytilová u let osmdesátých a devadesátých. Stále nevím, nakolik proto, že se v té době sama utopila a nakolik ze záměru. A bohužel se mi výsledek spíš z principu, než že by mě bavilo ho sledovat. (13.03.2014)