Horem pádem

"Víš, co mě napadlo? Že člověk takhle riskuje jenom proto, aby odjel v létě do Thajska a tam sežral pečenýho netopýra." Trochu mě děsí představa, že jsem po promítání svému společníkovi zapáleně vyprávěla, že mě nebaví typ filmů tady s těmi povšechnými slepenci lidských příběhů napříč společenskými vrstvami a délkami vlasů, které se v jistých momentech fatálně, ač třeba nepatrně, dotknou. A potom jsem si vzpomněla, jak někomu jinému neméně zapáleně vyprávím o svém vlastním projektu, který obsahuje osudovou lovestory, zombíky, dvojitou vzájemně nesouvisející sebevraždu, metalistu prosťáčka božího, dítě jménem Misery a post-kapitalistický život v industrializované poušti - no, alespoň vím, že se mám vyhnout kombinaci sociálně kritického a komediálního pohledu, protože to trochu působí jako facka na obě strany. (25.11.2013)

Ten film je skutečně hodně hořký a smutný - to se musí Hřebejkovi nechat, že se odvážil opustit svou pevnost nostalgie, kde byl pevný v kramflecích a pokusil se nám sdělit co ho u nás (na světě vůbec, v naší malé zemi zejména) trápí. Lidi jsou zahořklí, zklamaní a otupělí, bezohlední, sobečtí, zrádní, násilničtí, sprostí, víceméně bez výjimky rasisti (v různé míře samozřejmě) a nikdo s tím jak to tak vypadá nic nedělá (a ani nechce - viz scéna na policejní záchytce, aneb "pánové si přáli ještě med")... Osobně tedy nemám problém s tím, o čem film vypráví, ale spíš v tom jak to dělá. Paralelní, prolínající se příběhy několika lidí se společnou pointou, to je v současné době poměrně moderní a osvědčený model vyprávění (Podfuck, Magnolie, Amores perros, 21 gramů, ...), ovšem Hřebejk jakoby ho využíval jen a pouze proto. Všechny postavy kromě policisty Františka a Martina a jeho matky Věry jsou prakticky ploché a z charakterového hlediska hodně nevýrazné (i když třeba svým způsobem zábavné - duo Liška, Daniel). A hlavně - i když celé poselství filmu je samo o sobě poměrně silné a nosné, celý film postrádá... jak to říct? Šmrnc, něco co by z něj dělalo ucelené dílo. V rámci naší kinematografie se přesto stále jedná o silný nadprůměr. 70% (02.01.2007)

Nekompaktní slepenec útržků, črty mezilidských vztahů, které ale postrádají cokoli, co by diváka chytlo nebo mírně zaujalo. Skoro zbytečný film, na který se podívám a už nikdy si na něj nevzpomenu (krom komentáře na csfd:-). Nic co dojme, nic co urazí, plochý, tupý film. A zasmát se tomu taky nedá, pokud se někdo zasměje u sprostých slov pronášených Liškou, budiž. Já ne. A role J. Macháčka byla trapná a její rádoby tragické vyznění jakbysmet. Tak trochu se nabízí slovo samoúčelnost. Tento film jen jen dokazuje, jak moc si Hřebejka nevážím a jak moc ho neuznávám, protože ani JEDEN jeho film mě nic nedal. Škoda. (09.06.2006)

Od dalšího Hřebejkova filmu jsem nečekal absolutně nic. Pupendo mě zklamalo a upoutávka na Horem pádem nevypadala zrovna dobře. Ale dočkal jsem se velkého překvapení. Hřebejk se skvěle vyrovnal se současností (možná až přepečlivě zaškatulkovanou díky KFC a Václavu Havlovi). Scénář je fantastický, stejně jako kamera a většina herců. Velice se mi líbil mix vážných a komických momentů. Někdy byl humor opravdu dost černý. Problém jsem měl trochu s Macháčkem. Sice byl vtipný i dojemný, ale jeho šišlání bylo trochu přehnané, až rušivé. Viděl bych to spíš na 4 a půl a celkově na můj druhý nejoblíbenější Hřebejkův film (po Pelíšcích). PS: Mě se filtry líbily. Film tím dostal mimočeský rozměr. (24.10.2004)

Jan Hřebejk poprvé na plátně v současnosti, na aktuální téma - nebo lépe řečeno na kratší seriál aktuálních témat - "bez příkras", se zajímavými (dobře zahranými) protagonisty a propletenými osudy jedné rodiny, jedné skororodiny a jedné "rodiny". Možná je toho na jeden film až příliš, ale je to vcelku chytře vymyšlené a fungující (finální scéna je luxusní), a k vyloženému litování je tu snad jenom poněkud malý prostor pro Jana Třísku. Pro mě osobně má Horem Pádem ještě jednu přidanou hodnotu, a sice postavy Pavla Lišky a Marka Daniela. Jejich sprostí vychcánci a rádobydrsní zlodějíčci dokonale vystihují naši dobu, pokud jde o postoj spousty lidí k vymoženostem této někdy až ostudně humánní společnosti - společnosti, která naprosto kontraproduktivně chrání ty, kdo "znaj svoje zpíčený práva", ale nikdy je nenapadlo, že by mohli mít taky nějaké povinnosti. 80% (15.03.2011)