Jak básníci neztrácejí naději

70% je mi jasný, že ženám se tenhle film asi moc líbit nebude, ale i když já mám do středního věku ještě hodně daleko, přesto poznávám, že tenhle film je až zoufale pravdivý. Obzvlášť scénky spojené s ředitelováním nemocnice jsou jako vystřižiné z české politické reality: "levně nakoupit, draze prodat a otálet s placením." (27.12.2005)

Vzhledem k tomu, že se Básníci odehrávají na maloměstě, přichází restituční prohlédnutí až po roce 2000 a to mnohým není po chuti. Leč za klíčový problém pátého dílu bych považovala neschopnost opustit koncept "do každého dílu Štěpánkovi novou dívku," protože přechozený vztah s Popelkou není ničím, co by bylo radost sledovat. Rozvedený Kendy taky není žádný ideál, ale ten alespoň neztratil svůj ostrovtip. Zrzečka v podání Badinkové je naprosto plochá a nezajímavá postava, ale naštěstí porodem ve výtahu ještě nic neskončilo. (10.04.2014)

Člověk by řekl, že horší než Konec Básníků V Čechách to nebude. Ono to totiž není moc možné, vzhledem ke "kvalitám" onoho "posledního" dílu. Pravda je bohužel taková, že onu nízko nastavenou laťku naděje plný Pavel Kříž překonal jen tak tak, a to ještě jen proto, že na jméno Michaela Badinková slyším a mám na něj velmi pozitivní reakce:) A taky díky tomu, že vztah se Superpopelkou dopadl tak jak to vypadalo hned zkraje, takže aspoň to zrnko reality se do scénáře podařilo dostat. Vlastně dvě zrnka, to druhé je naprosto geniální hláška "Nechci vám radit, ale čím víc se budete hádat, tím to budete mít dražší," z úst koho jiného než právníka:) Když se nad tím zamyslím, obchodní praktiky a "výběrová řízení" paní náměstkyně Vendulky Utěšitelky by mohly být tím třetím zrnkem. Ale při dosažení tohoto bájeslovného počtu sudičky přehodnotily svou obchodní politku a byl konec jejich rozdávačnosti. Zbytek filmu působí hloupě až nevkusně, například viz rádobykomická figurka vietnamského obchodníka a role Jitky Kocurové a Adriany Sklenaříkové. Celkové vyznění filmu je podle mě optimističtější než u Konce Básníků, ale upřímně doufám, že je to opravdu poslední díl série. Velmi těsných 60% (12.02.2007)

Po zjištění, že ředitel nemocnice není všemocným pánem, nýbrž slouhou v rukou prodejných politiků, se zkušený lékař Štěpán Šafránek vydává tam, kde ho lidé potřebují - na záchranku. Milostné vzplanutí zde opět nechybí, problémy středního věku jsou naopak žhavou novinkou a přestože tento díl považuji v podstatě za zbytečný, tak ho nemohu považovat za vyloženě nudný. (18.12.2008)

„Cudzím nedávajú informácie.“ – „Ale ja nie som cudzí.“ Mám rád štvordielnu „básnickú“ sériu (1982 - 1993). Niektoré časti sa nevydarili tak, ako ďalšie, ale spoločnými silami to niekedy viac a niekedy menej dokopali do príjemnej, poetickej a hravej atmosféry, ktorá akoby mimochodom hovorila o dosť dôležitejších veciach. Najmä o dospievaní, medziľudských vzťahoch a o tom, ako starnúci človek vníma svet okolo seba. V roku 2004 sa básnici Štěpán (Pavel Kríž) a Kendy (David Matásek) vrátili. Zasa starší a ešte o čosi viac ubitejší životom a žitím. Ale stále nachádzajúci poéziu v každodennom priemernom živote. Zas a znova sa to okolo nich len tak hemží ženami všetkých vekových a farebných kategórií, nechýba ľahká erotika. Bohužiaľ, AKO BÁSNICI NESTRÁCAJÚ NÁDEJ sa nesie v pochybnom duchu fádneho scenára, slabších dialógov, trápne zbytočných figúrok (Mareš, Sklenaříková) a hercov, ktorí nemajú čo hrať (Zedníček, Somr). V takejto konkurencii sa ustavičná prítomnosť reklamy (pivovarnícky priemysel, farmaceutika) zrazu javí byť ešte tým najmenším problémom. Napriek tomu pokladám za dôležitejšie, že tvorcovia vôbec do päťky išli a že neskackajú na mieste: hrdinovia, ktorých dôverne poznáme a máme radi, zostarli a my s nimi, zmenili sa nielen ich názory a pohľady na svet, ale aj tie naše – v takejto spoločnosti sa vždy cítim dobre (viď. o tri roky mladší ROCKY BALBOA). Naprieč snímkou sa napriek množstvu záporov nesie akási „smutná dospelosť“ – a ja ju pod 60% spadnúť nenechám s tým, že dovidenia (dúfajme) o ďalších dvadsať rokov. (02.02.2008)