Hříšné noci

Režijně strhující náhled do společnosti alternativních hipíků, kteří prožívají jen na oko uvolněné a bezstarostné životy. Anderson exceluje v dlouhých záběrech s precizně inscenovaným pohybem po mizanscéně a v závěru také simultánním spojením pocitově se překrývajících linií. Všechny postavy jsou v podstatě jistou karikaturou a příběh nejlépe funguje v jejich přirozeném prostředí, když si režisér utahuje z nich i z jejich "umění". V prostřední části jsem měl problémy držet plnou pozornost a s postavami souznět, což vyrovnal až závěr a bizarně napínavá scéna u maniakálního Alfreda Moliny. Hříšné noci na mě působí spíše jako kreativní černohumorná satira, která by ale chtěla být něčím víc... A během těch 150 minut se jí to ne vždy daří. 80% (17.10.2019)

Paul Thomas Anderson točí filmy, které jsou jeden jak druhý stylisticky vybroušené, technicky brilantně natočené, scénáristicky tak košaté a mnohavrstevné, složité a sarkasticky sebereflexní a přesto neustále inteligentní a do nejmenšího detailu promyšlené. Proto je to jeden z nejlepších režisérů nového milénia, a také proto považuju Hříšné Noci za jeden z nejlepších filmů. I proto, že se na první pohled zdá, že se toho tolik ani říct nesnaží... (27.04.2008)

Boogie Nights je až neuvěřitelně dobře řemselně natočený film, na který je prostě v každém okamžiku zábava koukat. Prací s kamerou a střihem záběrů evokuje ty nejsilnější kusy Martina Scorseseho a už tenkrát muselo být všem jasné, že Paul Thomas Andreson mezi režisérskou šeď nezapadne. Z filmu číší radost z práce a láska k filmovému řemeslu. Znamenitý byl i casting, životní roli odehrál navzdory limitům svého umu, nebo spíš díky umnéhu využití těchto limitů Mark Wahlberg. Jeho toporné herectví dodalo postavě umělce Dirka Digglera, možná nezamýšleně, autentické obrysy. Ale Boogie Nights musel být celkově pro hereckým splněným snem. Co role, to (naplněná) herecká příležitost a to i včetně vedlejšáků (Molina, Hoffman atp.) Celkově film asi dobře vystihuje atmosféru průmyslu pro dospělé na přelomu 70. a 80. let a má silné humorné a i dramatické momenty. Jen bych po té disco jízdě čekal nějaký výraznější, dramatičtější závěr. I když poslední Dirkův záběr vtipně vrhá na okolnosti a události kolem něj nové světlo (mateřský cit ze strany Amber, tolikrát opěvovaný talent) a je říznou tečkou za povedeným filmem. (08.02.2013)

Dlho som premýšľal čo k filmu napísať, aby som neskĺzol do trápne oslavného tónu, dojmológie a vynášaniu P.T. Andersona do nebies. Riešenie som mal pritom celý čas pod nosom: Boogiee Nights je jedným z najúprimnejších vyjadrení lásky k filmu a radosti z natáčania. Andersonov prvý veľký film (stopážou, obsadením i mapovaným časovým úsekom) sa vkráda do zákulisia tej časti odvetvia, kde je rozpor medzi úprimným a hraným neustále predmetom debaty, a kde si (to) všetci najviac užívajú. Štylizácia do 70. rokov. kamerové finesy odpozorované z filmov kolegu z nového Hollywoodu Martyho, skvelé audio, fenomenálny casting a réžia, ktorá by si svojou inovatívnosťou zaslúžila špeciálnu kategóriu na Oscaroch za umelecký prínos. Ak by som niekedy natrafil na človeka, ktorý by chcel byť filmárom ale nedokáže sa rozhodnúť, pustím mu toto a Truffautovu La Nuit américaine. 100% (27.08.2015)

Vynikající mozaika, která více než ucelený příběh s jasnou pointou přináší atmosféru pornoprůmyslu na přelomu 70. a 80. let. Je to zábavné, svěží a vtipné, speciálně pak scéna s petardami je geniální. S trochou nadsázky lze říct, že to, co pro mafii udělali Goodfellas, dělá pro porno Boogie Nights. Zajímavé je, že žádná postava zde není zbytečná, všechny dýchají vlastním životem a všechny mají své dějové linky, které spolu souvisí a vykreslují jeden obraz porna, drog, flámu, ale i zoufalství. 8/10 (19.08.2009)