Hříšné noci

Zatímco režijní debut Paula Thomase Andersona Gambler byl jen víceméně slušnou ukázkou toho jak silnou režijní ruku tento pán má, jeho druhý film Hříšné noci je definitivně mistrovské dílo, které je jedním z důkazů toho proč je Paul Thomas Anderson jako režisér a scenárista tolik vážený. Hříšné noci jsou odvážným projektem pojednávajícím o vrcholném období pornografických filmů. Anderson vždy volil velmi odvážná, obtížná či kontroverzní témata a Hříšné noci jsou dokonalou ukázkou toho, že PTA nemá problém základní dějovou kostru proměnit v audiovizuální nářez. Film založený na životě skutečného pornoherce Johna Holmese je plný atmosféry 70. let a představuje vše podstatné co ke ztělesnění 70. let patřilo- spousta alkoholu, drog a především sexu. Film je za mně dost možná životní rolí Marka Wahlberga a díky odmítnutí Leonarda DiCapria se mohl hlavní role ujmout právě on a dokázat, že je schopný neskutečného hereckého koncertu což v podstatě platí i o všech ostatních co se na plátně objeví- Burtu Reynoldsovi, Julianne Moore, John C. Reillym, Philipu Seymouru Hoffmanovi, Donu Cheadlovi nebo Williamu H. Macym. Hříšné noci jsou ukázkou té nejlepší možné zábavné biografie, která se dokáže dotknout palčivých témat a zároveň je velmi věrohodně prodat. Film obsahuje všechny negativní i pozitivní stránky pornoprůmyslu a prodává je naprosto brilantně. Zároveň skvěle pracuje s hlavním hrdinou a jeho postupným fungováním v jeho branži. Je to jednoduše celkově dohromady skvělý retro zážitek, který je jedním z vrcholů tvorby PTA. Jestli za něco chválit Paula Thomase Andersona, tak rozhodně právě za Hříšné noci. Od svého režijního debutu ušel PTA dlouhou cestou a právem se stal vyhledávaným režisérem už kvůli naprosto mistrovskému vedení a především brilantnímu scénáři, který odvětvím pornoprůmyslu proplouvá opravdu fenomenálně. Prostě a jednoduše PTA ve vrcholné formě..... (29.08.2020)

Silně a autenticky zpracován příběh o jednom chlapci, jeho snu, možnostech, moci a následkům, které vždy šoubyznys a v tomto případě porno průmysl přináší. S "Dirk Digglerem" se dostáváme až do nitra tohoto výnosného byznysu. Film kromě působivého děje stojí také na hereckých výkonech a charakterech postav. Skvěle opravdový Mark Wahlberg, tato role mu dokonale padla na tělo, civilní Burt Reynolds a opět zvláštně okouzlující Julianne Moore. Ačkoliv se jedná o "tvrdou" branži, tak film nebyl jakkoli zahanbujícím, či příliš vulgárním. Naopak, byl zpracován velmi profesionálně, v rámci daného tématu, ale zároveň v něm nebyly obsaženy (obnaženy:) všechny ty věci, které jsou v tomto žánru na denním pořádku. Kvalitní snímek (nejen) o tom, jak to zkrátka chodí a vždycky chodit bude. (27.08.2010)

takmer 5 hviezdičiek. tento film sa mi páčil ešte viac ako skvelá magnólia. už tu sa 27ročný anderson prejavil ako bezosporu vnímavý a zručný scenárista a vynikajúci režisér. Práca s kamerou, HERCAMI, strihom, soundtrackom a stupňovaním, dávkovaním je tu majstrovská. pár krôčkov k piatej hviezdičke stratil pred záverom, kde sa vyskytla podobná vec, ktorá mi nesadla ani na magnólii, aj keď tu bola v menšej miere a viem, že aj tu aj neskôr v magnólii bola silným autorským zámerom - mne však tie vyhrotené ukončenia jednotlivých ciest prišli miestami trošku viac, naozaj len trošku viac vydramatizované. ale záver filmu ma vrátil späť do toho príjemného pocitu, ktorý som mal od začiatku. veľmi dobrý film, ten anderson vie, vie ako sa dostať do svojich postáv, kvôli tým charakterom, kvôli tomu, ako sa posúvajú, kvôli choreografii vzťahov a tomu všetkému sa andersonove filmy oplatí pozerať a pozerať a pozerať . . . PS: záverečná scéna - úplná citácia záveru Scorseseho Raging Bull (30.12.2006)

Paul Thomas Anderson jako výjimečný režisér s pečlivě vybroušeným, leč flexibilním stylem. Dokáže chvíli točit ve stylu 70. nebo 80. let, pak na moment přidusit dváka drsnější atmosférou, aby posléze dál vyprávěl svůj příběh. Pro fajnšmekry možná jeden z nejzajímavějších režisérů své generace - a Hříšné boogie jeho formálně nejživelnější, ale stále velmi intenzivní film. (23.11.2003)

Režijně strhující náhled do společnosti alternativních hipíků, kteří prožívají jen na oko uvolněné a bezstarostné životy. Anderson exceluje v dlouhých záběrech s precizně inscenovaným pohybem po mizanscéně a v závěru také simultánním spojením pocitově se překrývajících linií. Všechny postavy jsou v podstatě jistou karikaturou a příběh nejlépe funguje v jejich přirozeném prostředí, když si režisér utahuje z nich i z jejich "umění". V prostřední části jsem měl problémy držet plnou pozornost a s postavami souznět, což vyrovnal až závěr a bizarně napínavá scéna u maniakálního Alfreda Moliny. Hříšné noci na mě působí spíše jako kreativní černohumorná satira, která by ale chtěla být něčím víc... A během těch 150 minut se jí to ne vždy daří. 80% (17.10.2019)