Mládí

Scénář: Cameron Crowe .. Člověk potřebuje druhý lidi a nejde jen o sex.. Crowe jako scénárista v nejlepší formě. Živé postavy a velmi věrné situace a dialogy. Nevšední variace na romantické filmy o mladých, prošpikovaná spoustou humorných momentů a narážek do problémů tehdejší doby a generace dvacátníků, takže snímek mnohdy výborně baví. To hlavní je však vztahová mozaika a ta reflektuje prostý život, takže ani o hořkosladké chvilky není nouze. (04.06.2007)

Mysli globálně, jednej lokálně ... Myslím, že tohle desetiletí bude o ekologii. Je film pro pamětníky s jedovatě lokalizovaným titulem Mládí a zvukem Pearl Jam, Soundgarden, Alice In Chains, Mudhoney, Screaming Trees, Mother Love Bone a The Smashing Pumpkins ještě o něčem jiném? Moc ne. Ale to život na začátku devadesátek také nebyl. Co dalšího jeden potřeboval, když z rádia hrála Drown (na kterou jsem rád počkal do 1:29:33)? Maximálně flanelku. Hlavní hrdina vypadá a zní jako agent Cooper a zoufalecky nadhání ženskou s vizáží Stevena Tylera (šeredná Kyra Sedgwick). Bridget Fonda znervózňuje podobností s Kieranu Culkinovi... Kromě lásky k estetice grunge, vazbeného zmaru s příchutí heroinu, který ho charakterizoval, jde o trochu delší, umírněně sofistikovanější epizodu Melrose Place. Přimyslete několik triků od Woodyho Allena, bez vtipu a nadhledu ovšem, který by s amplifikovaným srdcebolem generace X neladil; ve Woodyho filmu by se frontman skupiny Citizen Dick s tváří Matta Dillona jistě jmenoval Xindl X... Přinejmenším pro někoho, komu kdysi při Smells Like Teen Spirit málem explodovala hlava, ale Cameron Crowe přichystal zážitek - tehdy magický, po sedmadvaceti (!) letech zvláštní, neboť upomínající, jak svět okolo, na rozdíl od nás, příšerně zestárl. A pomřel (Layne Staley, Chris Cornell, vkus...): Hele, moje nový hodinky Gortex s pamětí na dvacet čísel. Dnes je celý naplním! ... Bless you. (01.04.2018)

Film na půli cesty. Zdá se slibovat trochu komornější téma, má lehký náběh do nezávislé scény a charaktery zdánlivě nejsou úplně ploché, nejsou namířeny na juchajícího teenagera. Jenže zůstává na půli cesty, všecko je tak trochu přebarevnatělé, vtípky jsou tak nějak laciné, osudy tak nějak klišovité ( když člověk volá na záznamník holce, že ji miluje a pokud mu neodpoví, tak ji nechce vidět - a zrovna u tohohle se podělá záznamník...) Na "pravý Hollywood" moc pomalé a komorní, na alternativu banální, nicneříkající, přeplácané barvičkama a vysvětlujícím komentářem. (01.06.2007)

6/10 Pěkný film o mladých lidech a jejich osobních problémech a radostech. Těžko mu něco vytknout, běžel hladce, zábavně, ale pro mě jaksi nevýrazně. Nelituji času stráveného u tohoto Croweova ranného dílka, ale nepřišlo mi, že mě něčím obohatilo. Pro Crowovy fanoušky určitě samozřejmost, ale ve srovnání s jinými obdobnými filmy bych asi zvolil konkurenci ;) (03.08.2006)

Pohodový film o věcech, které prožívá každý z nás, ať je to v Seattlu, nebo v Brně. Lidi se láskují, potom se rozcházejí, utvářejí milostné vztahy, které se později buďto vydají cestou "...buďme aspoň přáteli...", či se v lepším případě vydají na společnou cestu životem, plným vzájemného porozumění. Crowe o tomhle všem vypráví s velikým nadhledem ve filmu, plném odkoukaných životních situací a chytrých dialogů, jehož hlavní myšlenkou je naprosto zřejmá skutečnost, že každý člověk k sobě někoho potřebuje a srdce si vždycky řekne samo. A když k tomu hraje výkvět grungeový scény, jako jsou třeba Alice in Chains, či Soundgarden, pak není co řešit. Nebylo taky marný nasávat tu atmosféru tehdejšího Seattlu, města, jehož vliv na hudební scénu začínal v té době být celosvětovým. Točilo se ve stejný době, kdy Nirvana se svým Nevermind pořádně nakopla "dveře vnímání" a pomohla dostat rockovou hudbu do věřejnoprávních rádií. Kdo ví, možná k tomu pár procenty pomohl i tento Croweův film. PS: Pobavila mně minirole zpěváka Pearl Jam Eddieho Veddera jako bubeníka Dillonovy kapely :o) (05.02.2006)