Paklíč

Na rok 1944 překvapivě zamotaný scénář, v těchto situacích je Oldřich Nový jako ryba ve vodě, takže táhne statečně celý film. Jeho komediální talent ve stylu Valentina Dobrotivého je zábavný a neochodí se. Jaroslav Marvan v roli detektiva odvádí své tradičně bezchybné řemeslo. Přes všechny kvality scénáře i hvězd celkový dojem pokulhává. Místy jsem se ostentativně nudil, tempo je nevyrovnané, a to i přes několik výborných scén. Výborný film se zkrátka nakonec nekonal. 70% (15.06.2012)

Zmätočná crazy komédia postavená na premnožených zámenách identít.↵  Pár vecí v nej vôbec nedáva zmysel:↵  1) Prečo Škarda vodil Anděla do jeho vily v čase, keď sa tam hotoval falošný Anděl / Kofila (s ktorého úspechom zrejme Škarda počítal)? Prečo by navyše ešte niekto z podvodníkov volal Anežku do tej vily?↵  2) Skutočný Anděl sa pred falošným Andělom nakoniec predstaví ako Anděl, a všetkých to nechá chladných?↵  Potom nasleduje dlhá nezáživná časť, až do momentu posledného odhalenia, ktoré však je už i na mňa moc crazy.↵  Ešte že crazy komika výborne fungovala aspoň medzi rozvádzajúcimi sa manželmi. Úvodná scéna je z celého filmu bezkonkurenčne najlepšia (žiaľ). (24.11.2016)

Začátek mě úplně nenadchnul, ale jak nastoupí na scénu Marvan hrající svou naprosto typickou postavu, tak už je to jiný kafe. Jeho inspektor mručoun tu rozjíždí s charizmatickým bonviánem Novým celkem slušnou dialogovou smršť. Jenom ta detektivní zápletka mi tu přišla možná až moc složitá a překombinovaná, ale nenudí to a celkem odsejpá. Takže ve finále celkem zábavná a lehce nadprůměrná záležitost.60% (25.04.2021)

Kvalitní česká žánrovka, která si dokázala se ctí poradit s importovaným modelem neuvěřitelně zamotaných zápletek, do nichž je zatažena dvojice muž-žena, který při tom všem stíhají v konverzačních přestřelkách řešit i své vztahové problémy. Oldřich Nový a filmem upozaďovaná Jiřina Steimarová dokáží dát svým postavám a jejich interakci jiskru a esprit, Jaroslav Marvan zde hraje další ze svých klasických rolí, ale jak se brzy ukáže nic není tak jak se zdá. Snímek oživují i groteskní fyzická extempore Emana Fialy, zvláště v kontrastu s překvapivě umírněným a uhlazeným Ferencem Futuristou. Protektorátní kinematografie byla překvapivě otevřená vnějším vlivům co se týče filmového žánru a ve většině případů si s nimi dokázala poradit, což Paklíč dokazuje - film má tempo, dialogy švih a ironii, po řemeslné stránce film odpovídá dobovému standardu zvládnuté ateliérové tvorby (i když překvapivý prostor získávají i exteriérové scény). V pamětnických filmech určitě jedna z nejtrvalejších položek. (16.02.2013)

„Milostivá paní, prosím vás, teď běžte ke dveřím a hlídejte tam. A kdyby někdo šel, tak začněte zpívat, to jistě uteče.“ Začátek byl obrovská jízda. Úvod (zvláště dialog vedený hádavým manželským párem) bylo radost sledovat, hrátky s češtinou a skoro hlášku na hlášce zase poslouchat. Zároveň to výborně vystihlo styl humoru, kterým se Paklíč prezentoval. Bohužel, počátečním svižným tempem si na sebe tvůrci upletli bič. A postupně pod ním přestali stíhat tvořit, takže koncentrace opravdu vtipných scén se plíživě snižovala, předvídatelnost vtipů naopak zvyšovala, a to až do bodu, kdy některá místa byla téměř hluchá. Odráželo se to i v mimice herců. Jestliže byly Fialovy kreace (např. ty s láhvemi) celkem dlouho vtipné, ke konci už člověku přišly spíš únavné až pitvořivé. Na druhou stranu, určitou úroveň humoru si film dokázal udržet po celou dobu a řada scén je alespoň úsměvných. Stejně jako konec. Celkově si proto Paklíč ty slabší 4* ještě zaslouží. „Tak ono se tu střílelo…“ - „No, to víte, pane inspektore, v každé rodině je něco…“ (11.05.2017)